Mgr. Věra Dvořáková

* 1948

  • „Když jsem byla třídní, když potom umřel Brežněv, tajemník komunistické strany Sovětského svazu, že jsme se museli jít klanět jeho památce. Tenkrát to bylo v divadle a museli tam chodit pracující ze všech podniků a úřadů a školy… A podepisovaly se tam nějaké kondolenční archy, tomu jsem se ještě tak jako vyhnula v tom davu. Ale potom umřel brzy po něm další tajemník, teď nevím, jestli to byl Černěnko nebo Andropov, to už je jedno. A to jsme měli ve škole, museli udělat takovou místnost pietní, kde jsme se museli jako třídní s tou svou třídou jít poklonit. A to jsem se strašně styděla. Já jsem měla čtvrťáky tenkrát před maturitou a musela jsem jít jako první. A teď jsem si říkala, nepůjdu a oni nepůjdou taky. Tak jsem šla, ředitel tam jako funebrák, dojdete k té, tam byla čára, jak bylo spojené lino, on tomu řekl eliminační čára, přijdete na tu eliminační čáru a ukloníte se důstojně před tím obrazem. A to nebude nějaká divadelní poklona, ale taková důstojná, ještě nám to předváděl… To jsem se hrozně styděla.“

  • „Já jsem také byla rusofil. Já jsem byla odkojená právě takovou tou sovětskou literaturou, měla jsem hrozně ráda Puškina, pohádku O carevně labuti, tu jsem uměla zpaměti. A někde v Soči v botanické zahradě bylo takové sousoší věnované tadyhle té pohádce a já jsem tam před tím sousoším začala tu pohádku recitovat, co jsem si pamatovala. A potom v tom hlášení, na jehož základě jsem dostala tu výpověď, stálo, že jsem zesměšňovala ruské byliny.“

  • „Když ty děti končily, před maturitou, tak jsme na ně museli psát posudky, nebo takové hodnocení, kde byla určitá kritéria. Pak jsme museli třeba být přítomni v takzvané rozmisťovací komisi, která rozhodovala, jestli ten člověk bude doporučen na tu vysokou školu, na kterou se hlásí, nebo nebude. V té rozmisťovací komisi kromě ředitele, ten třídní tam byl jen takový připoslouchávač, tam byl vždycky někdo z komunistů, z okresního výboru strany, a to mně někdy bylo opravdu hodně proti srsti. V těch klasifikačních arších jsme museli mít označení. Bylo velké D, to znamenalo, že alespoň jeden z rodičů byl a stále je dělníkem, malé D znamenalo, že alespoň jeden z rodičů byl, ale už není dělníkem, Z bylo podobně pro zemědělství a O bylo pro ty ostatní. A na ty s tím velkým D a ještě s tím malým D jsme měli brát větší ohled, k nim být třeba shovívavější.“

  • Full recordings
  • 1

    Příbram, 10.01.2019

    (audio)
    duration: 01:32:46
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Člověk musí najít něco, na čem postaví svůj život

Věra Dvořáková
Věra Dvořáková
photo: archiv pamětnice

Věra Dvořáková se narodila 2. prosince 1948 jako prostřední ze tří dětí. Tatínek Miroslav Dvořák pracoval jako úředník v nemocenské pokladně a po vítězném únoru musel jezdit na povinné dělnické brigády. Z jedné takové v ostravských dolech se vrátil jako zapřisáhlý komunista a své děti v duchu komunismu vychovával. Maminka Věra rozená Vilímová měla pouze měšťanku, později si dodělala vzdělání a vedla v Příbrami učňovské středisko potravin. Věra chodila do Pionýra, byla členkou Svazu mládeže a zpívala v Příbrami ve Vepřekově smíšeném sboru. Před maturitou vstoupila do komunistické strany, ale po událostech ze srpna 1968 z ní zase vystoupila. V té době se na fakultě zúčastnila okupační stávky. Vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, promovala v roce 1972. Celý život pak učila na stejné střední škole v Příbrami, kterou sama navštěvovala. V roce 1975 ji po zájezdu učitelů do Sovětského svazu na základě udání funkcionářů ze Svazu mládeže vyhodili ze školy, její maminka si ale stěžovala na Ústředním výboru strany a výpověď Věře zrušili. Jako třídní učitelka se musela chodit se svou třídou klanět zemřelým sovětským soudruhům, velký morální problém měla s povinným zasedáním v rozmisťovací komisi, která rozhodovala o tom, jestli se dá studentům doporučení pro další studium, či nikoliv. V 80. letech s příchodem počítačů musela učit i výpočetní techniku, protože učitelé matematiky k tomu měli nejblíže. V listopadu 1989 se účastnila jak studentských stávek na škole, tak i generální stávky, šla demonstrovat na náměstí v Příbrami před budovu okresního výboru strany. Pomáhala v Příbrami zakládat Občanské fórum. Věra Dvořáková žije v Příbrami, nikdy se nevdala, je bezdětná a stará se o svoji pětadevadesátiletou maminku.