The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ferdinand Daniš (* 1929)

Na čtvrtou olympiádu se kvůli zranění nedostal

  • narodil se 7. ledna 1929 v obci Opatová na Slovensku

  • v roce 1946 viděl cvičit sportovce ze sokola, kteří na něj udělali velký dojem

  • během vojenské služby se naplno věnoval gymnastice v Armádním tělocvičném klubu (ATK)

  • závodil jako člen československého družstva mužů na letních olympijských hrách (LOH) v Helsinkách (1952), Melbourne (1956) a v Římě (1960)

  • v roce 1958 se na mistrovství světa v Moskvě umístil s československým družstvem na třetím místě

  • po zranění se vzdal účasti na svých čtvrtých LOH v Tokiu (1964) a ukončil sportovní kariéru

  • poté začal působit jako trenér v armádním družstvu Dukla

  • v roce 1971 promoval jako pedagog v oboru tělesná výchova a sport

  • celý život se věnoval trenérské kariéře

  • v roce 2024 žil v Praze

Po konci druhé světové války se sokolská jednota sjednotila a navázala na předválečnou tradici, což znamenalo i velký nábor nových cvičenců. Mezi takovými byl i mladý Ferdinand Daniš, který v roce 1946 objevil kouzlo Sokola a začal se věnovat gymnastice. Po přesunu do Prahy se pak seznámil i s významnými gymnasty jako byl Alois Hudec, zlatý medailista na kruzích z LOH v Berlíně (1936). 

 „Když jsem viděl v roce 1946 cvičit sportovce ze Sokola ve Frýdlantu nad Ostravicí, tak mě úplně uchvátili a hrozně mě to nadchlo,“ takto vzpomíná na svůj první kontakt s gymnastikou Ferdinand Daniš. V tu dobu ještě netušil, že ho tento sport natolik osloví, že se zúčastní s československou reprezentací celkem tří olympiád a dvou mistrovství světa. 

Ferdinand Daniš zaznamenal během své dlouhé sportovní kariéry množství skvělých výsledků. Jeho sportovní talent ho přivedl už v osmnácti letech do národního družstva, kde si připsal mnoho kolektivních i individuálních úspěchů. V polovině šedesátých let se však po zranění rozhodl kariéru ukončit. Věnoval se nadále gymnastice, ale tentokrát na postu trenéra.

Cvičenci v Sokolu na mě udělali obrovský dojem

Ferdinand Daniš se narodil 7. ledna 1929 v obci Opatová na Slovensku, jako pátý ze šesti synů do slovensko-maďarské rodiny. Otec Daniel Daniš pracoval jako zámečník, ale v době narození Ferdinanda byl nezaměstnaný. Maminka Ema Danišová (roz. Molnárová) pocházela z Maďarska a byla v domácnosti.

V roce 1930 získal otec práci ve firmě Norma, která se specializovala na smaltované a kovové zboží, a celá rodina se přestěhovala do Frýdlantu nad Ostravicí. „Začal jsem chodit do školy, ale moc mi to nešlo. Česky jsem neuměl, protože maminka byla Maďarka a doma se mluvilo jen maďarsky,“ vzpomíná na své dětství. Ve Frýdlantu vychodil osm tříd základní školy a jako patnáctiletý hoch nastoupil v roce 1944 na pozici dělníka v podniku, který zaměstnával nejen otce, ale i starší bratry.

Konec války se dotkl i rodiny Danišových. Pamětník na tuto dobu vzpomíná následovně: „S otcem a bratry jsem pracoval ve firmě na smaltované nádobí. Vzpomínám si, že jsme tam vyráběli i součástky pro německou armádu, a dokonce tam ke konci války byli ošetřováni ranění vojáci.“ Po válce ve firmě pamětník zůstal a vyučil se zde zámečníkem.

Po konci války se rodina přestěhovala blíže k místní sokolovně a to znamenalo zlom v životě Ferdinanda Daniše. Zde poprvé uviděl cvičit sportovce sokolské jednoty a naprosto ho tento pohled uchvátil. Pamětník zde od této doby začal pravidelně cvičit a rozvíjet svůj gymnastický talent hlavně na župních soutěžích. V osmnácti letech se pak dostal do národního gymnastického týmu a poprvé reprezentoval Československo. 

