Richard Farda

* 1945

  • „V tramvaji jsem poslouchal, jak se baví česky. Říkám: ‚Ježiš.' Tady každé auto mělo české číslo, já byl úplně mimo. To nedovedu ani popsat. To bylo, jako kdybych byl v říši snů.“

  • „My jsme o tom začali uvažovat až později s Václavem Nedomanským. Když jsme jezdili na zájezdy do Kanady, tak jsme spolu spávali. A diskuze byla: ‚Proč si to tady nevyzkoušet?' Když jsme tam jeli s nároďákem, tak tehdy to nebylo jak dnes, jak vybírají ty mladé [hráče, pozn. ed.]. Každé mužstvo NHL si někoho dalo na listinu a na toho měli nárok a mohli si jej vyžádat a my tam mohli chodit hrávat. Já byl tehdy vybrán do New York Rangers. Venca Nedomanský, samozřejmě, velice váženej hokejista. Tak jsme si řekli: ‚Chtěli bychom to zkusit.' A tam bylo nejzávažnější, že jsme požádali nějakého pana Himla, to byl šéf celého sportu v Česku, jestli by nás legálně nepustil si jít zahrát. Nám bylo třicet." „To už bylo kolem roku 74?" „Ano, ano, to bylo na posledním mistrovství 74 v Helsinkách. Potom jsme tedy žádali a on říkal: ‚Pánové, to jste se měli narodit 100 km dál na západ.' A bylo jasné, že nám žádné povolení nedá. Tak jsme se domluvili [s V. Nedomanským, pozn. ed.], on už měl smlouvu v kapse, že pojedeme na dovolenou do Švýcarska. A tam jsme odjeli."

  • „V posledním ročníku, v jedenácté třídě, jsem se dostal na soustředění dorostu a juniorů do Opavy před začátkem sezóny. A tam byl pan trenér Pitner, tehdy trenér Dukly Jihlava. Zrovna neměl centra na vojně v Jihlavě. Když mě tam viděl hrát, tak za mnou přišel, jestli bych nešel o rok dřív do Dukly. To když jsem slyšel, tak jsem byl dvoumetrovej, radostí jsem skákal. Jenže jsem nevěděl, jestli s tím bude maminka souhlasit, nebo ne. Měl jsem před maturitou, to byl ten největší problém. Vyřešilo se to tak, že jsem do Dukly Jihlava šel. Pan Pitner přijel za maminkou, prosil ji, že si maturitu dodělám za dva roky v Jihlavě. Ta dala příslib, a já jsem ještě 17 letý odešel do Dukly Jihlava."

  • „Poslali mi vyrozumění od soudu. Dostal jsem osmnáct [měsíců, pozn. ed.] a Nedomanský asi čtyřiadvacet, protože v té době po sezoně dostal povolávací rozkaz do Dukly Jihlava. Těsně před tím, než jsme odjeli, mi Venca volá: „Riči, dostal jsem povolávací rozkaz, musím nastoupit na 1. června." A to my jsme chtěli zrovna odjet. Já mu říkám: „Jeď okamžitě do Prahy za Štrougalem a popros ho, aby ti ten rozkaz trošku prodloužil, abys nastoupil o měsíc, o dva později.“ Přijel, Himl ho tam představil a pan Himl vyšel ven a říká Vencovi: „Tak Venco, máš štěstí, můžeš nastoupit 1. srpna.“ Takže on odjel a za to dostal asi dva a půl roku, protože byl zběh."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 13.11.2018

    (audio)
    duration: 01:21:13
    media recorded in project 10 pamětníků Prahy 10
Full recordings are available only for logged users.

Nikdo nevěřil, že já, brněnský patriot, bych mohl zůstat venku a utéct

Bažantem na vojně; Dukla Jihlava, 1962
Bažantem na vojně; Dukla Jihlava, 1962
photo: Archiv pamětníka

Richard Farda je československý hokejový reprezentant. Narodil se 8. listopadu roku 1945 v Brně, jeho otcem byl trenér Eduard Farda. Díky němu začal Richard trénovat už během 50. let ve Zbrojovce Brno. Když bylo pamětníkovi 15 let, jeho otec zahynul při autonehodě během návratu z ligového zápasu. Rok nato Richard poprvé nastoupil v nejvyšší hokejové soutěži. V posledním ročníku střední školy padl do oka trenérovi Jaroslavovi Pitnerovi a ten přemluvil pamětníkovu matku k Richardově předčasnému nástupu na vojnu a tím i k angažmá v úspěšném týmu Dukla Jihlava. Po návratu z vojny mu nabízely služby ty nejlepší kluby v Československu, on si ale vybral srdcem – ZKL Brno (dnes Kometa Brno). Musel se vyrovnat se silnou konkurencí, hned první rok však slavil se ZKL titul mistra Československé ligy. V letech 1969 - 1974 patřil k oporám československé reprezentace, se kterou získal šest medailí z mistrovství světa včetně titulu z pražského šampionátu, je také držitelem bronzové medaile ze zimních olympijských her 1972 v japonském Sapporu. Richard Farda vzpomíná na vypjaté zápasy s reprezentací Sovětského svazu po okupaci roku 1969, ať už to bylo legendární vítězství na mistrovství světa ve Švédsku v roce 1969 nebo titul z Prahy v roce 1972, kdy vstřelil v obou zápasech se Sověty gól. V 70. letech se snažil získat angažmá v zahraničí legální cestou, po zamítnutí se spolu se spoluhráčem Nedomanským odhodlali k emigraci. Skrze Švýcarsko vedla cesta Richarda Fardy s manželkou a malým synem do Severní Ameriky. Odehrál zde tři sezóny. Doma ho za emigraci v nepřítomnosti odsoudili k 18 měsícům vězení. V roce 1977 se vrátil do Švýcarska, kde hrál za tamní kluby, později působil i jako hrající trenér. V 90. letech se natrvalo vrátil do Čech, trénoval kluby hokejové extraligy, působil také v Itálii, Německu a Polsku.