„Já nevím přesně, v kterém roce to bylo, byl koncert na Americe.“ – „1974 mám takový pocit.“ – „Tak to bylo v roce 1974 a my jsme všichni odjeli na koncert na Americe. Můj brácha jel o hodinu nebo o dvě dřív a já jsem jel autobusem později. A když jsem vyjel autobusem na Rudolfov, tak už byli úplně všude policajti, takže jsem se vůbec nedostal do sálu a hned jsme všichni odjeli zase zpátky do Budějovic. Ne tak můj bratr, kterého zatkli a pro kterého jsem potom šel ještě v noci na policejní stanici, aby ho propustili, to si docela dobře pamatuju. Nakonec ty lidi, které zatkli na Americe, propustili všechny. Ale mělo to tedy ukrutné konsekvence do budoucna, protože například jednu moji mladší spolužačku na gymnáziu kvůli tomu vyhodili ze školy. Bylo to opravdu pěkně pitomý období. Ten koncert na Americe byl samozřejmě akorát undergroundový, nic na něm nebylo, ale komunisti nesnášeli tuhle hudbu. Nesnášeli, když se mladí lidi shlukují a když si něco myslí. Takže to bylo hodně divný. Ale zažil jsem to, i když jsem nebyl v sále, což bylo tím, že jsem přijel pozdě.“
„Pamatuju si, že mě vzali někam do nějakého paneláku, kde byl nějaký byt. Nevzali mě na ‚Lannovku‘. Vzali mě normálně do nějakého bytu, kde mi říkali: ‚Láďo, prosím tě, ty se znáš s těmi muzikanty, co kdybys nám to tady podepsal?‘ A jsem řekl, že to prostě v žádném případě nebudu dělat.“ – „Takže se snažili jakoby po dobrém?“ – „Jakoby po dobrém. A vlastně ono to potom nějak vyčichlo, protože oni to zkoušeli několikrát, ale pak zmizli a už jsem je neviděl. Docela rád bych je někde viděl, jak dopadli, protože to byli teda pěkný hajzlové.“
„Ono je to znát na průměru toho posluchače dodneška. Protože některý kapely, který komunisti vlastně sem vůbec nedali do Čech, v těch 70., 80. letech, tak některý kapely lidi vůbec neznaj, a přitom jsou světově proslulý a celej zbytek Evropy je zná, zná texty a tak dále. Takže když přijedu na koncert třeba Earth, Wind & Fire, což je americká kapela number one, která byla slavná hlavně v 70. letech, tak koncert třeba v Rotterdamu týhle kapely, na něj přijde 30 000 lidí, podotýkám, že je to v Evropě, a všichni znají všechny texty prostě. V Čechách o té kapele nikdo nic neví. A takhle bych mohl jmenovat dál samozřejmě.“
„Ale pamatuju taky docela jako na srandovní věci. To znamená, že já, protože jsem chodil do tý výběrový školy jazykový, tak jsme měli od třetí třídy ruštinu, kromě jinýho. Měli jsme ruštinu i němčinu. A já jsem tou dobou už uměl rusky, takže jsme bezchybně psali křídama po silnicích ‚iditě domoj‘ v azbuce. Protože jsme to prostě uměli, že jo. Takže to si Rusové mohli jako přečíst od nás vzkazy, který jsme psali křídama.“
„A my jsme měli tady v Čechách obrovskou výhodu proti Praze třeba, a sice že tady se i před revolucí dala chytit rakouská televize a rakouskej rozhlas. Což je ORF a rakouskej rozhlas státní, kterej se jmenuje Österreich Drei. To byl náš nedostižnej vzor, protože to je rádio, který doteďka je velmi profesionální, a přitom je na pomezí komerce a na pomezí jakoby veřejnoprávnosti. Je to teda státní rádio, ale je vynikající doteďka, celou dobu.“
JUDr. Ladislav Faktor se narodil 9. dubna 1957 v Českých Budějovicích. Jeho matka byla učitelka hudby a jazyků, otec pracoval jako úředník. Vyrůstal spolu se starším bratrem. Od dětství byl vychováván v katolickém duchu. V šesti letech začal hrát na klavír, od deseti na kytaru. Byl členem kostelního sboru u Petrinů, který Státní bezpečnost po okupaci během roku 1969 rozložila. V roce 1972 nastoupil na Gymnázium Karla Šatala v Českých Budějovicích. Roku 1974 se stal svědkem razie na undergroundovém koncertě v Rudolfově, při kterém StB zadržela mimo jiných i jeho bratra. Po maturitě absolvoval sociálně-právní nástavbu v Písku, kde se intenzivně věnoval hudbě. Poté nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde navázal kontakty v hudebním prostředí. Po studiích pracoval tři roky jako podnikový právník v JZD Dubné. Současně skládal hudbu pro divadlo i film a přešel na volnou nohu. V osmdesátých letech často cestoval do Polska na hudební akce. StB se jej pokoušela získat ke spolupráci, kterou odmítl. V roce 1989 se angažoval v Občanském fóru. Politickou kariéru ale odmítl a zaměřil se na rozhlasové podnikání. V prosinci 1990 založil pirátské Rádio Podzemí v Českých Budějovicích. V červenci 1991 bylo rádio legalizováno a získalo název Rádio Faktor. V letech 1990–1994 hrál s Pražským výběrem, ale postupně se věnoval hlavně rozhlasu. Podnikatelské aktivity rozšířil o vysílač na Kleti, rozhlednu, restauraci a horskou chatu. Koupil i kulturní památku – Zátkovu vilu. V roce 2018 byl zvolen nezávislým senátorem za České Budějovice. V Senátu prosazoval zákaz komunistické strany, ale jeho návrh narazil na legislativní odpor. V Senátu působil do roku 2024.
