The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Miroslav Drozd (* 1943)

• narozen 9. listopadu 1943 v Hradci Králové

• od roku 1952 žil v Praze

• v roce 1959 nastoupil na Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE)

• po absolvování vysoké školy pracoval ve Výzkumném ústavu ekonomiky

• na podzim 1968 odjel na roční stáž do Francie

• po návratu nemohl jakožto politicky nespolehlivý najít zaměstnání, působil v dělnických profesích

• signatář Charty 77

• samizdatově překládal anglická a francouzská díla

• po sametové revoluci ředitelem nakladatelství Orbis, poté ředitel nadace Český hudební fond

• v roce 2025 žil v Praze

Na svět přišel do rodiny dvou komunistických novinářů. Otec Miroslava Drozda byl režimu zcela oddaný a nikdy se od něj neodklonil. Naproti tomu jeho žena, se kterou se rozvedl hlavně kvůli odlišnému politickému světonázoru, po invazi vojsk Varšavské smlouvy vystřízlivěla a v dalších letech se stavěla do opozice vůči tehdejší vládní moci. Miroslav Drozd, který opakované doporučení rodičů, aby vstoupil do strany, nikdy nevyslyšel, se v sedmdesátých a osmdesátých letech věnoval tomu, na čem mu nejvíc záleželo – literatuře. Jakožto občan totalitního státu se své vášni musel věnovat tajně, a tak překládal díla zakázaných autorů v samizdatu.

Z Ameriky mi táta přivezl spoustu elpíček

Miroslav Drozd se narodil 9. listopadu 1943 v Hradci Králové. Jeho matka Růžena Drozdová, která se narodila u Kralup nad Vltavou, působila ve východočeském městě jako redaktorka regionálního Československého rozhlasu. Otec, který pocházel ze Strážnice na Moravě, působil jako novinář Rudého práva. Oba rodiče byli členy Komunistické strany Československa a ideologii byli oddáni, i když matka postupem času začala být skeptičtější – což eskalovalo v období pražského jara a vyvrcholilo následnou okupací. 

Prvních devět let strávil Miroslav Drozd v Hradci Králové, kde prožíval spokojené dětství. Bydleli jen kousek od školy, kam v šesti letech nastoupil. Také v jeho rodném městě do rodiny přibyl další člen – narodila se mu sestra Zuzana. V roce 1952 se Drozdovi přestěhovali do Prahy, kde rodiče pokračovali ve své původní práci – oba ve stejných institucích. Nový domov našli na Vinohradech poblíž parku Grébovka. Tam také pokračoval v základním vzdělání na dnešní Základní škole Jana Masaryka.

Jeho otec tehdy využíval své privilegované postavení, díky čemuž měl jako jeden z mála možnost cestovat, a to i do „imperialistické ciziny“. Každoročně navštěvoval jako novinář Spojené státy americké. „Jezdil tam kvůli OSN. Já nezapomenu, když jednou přijel se dvěma auty z letiště, v jednom byl on a v tom druhém autě měl spoustu věcí. Mně přinesl spoustu desek, elpíčka, Frank Sinatra a takovýhle. To bylo moc hezký. Ale taky přinesl velikou hromadu žvýkaček,“ vzpomíná pamětník.

Do divadla jsem chodil strašně rád

Po ukončení základního vzdělání pokračoval na všeobecné vzdělávací škole (obdoba dnešních gymnázií) v Londýnské ulici. Po maturitě v roce 1959 chtěl studovat žurnalistiku, nepřijali ho ale, a tak nastoupil na Vysokou školu ekonomickou v Praze (VŠE). Při studiu byla jeho největším koníčkem literatura, ta ho nadchla už na gymnáziu a jeho zájem postupně sílil. V šedesátých letech také rád navštěvoval divadelní představení a další kulturní akce. „Nejradši jsem chodil Na Zábradlí a do Vinohradského divadla. Tam v sobotu a v neděli chodili básníci a četli tam a tak,“ vypráví. „Já už jsem pak propadl tomu básnictví, básnil jsem, hodně jsem toho napsal, ale dokonce někteří mi řekli, že jsem byl skvělej.“

