Jan Doskočil

* 1942  

  • “One day two ladies from a bookshop visited me. They were not from a regular bookshop, but from the ‘Sovoietskaya literatura,’ and they turned out to be – in the terminology used back then – counterrevolutionaries. They told me that I had been recommended to them as an organizer of anti-communists events, and that they had been contacted by somebody from Prague regarding the foundation of KAN (the Club of Committed Non-Party Members – transl.’s note) and they asked whether I would be willing to receive one guy from Prague’s KAN. I agreed immediately, because I regarded this movement very positively and I myself had been searching for some contacts in Prague... A young man named Helerium Bukšim arrived and I took a liking to him immediately. I contacted some colleagues at work and they joined in, and we immediately organized a meeting in Adalbertinum where the local Club of Committed Non-Party Members was to be established. It is a meeting hall in Hradec Králové, and the meeting provoked a massive response, the hall was bursting with people and we invited all the other political parties which existed at that time. We held round table discussions, and the previous part of the programme included the presentation of KAN. We read documents from the Prague group there and we started collecting application forms right away.”

  • "Chci, aby ti mladí nežili někde stranou. Aby se zajímali o dění a historii. Bez historie to nejde. Aby se neváhali angažovat. Aby uvažovali hlavní hlavou, aby se nedali svést lacinými sliby a fake news. I když to zdánlivě vypadá někdy tragicky, na druhou stranu jsem zažil úplně mladé lidi, kteří se dokáží orientovat a zapojují se do dění, tak mě to naplňuje trochu radostí."

  • "Nebudu hovořit o stranických prověrkách, komunista jsem nikdy nebyl. Mluvím o prověrkách s nestraníky. Dostali jsme všichni dotazníky. Byly tam návodné otázky, jak si posypat hlavu popelem. Odsoudit Pražské, napsat, jak byla okupace v srpnu potřebná. To jsem jednoznačně odmítl, napsal jsem, co si myslím. Nezůstalo to bez odezvy. Mé další setrvání ve výzkumném ústavu bylo nemožné. Byl jsem vyhozen z důvodu narušování socialistického řádu. Na to byl tehdy paragraf. Abych nenakazil ostatní svými nesprávnými postoji. V mé kvalifikaci jsem s tímto posudkem nemohl sehnat míst nikde. Nakonec jsem nastoupil na přímluvu jako pomocný dělník u n.p. Silnice."

  • "Oslovilo mě založení KAN. Četl jsem článek od Ivana Svitáka. Hledal jsem kontakty, kde by bylo možné získat podrobné informace. Záhy mě oslovily dvě dámy z nakladatelství Sovětská kniha s tím jestli mám zájem ohledně KAN. Když jsem zájem potvrdil, sdělily mi, že se mi ozve někdo z Prahy. Přijel za mnou člověk zajímavého vzezření, černý vlas černý vous, vypadající trochu jako anarchista. Jmenoval se Hilarion Kukšin. Ustavili jsme přípravný výbor. KAN nebyl ještě zaregistrovaný u Ministerstva vnitra. V Adalbertinu jsme uspořádali shromáždění. Byli tam lidovci nově se tvořící sociální demokracie, komunisté. Byla zajímavá diskuse. A bylo dohodnuto, že se připraví ustavující sjezd KAN v září 1968."

  • "Další významnou změnou do které jsem se zamotal bylo odvolání ZV ROH. Byl odvolán celý výbor, do kterého jsme kandidovali my, když už jsme tu změnu dělali. A tam prakticky nebyl zvolen ani jeden komunista. nebyl by zvolen ani jeden, ale my jsme říkali, aby tam byl zvolen aspoň jeden. Tak tam byl zvolen jeden mladý člověk ze zámečnické dílny. To pochopitelně později nezůstalo bez odezvy."