Olympijské hry v Helsinkách a 5. místo na bradlech

V roce 1948 se dostal Ferdinand Daniš do vrcholové gymnastiky po svém vítězství v prostných. Zde například soutěžil i s tehdejším gymnastou Zdeňkem Růžičkou, bronzovým medailistou z LOH v Londýně (1948). V roce 1950 se odstěhoval do Prahy a nastoupil na vojenskou službu nejprve do Turnova, ale přibližně po dvou měsících byl převelen do slovenského Trenčína. Působil u vojenské jednotky spojařů, ale i na vojně se aktivně věnoval sportu. 

Na jaře 1951 se účastnil armádního přeboru Druhého armádního okruhu, který vyhrál, a postoupil do celostátního přeboru, který také vyhrál. Díky těmto úspěchům byl převelen do Armádního tělocvičného klubu (ATK), kde se naplno věnoval sportovní gymnastice. To se nakonec projevilo i na jeho výkonech a na podzim roku 1951 se stal mistrem republiky ve sportovní gymnastice. 

„Abych se mohl kvalifikovat na nadcházející olympiádu, tak jsem musel projít několika kontrolními závody. V tu dobu už kádr tvořil Růžička, ten byl v tu dobu absolutní eso. Vedle něho pak Karas, Sotorník, ti tvořili kádr družstva už předtím. Do družstva jsme se probojovali já, Kejř a Škvor. My záklaďáci jsme byli ti noví, ostatní už byli ostřílení závodníci,“ vzpomíná na národní družstvo. 

Ferdinand Daniš si s celým národním družstvem na LOH v Helsinkách roku 1952 vedl velmi dobře, ale jak sám přiznal, umístit se na medailových příčkách bylo ve světové konkurenci velmi těžké. Ale i přesto pomohl celému týmu umístit se na sedmé příčce v soutěži týmů. V individuálních soutěžích obsadil skvělé páté místo na bradlech. Ve víceboji jednotlivců pak skončil na třináctém místě. 

Před olympiádou mi dali na šest týdnů nohu do sádry

Po návratu z olympiády se vrátil opět na vojnu, kde se naplno věnoval sportu. Denně trénoval přibližně šest hodin a s odstupem času přiznává: „Bylo to pro mě to nejlepší, v civilu bych takové podmínky neměl. Sportu jsem úplně propadl.“

Mezi LOH v Helsinkách (1952) a LOH v australském Melbourne (1956) se konalo mistrovství světa v gymnastice v Římě, kde soutěžil i Ferdinand Daniš. Na tuto soutěž vzpomíná následovně: „Byly tam strašné podmínky, hrozné horko. Všude kolem nás byl kámen a mramor, který byl nahřátý. Museli jsme se pořád polévat studenou vodou a ochlazovat se.“ Právě zde se pamětníkovi projevila nedoléčená lehká zranění, měl velké problémy se zápěstím, což se pak negativně promítlo do celkového výkonu.

Ferdinand Daniš se už jako člen armádního sboru Dukla Praha připravoval na další olympiádu konanou v australském Melbourne. Během tréninku si však poranil koleno a na šest týdnů dostal sádru. „Nevzdal jsem se, trénoval jsem i se sádrou. Trenér mě vždycky vysadil na nářadí a já cvičil nebo posiloval. Těsně před odletem mi sádru sundali,“ vzpomíná pamětník. 

V Austrálii nás všude provázeli emigranti

Do Melbourne odjížděl Ferdinand Daniš s československou výpravou již zdravotně v pořádku a hlavně s vidinou olympijského umístění. „Přijeli jsme do Melbourne a já zase onemocněl. Během závodů jsem bral léky, abych to vydržel a mohl soutěžit,“ vzpomíná pamětník. 

Československé družstvo gymnastů si na olympiádě nevedlo vůbec špatně. Sám Ferdinand Daniš se umístil mezi světovou špičkou na šesté pozici v prostných a ve víceboji jednotlivců na třinácté pozici, stejně jako na LOH v Helsinkách o čtyři roky dříve. 

Celé družstvo si vedlo daleko lépe i v soutěži týmů. „Sahali jsme po medaili, vedli jsme si skvěle. Vypadalo to, že budeme třetí, což by byl obrovský úspěch v takové konkurenci. Až do poslední chvíle jsme drželi třetí příčku, než nás na poslední chvíli předběhli Finové a my zůstali na čtvrtém místě,“ dodává pamětník. 

Ferdinand Daniš také rád vzpomíná celkově na Austrálii: „Bylo to něco jiného. Nesměli jsme se s nikým bavit, hlídali nás, ale to nešlo. Hned si nás na starost vzali emigranti žijící v Austrálii a všechno nám ukázali. Dokonce jsem se zde seznámil i s bývalým sokolem z Frýdlantu nad Ostravicí.“ Cesta zpět do Československa byla zážitkem sama o sobě. Celou olympijskou výpravu přepravovala sovětská loď a následně jeli přes Sovětský svaz vlakem. Domů se všichni sportovci dostali až po měsíci. Ferdinand Daniš přiletěl o týden dříve, protože jeho manželka měla v té době rodit.

