The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Agorastos Dimoschakis (* 1927)

Na Gottwalda nezapomeneme nikdy. Pro nás byl bůh. Zachránil nás, a proto je pro nás KSČ svatá. Ať žije KSČ!

  • narozen 20. července 1927 v Thrákii v severním Řecku

  • do Komunistické strany Řecka vstoupil v 18 letech

  • 1945 - opustil Řecko a usadil se dočasně v jugoslávském Bulkesu

  • 1948 - poznal svou budoucí ženu Ekaterini a dostal se do ČSR

  • mají tři děti

  • pracoval jako kuchař

  • nedokončil gymnázium

  • pokoušel se neúspěšně znovu nabýt ztracené řecké občanství

  • dnes důchodce

Agorastos Dimoschakis  (*20. 7. 1927, Thrákie)

„Na Gottwalda nezapomene nikdy. Pro nás byl bůh. Zachránil nás, a proto je pro nás KSČ svatá. Ať žije KSČ!“

Ekaterini Dimoschaki (*5. 10. 1928, Řecká Makedonie)

„Já nevěřím dodnes, že na takovou nízkou kliku by se dvoumetrový muž s osmdesáti kily oběsil. To byla vražda.“

„Státní holič – co to je za nesmysl. To není komunismus, aby všechno bylo státní.“

 

00.00–14.00

-      Agorastos odešel z Řecka již v roce 1945, začal velký teror – udavači, bití, policie.

-      Byl členem mládežnické organizace KKE již od 18 let, ale na frontě nebojoval.

  • Odešel do hor, odkud přešel do Bulharska (1945), odtamtud do Bulkesu v Jugoslávii, tam zůstal v Bulkesu, kde se učil kuchařem.
  • Otec Agorastose (vdovec) odešel do hor jako partyzán, i sestry zůstaly v Řecku.
  • Otec Ekaterini předsedal ve vesnici komunistům, pravice měla zbraně a mlátila je. Od KKE přišla výzva, aby odešel s rodinou do jugoslávské Makedonie, odkud pocházel.
  • Otec Ekaterini byl Řek a matka slavonská Makedonka.
  • Roku 1945 odešel otec s šestnáctiletou Ekaterini do dnešní FYROM/Republiky Makedonie, kde setrvali do roku 1948.
  • Pobyt byl neplánovaný, neboť původně měli jet jen na měsíc, ale během toho měsíce se hranice zavřela a matka s její starší sestrou zůstala v Řecku.
  • 1948 – odjezd do Bulkesu, kde se učila jako číšnice – tam se poznala s Agorastosem.

 

14.00–33:00

-      Ekaterini – slavomakedonští předci, ale její matka jí vždy říkala, že řečtí (egejští), byť nemluvila řecky. Ekaterini umí řecky i slavomakedonsky, nevnímá se jako Slovanka.

  • Matka a starší sestra Ekaterini uvězněny, její strýcové se starali o její mladší sestru a bratra.
  • Již po měsíci známosti se Ekaterini a Agorastos v Bulkesu vzali a 62 let jsou spolu (2010).
  • Bulkes: přes 5000 Řeků – vlastní stát ve státě – kultura, peníze, školy, zemědělství.
  • Žili v naději, že se vrátí do Řecka.
  • Po roztržce Stalina s Titem utekli do ČSR, protože přijali stalinistické ideje.
  • Do ČSR přijeli odděleně vlakem. Ekaterini byla v 8. měsíci těhotenství (syn Vasil).
  • Agorastos již od dětství invalida, po příjezdu do ČSR se dostal do Mikulova, zatímco Ekaterini do Rožnova.
  • A.: „Na Gottwalda nezapomene nikdy. Pro nás byl bůh. Zachránil nás.“ Domnívá se, že KSČ ho zachránila před smrtí, kdokoli jiný by je chytil, čekala by je smrt. „Pro nás je KSČ svatá. Ať žije KSČ!“ Byl člen ÚV KKE.
  • Ekaterini kojila syna do tří let, Vasil ani její další dvě děti nebyli v dětském domově.
  • Roky narození dětí: Vasil (12. 1. 1949), Athanas 1952 (Náchod), Dimitrios 1954 (Náchod).
  • ČSR poskytlo vše – byty, práce, oblečení, jídlo. „To se nedá zapomenout“  Přijali je stejně jako Čechy, byty měli po vysídlených sudetských Němcích.

 

 33:00–41.56

 

  • Ekaterini pracovala v dětském domově, Agorastos byl měsíc v Mikulově.
  • Poté odešel do Javorníku, kde vařil ve věznici, následně dělal kuchaře v Karviné pro Řeky, kteří zde pracovali na stavbě (1953), nato odešel do továrny a pak do školy učit se česky, protože ničemu nerozuměl.
  • Ekaterini nechodila do školy, začala sama číst, ale neumí česky psát.
  • Když ji navštívil v její vesnici, rozhodli se spolu utéct. Ekaterini nechtěli nechat odejít z dětského domova (jako zaměstnankyni) do Jeseníku do malé vesnice (Velimovice – na mapě však nenalezena).
  • Nechtěli pracovat v zemědělství, chtěli něco nového, a tak byli převezeni do Úpice na Trutnovsku – tam pracovali v továrně – Ekaterini (21let) čistila prádla a poté byla převedena do soukenictví, až do 1953, kdy se nastěhovali natrvalo do Šumperku, aby děti mohly chodit do řecké školy.
  • Agorastos: „Já jsem chtěl jenom říci – poděkovat československé straně KSČ. Dokážete si představit, kolik míry vynaložil stát pro nás? Školy, lidi, invalidi…O všechno se postaral“

 

41.56-48.00

-      Vzdělání: Ekaterini 2 roky ZŠ, Agorastos ZŠ v Řecku, v ČSR chodil rok na gymnázium, ale již po roce odešel, chtěl být učitelem. Ale nešla mu čeština a nelíbila se mu představa, že on by byl v lavici, zatímco Ekaterini sama se třemi dětmi doma.