  • „Bylo nebývalé, že aféra vysokého komunisty došla nějaké publicity... to se dříve jaksi zametalo pod koberec. Takže lidi začali remcat, a já aniž jsem k tomu měl povolení, svolal jsem své kolegy do jedné haly toho výzkumáku, kde byl poloprovoz, tam jsme se všichni vešli, já vyskočil na bednu a měl jsem plamenný projev o tom, že takhle už dál s bolešvikama ne, a odhlasovali jsme jakousi petici, kterou jsme podepsali a poslali na ÚV KSČ. Dali jsme tomu publicitu, hned se toho chytli novináři, vyšlo to v tehdejší Pochodni, což byly stranické lokální noviny, no a samozřejmě to bylo příkladem pro ostatní fabriky, kde se začalo dít něco podobného... my jsme záhy začali brojit proti ROH, připravili jsme odvolání ROH a zorganizovali volby nekomunistického vedení odborů... byla to první vlaštovka a záhy se to začlo šířit... náš výzkumák se proslavil jako hnízdo kontrarevoluce a už jsme se toho puncu nezbavili.“

  • „Naše jména byla známá, takže jsme se záhy ocitli v hledáčku Státní bezpečnosti, aniž jsme to tušili... nejdřív přišly na řadu prověrky s nestraníky. Komunisti si dělali ve svých organizacích sami svoje čistky, ale kromě toho byly prověrky s nestraníky, kde každý dostal nějaký dotazník a musel na sebe nakydat veškerou špínu za to, že podporoval tzv. obrodné hnutí. Musel také prohlásit, že vítá sovětské okupanty, že je to bratrská pomoc a tak. Což já jsem s několika lidmi odmítl, naopak, ještě jsem se písemně vyjádřil velmi razantně, co si myslím, tak prověrková komise usoudila, že už nemohu být výzkumným pracovníkem, a dostal jsem výpověď pro tzv. narušení socialistického řádu... na což jsem docela hrdý, mám písemně potvrzeno, že jsem narušil socialistický řád. A že moje další setrvávání v podniku není možné, abych nenakazil ostatní... tak jsem se ocitl na dlažbě.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 16.06.2015

    (audio)
    duration: 49:46
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Hradec Králové, 19.06.2018

    (audio)
    duration: 01:21:02
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Udržet kontinuitu víry

Dobové foto Jana Doskočila
Dobové foto Jana Doskočila
photo: Archiv - Pamět národa

Ing. Jan Doskočil se narodil 13. ledna 1942 v Pelhřimově. Otec pracoval jako obchodní příručí, maminka byla v domácnosti a starala se o dva syny. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Hradce Králové. Pamětník po základní škole studoval na Průmyslové škole chemické v Hradci Králové a ve studiu pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích. Po ukončení studia a vojenské službě pracoval od roku 1965 ve Výzkumném ústavu elektrotechnické keramiky v Hradci Králové jako výzkumný pracovník. V lednu 1968 inicioval zánik závodní organizace Revolučního odborového hnutí (ROH). V květnu 1968 založil v Hradci Králové pobočku Klubu angažovaných nestraníků (KAN). V roce 1971 neprošel jako nestraník politickými prověrkami a pro narušení socialistického řádu byl ze zaměstnání propuštěn. Poté pracoval v dělnických profesích v Národním podniku Silnice, kde zůstal do roku 1975, kdy nastoupil jako řidič v podniku Vodovody a kanalizace. V dělnické pozici absolvoval postgraduální kurz na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a nastoupil na místo technologa odpadních vod. Zároveň byl až do pádu komunistického režimu aktivní v podzemní církvi. V roce 1990 se stal vedoucím vodohospodářských laboratoří, podnik později privatizoval. Ve stejném roce začal pracovat v Radě města Hradec Králové. V letech 1994-1998 vykonával funkci náměstka primátora a později i primátora. V roce 1998 nastoupil na královéhradecké biskupství do odboru správy majetku a později do památkového odboru. V roce 2009 byl za svou činnost pro královéhradecké biskupství oceněn vyznamenáním Pro Ecclesia et Pontifice. S manželkou vychoval tři syny. Ing. Jan Doskočil žije v Hradci Králové.