V Římě jsme opět sahali po medailích

Českoslovenští gymnasté i přes absenci olympijských medailí zažili jiný, poměrně důležitý úspěch. V roce 1958 se konalo mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě a zde se československá výprava konečně dočkala. Českoslovenští gymnasté obsadili bronzovou příčku a Ferdinand Daniš si tak odvážel domů cenný kov ze zatím nejvyšší soutěže.

Po tomto skvělém úspěchu se sportovci začali aktivně připravovat na LOH 1960, které se konaly v Římě. Československé družstvo přijelo ve výborné formě, ale konkurence byla vysoká. Stejně jako v Melbourne skončilo československé družstvo před medailovou bránou. „Stejná situace jako v Austrálii. Drželi jsme si třetí příčku, ale ke konci nás přeskočili domácí Italové a my je už nedohnali,“ vzpomíná pamětník. 

Ferdinand Daniš se po příjezdu z olympijských her aktivně zapojil do tréninku. Nechtěl nic ponechat náhodě a aktivně se připravoval na LOH 1964 pořádané v japonském Tokiu, které by byly pro pamětníka již čtvrtými. „Mistrovství republiky mělo být výběrovým závodem na olympiádu v Tokiu, ale já měl zánět v rameni, které jsem si vykloubil, a musel jsem ze soutěže odstoupit,“ popisuje svůj úraz, který zapříčinil jeho absenci na čtvrté olympiádě.

Zdravotní problémy se však Ferdinandu Danišovi nevyhnuly a on byl postupně více a více indisponován. Posledním zdravotním zákrokem se stala operace loktu, která se dle jeho slov moc nepovedla, a on nemohl úplně natáhnout ruku, což je pro gymnastu velmi omezující. Rozhodl se proto, že svou aktivní sportovní kariéru ukončí. 

Stal se ze sportovce trenérem

Po ukončení sportovní kariéry se Ferdinand Daniš rozhodoval, co bude dělat dál. Dalším logickým krokem byla trenérská činnosti ideálně v Dukle, ale tu podmiňovala stranická příslušnost. I přesto, že pamětník do KSČ nevstoupil, přijali ho na roční zkušební dobu, kde trénoval záklaďáky. Pod jeho trenérskou taktovkou například prošel Miloslav Netušil, trojnásobný olympionik. 

Srpnová okupace roku 1968 zastihla pamětníka v Praze. „Nikdo nechápal, co se děje. Přišel za mnou sovětský gymnasta Lipatov a tvrdil, že tu máme kontrarevoluci. Chtěl se sejít s ostatními gymnasty, tak ho tchán odvedl na trénink, kde probíhala ostřejší debata. Došlo k nedorozumění, protože tvrdil, že nám přijeli pomoci,“ vzpomíná pamětník.    

Ferdinand Daniš nastoupil na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde si dokončil i potřebné vzdělání pro svou trenérskou činnost a studium úspěšně zakončil promocí v roce 1971. V roce 1974 získal novou nabídku, a to působit jako trenér v Dukle Bánská Bystrica, kde se v tu dobu koncentrovala tehdejší mužská domácí špička. Dle svého vyprávění se vypracoval i na pozici asistenta trenéra československé gymnastické reprezentace. 

Pamětník také zmínil zkušenosti se Státní bezpečností (StB), která ho několikrát kontaktovala a snažila se ho nalákat do svých služeb. „Několikrát se mě snažila Státní bezpečnost kontaktovat hlavně z toho důvodu, abych podával hlášení ze závodů a soutěží. Ale to jsem odmítl, protože na to tam byli jiní lidé,“ dodává. 

Po sametové revoluci se Ferdinand Daniš věnoval nadále trenérské činnosti v klubu SK Hradčany Praha. Tréninkovou činnost ukončil ve svých osmdesáti letech. Dnes Ferdinand Daniš sleduje vývoj gymnastiky nejen u nás, ale v celém světě. Dodává, že i když je česká gymnastika na dobré úrovni, tak nám svět raketovým tempem uniká. V době natáčení (2024) žil Ferdinand Daniš se svou manželkou v Praze. 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Tipsport for Legends

  • Witness story in project Tipsport for Legends (Jiří Myroniuk)