-      Po přistěhování do Šumperku pracoval v Sobotíně ve výrobně kol Velamos.

-      Děti poslali do řecké školy s nadějí, že se vrátí do Řecka. Syn Dimitris je vyučený stolař, i na své děti mluví řecky.

-      V Šumperku s ostatními Řeky mluvili řecky, muži hráli karty, děti si hrály spolu, ženy si krátily čas venku háčkováním, pletením.

-      Už si v ČR zvykli, mají tady důchod – v Řecku přišli o majetek, v případě Ekaterini majetek zabavil její bratr, přesto se s ním nehádá a udržuje vztah. „Všechno mně vzal brácha! Ale to nevadí. Hlavně ať je zdravý.“ Každý rok jezdí do Řecka a potkají se.

-      Problémy s rasismem nebyly.

 

Nahrávka č. 2

00:00–9:00

  • Agorastos: Nevrátili se, neboť měli už kolem 60 let, neměli by práci, nedostali by ji – byli tam kapitalisté – „dělej si, co chceš“, lidé, co se vrátili.
  • Nedostávali by tam důchod, jeden jeho známý návrat do Řecka nepřežil. Německo zažilo boom, protože jejich gastarbeiteři byli jen zdraví lidé, zatímco do ČSR přijeli i invalidé (jako např. Agorastos).
  • Stoupenec Manolise Glezose.
  • Finančně se měli jako Češi.
  • Ekaterini byla výkonná dělnice a v roce 1955byla poslána na MDŽ v Praze (Mezinárodní den žen).
  • Neoblíbená v kolektivu, protože byla pilná dělnice a nikdy neodmlouvala.

 

9:00–18:20

  • O řecké občanství přišli, Agorastos má již jen české, ještě krátce před 1989. Když si žádal znovu o řecké občanství kolem roku 1984, byl ze strany řeckých úřadů šikanován – záměrně dělaly chyby, například jedno písmeno jinak, aby nakonec to občanství nezískali, Ekaterini je získala.
  • Roku 1968 byli zrovna v Rumunsku, když přijela do ČSR vojska Varšavské smlouvy, nechtěli je pustit do ČSR a oni odmítli nabídku jet do SRN. Jako komunisté by akceptovali SSSR, ale to jim též nebylo dovoleno. Nakonec jim dovolili návrat do ČSSR.
  • Se vstupem Varšavské smlouvy do ČSSR nesouhlasil, prý tu žádná kontrarevoluce nebyla – za trest byl vyloučen ze strany. Dodnes věří, že na 1000 % zvítězí socialismus. To je vývoj.
  • Ekaterini má na okupaci v roce 1968 stejný názor jako Agorastos, líbilo se jim, že Rumunsko bylo proti.
  • Sametovou revoluci chtěli prý sami komunisté.

18:20

  • Rodinná tragédie: Měli tři děti, z nichž dvě již nežijí.
  • Syn Vasil v 19 letech podlehl zranění způsobenému nehodou na motocyklu, syn Athanas – neunesl nevěru své ženy a zabil se oběšením v roce 1993, věk 42 let. Vzhledem k tomu, že byl oběšen na klice od dveří, Ekaterini si je jistá, že se jednalo o vraždu. Žena Athanase pracovala na sociálním úřadě a znala dobře poměry, co si může dovolit. „Já nevěřím dodnes, že na takovou nízkou kliku by se dvoumetrový muž s osmdesáti kily oběsil. To byla vražda.“ Policie nic Dimoschakisovým neřekla.
  • Dimitris – nesdílí s rodiči politické názory, není komunista, ale obě strany jsou umírněné.
  • Má dobrý vztah s manželkou Dimitrise.
  • Chyby komunistů, z nichž sametová revoluce vykrystalizovala jako výslednice omylů – uzavřené hranice, zákaz cestování a práce v zahraničí (měli je pustit, stejně by se vrátili), znárodňování řemesel a rolníků – největší nesmysl – proč to udělali?? „Státní holič – co to je za nesmysl. To není komunismus, aby všechno bylo státní.“  Byly pro omezené soukromé vlastnictví, včetně vlastnictví bytů, např. jako Čína. Komunismus má být dobrovolný, nikoliv násilný – to není pokrokové.
  • Proces s Horákovou a další procesy nebyly správné. Zároveň podotýká, že o věznění komunistů se mlčí.
  • O těchto názorech většinou mlčeli.
  • Slaví české i řecké svátky, ty, co se prolínají jako Vánoce, slaví po řecku.
  • Do občanek by napsali pravoslavní (do řecké), ale do kostela nechodí, nejasně zodpovězeno.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009

  • Witness story in project Sixty Years After. Memory of Greek Civil War Refugees in Czechoslovakia, 1949-2009 (Yiannis Koreček)