Po absolvování začal pracovat ve Výzkumném ústavu ekonomiky, který vedl Věnek Šilhán. Tam mu nabídli stáž na mezinárodní vysoké škole ve francouzském městě Nancy, kam měl odjet na podzim roku 1968. Ještě předím ale přišla zlomová událost – invaze vojsk Varšavské smlouvy. O invazi se dozvěděl už v noci od svých přátel, kteří mu to volali. „Ráno jsem šel s mámou do rádia, aby se jí náhodou něco nestalo. Na Vinohradské třídě proti nám šla dlouhá sestava sovětských vojáků, ale většinou to vypadalo, jako že jsou to Mongolové, nebo tak vypadali. Bylo to tam špatný,“ vzpomíná. „Do budovy už jsem nešel, máma už tam zaběhla sama, já jsem ji tam jen doprovodil, aby náhodou se jí něco nestalo,“ dodává. Následující dny strávil v ulicích Prahy, kde spolu s dalšími vyjadřoval nesouhlas s tehdejším děním. Právě tato událost byla pro matku poslední kapkou a režimu přestala věřit. Během pražského jara byla totiž zastánkyní reformního křídla strany a po invazi byla z partaje vyloučena.

Bezprostředně po 21. srpnu se Miroslav Drozd rozhodoval, zda má Československo opustit. Nebylo totiž zřejmé, jestli se po stáži bude moct se vrátit. Nakonec se rozhodl do Francie na roční stáž odjet. Z pobytu vytěžil maximum, a to zejména po jazykové a kulturní stránce. Ačkoliv ho průběhu roku stráveném za hranicemi většina lidí odrazovala od návratu do vlasti, učinil tak. 

Orwella jsem miloval

V Praze na něj čekalo nemilé překvapení – Výzkumný ekonomický ústav byl rozpuštěn. „Stal jsem se v podstatě nezaměstnatelným pro kritický postoj k režimu,“ vysvětluje. V následujících týdnech se neúspěšně ucházel i o mnohá dělnická povolání. „Nakonec jsem našel místo ekonoma v organizaci SOS dětský vesničky. Tam jsem potkal budoucí manželku,“ vzpomíná. „I tam jsem se ale stal po nějaké době nepohodlným a na dlouhá léta jsem skončil ve skladu obchodu s elektronikou.“

Roku 1975 se oženil. Společně s manželkou se začali věnovat práci pro samizdat. Miroslav Drozd psal prózu i poezii a také překládal z angličtiny a francouzštiny. „Miloval jsem Orwella,“ říká. Jeho knihy Farmu zvířat a 1984 samizdatově přeložil. Jeho žena mu byla v tvorbě velkou oporou a pomáhala mu opisovat na psacím stroji. Jak se přesně k samizdatu tehdy dostal a kdo mu literaturu distribuoval, si už nevzpomíná a dodává: „Je to minulost, už si toho moc nepamatuju.“ Celkově na toto zajímavé období nemá moc vzpomínek. Jisté ale je, že ho už od jeho působení ve Výzkumnému ústavu ekonomie měla v hledáčku Státní bezpečnost (StB) jakožto prověřovanou osobu (PO)[1]. Ani na výslechy vyšetřovatelů, které podle něj proběhly, nemá detailní vzpomínky.

V roce 1977 jeho matka podepsala prohlášení Charty 77. Ke stejnému kroku se chystal i on sám, avšak matka mu to nedoporučovala. „Říkala, že stačí, že z rodiny je tam ona,“ vysvětluje. K signatářům se tedy připojil až později.

Po sametové revoluci v roce 1989 se dál věnoval překladatelské činnosti, stal se také redaktorem Lidových novin, načež působil jako ředitel nakladatelství Orbis. Poté, co ze své funkce odešel, pracoval jako ředitel nadace Český hudební fond. Tam zůstal až do odchodu do důchodu. Po pádu režimu se mohl oficiálně věnovat tomu, co ho bavilo. Publikoval překlady francouzských autorů, například Raymonda Roussela (Locus Solus), Juliena Gracqa (Na argolském zámku) nebo Marcela Prousta (Životopis) a dalších. Z anglických autorů potom přeložil životopis George Orwella od Gordona Bowkera, knihu Rok zázraků autora Timothy Gartona Ashe a mnohá další díla. V roce 2025 žil Miroslav Drozd v Praze.

 

[1] Odpověď Archivu bezpečnostních složek je dostupná v sekci Dodatečné materiály