Alois Edr

* 1941

  • „Dělaly se pohotovosti v Radvanicích na hlavní báňské záchranné stanici. Kdysi to bylo v Lazech (Orlová-Lazy), pak jme jezdili tady do Radvanic. Tam se čekalo celý týden v pohotovosti, kdyby něco bylo. A když něco bylo, tak se tam jelo. Vždycky se řeklo, jedeme tam a tam, je tam to a to. Operační už věděl, co se děje a co si máme vzít s sebou. A jednou jsme byli zavolaní na Fučík. Dneska už ta šachta nestojí, myslím, že se propadla, a tam hořelo nahoře v rubání. Poslali nás tam a my jsme šli. Byli jsme zvyklí z Karviné na mocnosti slojí tři metry a více a nemohli jsme to místo najít. Tak jsme se vrátili a někdo říká, že to je za pásem, jak tam teče voda. Museli jsme jít do toho. Tak aparáty (dýchací přístroje) před sebe a šli jsme s další výbavou přes celé rubání až nahoru. A tam to hořelo. Rubání bylo asi čtyřicet nebo padesát centimetrů. Po břiše jsme přelezli až nahoru a jeden člověk tam na nás čekal. Byl to Jan Balcar, měl tak velké břicho, že neprolezl. Vylezli jsme až nahoru, byli jsme mokří, protože tam stříkali vodu. Voda před vámi přímo vířila a tou vodou jsme lezli a tam na výdušné to hořelo.“

  • „První rok jsme dělali na povrchu, to jsme se byli dolů jen podívat. Pracovali jsme v lampovně, ve skladě, a tak různě. Druhý rok, to se, myslím, dva dny fáralo, pak byla škola. No a ve třetím ročníku už se fáralo pořád. Jenom v sobotu byly konzultace, a to bylo jako škola. Fáralo se už pořád. (‚TO MUSELO BÝT NÁROČNÉ.‘ – poznámka sběračky) Pamatuji, že na šachtě Honegger, to patřilo k 1. máji, byla nízká dvacátá třetí sloj a tam se lezlo po čtyřech. Dělali jsme tam ještě jako učni.“

  • „Dělalo se od rána do večera, to si pamatuji. Když se ale sklízelo, byly třeba žně, tak přišli pomoct lidé z vesnice. Pak si třeba zase půjčili koně. Tak se to všelijak dělalo. Pouze lidé z vesnice pomáhali, jinak jsme dřeli sami. Proto jsem toho měl už až po krk, takže když přišli verbovat do hornictví, rychle jsem se přihlásil, abych z toho zemědělství utekl. Já jsem totiž neměl jinou možnost než zůstat v zemědělství, anebo utéct do hornictví. Tak jsem se rozhodl pro hornictví.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 27.05.2021

    (audio)
    duration: 01:53:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Jako kulacké dítě si nemohl vybírat. Havířina nakonec nebyla špatná

Alois Edr (uprostřed) s kolegy báňskými záchranáři / Karviná / kolem roku 1965
Alois Edr (uprostřed) s kolegy báňskými záchranáři / Karviná / kolem roku 1965
photo: Archiv pamětníka

Alois Edr se narodil 2. června 1941 ve Zruči nad Sázavou ve středních Čechách. Rodiče byli soukromí zemědělci. Obhospodařovali asi osmnáct hektarů polí, měli také dva menší lesy, louky, osm krav, pár koní. Otec Alois Edr starší zemřel v roce 1950 na infarkt. Při kolektivizaci zemědělství na začátku padesátých let zabral jejich hospodářství státní statek. Matka šla pracovat do továrny. Pamětník chtěl studovat stavební průmyslovku, ale jako dítě z takzvané kulacké rodiny nedostal doporučení. Vyučil se v Karviné horníkem a už tam zůstal. Třicet let pracoval jako profesionální báňský záchranář. Zasahoval při řadě důlních neštěstí a havárií v Ostravsko-karvinském revíru. V roce 2022 žil v Karviné a byl aktivním členem kroužku krojovaných horníků Barbora v Karviné.