Vladimír Dousek

* 1942

  • „Po maturitě jsem šel do učení na fotografa, protože jsem chtěl jít na vysokou školu na kameru, ale jsem byl moc mladej, to mě ještě nevzali. Tak jsem šel do učení na fotografa a teprve potom jsem šel na FAMU na kameru. Když jsem dostudoval FAMU, tak jsem byl na vojně v Milovicích, které tenkrát obsadili ruský vojáci, protože měli na jaře nějaké vojenské cvičení a byli tady všechny ty armády ruské, polské, německé, bulharské a v těch Milovicích měli hlavní stan. Bylo tam hlavní velení celého cvičení, to skončilo někdy v květnu a všichni odjeli, akorát Rusové tam zůstali. Už tenkrát v 68. roce už od začátku to věděli nebo se chystali na ten srpen. Co měli v těch kasárnách zabraný, si nechali, a potom, když přijely tanky, celý to velitelství bylo v Milovicích, kde to měli dávno připravený. Jenom říkali, že nemůžou z toho cvičení odjet, že se ještě zdržej. Tak se tam zdrželi celých 20 let a já jsem tam byl shodou okolností na vojně v té době, takže si to moc dobře pamatuju.“

  • „K fotografování jsem se dostal v roce 1955, to vím velice přesně. Támhle leží fotoaparát, já jsem si ho sem schválně vzal, můžete si ho prohlídnout. Dostal jsem ho k Vánocům v roce 1955 a je to úplně primitivní fotoaparát, východoněmecký, jmenuje se Altissa. U nás se vyrábělo něco podobného, to se jmenovalo Pionýr, bylo to celý bakelitový. Jak to ale bylo z toho bakelitu, a když to bylo na sluníčku, tak nebyl úplně světlotěsný. Ten film byl tak od začátku celý zahalený do šedě. Tohle byl ale opravdu dobrej aparát, na film 6 x 9 a na negativy 6 x 6 centimetrů. Já jsem měl dědečka, který se fotografováním zabýval už před válkou a měl krásnou vilu v kokořínském údolí a tam jsem jezdíval na prázdniny. A on hned řekl, že až tam v létě přijedu, že mě naučí ty fotky zpracovávat.“

  • „Abych se ale vrátil k tomu, proč jsem dal dohromady tu knížku o Berounce. Oni tam chtěli udělat tu přehradu v Křivoklátu, teď si to zase rozmysleli, že to snad nebude. Tak jsem si ale říkal, že tomu se nedá věřit, jestli bude nebo nebude, tak jsem měl nějaké fotografie a něco jsem ještě nafotil a v té knížce je údolí od Plzně až ke Křivoklátu. Je tam spousta fotografií, jak to tam opravdu vypadalo. Jsou tam krásné hrady, hrad Krašov, hrad Libštejn, hrad Týřov. A pod Skryjema to protéká tou krajinou, o které píše Ota Pavel. To znáte ty jeho knížky o Berounce, o rybách, o zlatých úhořích. Tam je i ta jeho kouřimecká rybárna. Dneska je tam větší provoz, ale tenkrát to bylo absolutně zapomenutý údolí a byly tam jen chalupy. Dneska tam Ota Pavel má síň moc pěkně udělanou, tenkrát to byla chalupa obyčejná, kde bydleli nějaký lidi. Ta nejkrásnější část řeky by se zničila nějakou přehradou, kterou už zničili nádherný vltavský údolí, které bylo plné starých mlýnů. A s Berounkou by to dopadlo taky tak. Naštěstí se rozhodli, že to tam nebude, ale to se může kdykoliv změnit a v té knížce je to zachovaný tak, jak to kdysi vypadalo.“

  • Full recordings
  • 1

    Černošice, 01.12.2021

    (audio)
    duration: 01:22:11
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Hledáčkem kamery

Vladimír Dousek v mládí
Vladimír Dousek v mládí
photo: archiv Vladimíra Douska

Vladimír Dousek se narodil 26. ledna 1942 v Praze, značnou část života ale prožil v Černošicích, v okolí řeky Berounky. Po maturitě se vyučil fotografem a poté nastoupil ke studiu na FAMU. Základní vojenskou službu absolvoval v Milovicích, kde zažil i srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Pracoval coby kameraman v Československé televizi a podílel se na natáčení desítek inscenací, divadelních a koncertních záznamů. Kromě kamery se celý život věnuje i krajinářské fotografii. Inspirací je mu především okolí řeky Berounky. Vydal několik fotografických publikací a své fotografické práce i vystavoval. Celý život se věnoval různým rekreačním sportům, zejména vodáctví. V roce 2021 žil v Černošicích.