Zdenko F. Daneš

* 1920  

  • „Byli jsme na hřebenu Českého lesa a žena slyšela štěkot psů. Pravděpodobně nás stíhali i pohraničníci, tak jsme skočili na kola a řítili jsme se na bavorskou stranu. O padesát let později jsem se na to místo šel podívat a zdálo se mi naprosto nemožné, že by někdo po tomhle terénu jel na kole, natož žena na kole s galuskami. Když jsme přijeli do Bavor a potkali prvního pohraničníka, představil jsem se a vysvětlil naši situaci. Čekal jsem, že nás zatkne, ale on rozpřáhl ruce a řekl: ‚Vítejte v Německu!‘“

  • „Tenkrát jsme bydleli v Purkyňově ústavu, jehož byl můj otec přednostou. Ráno 17. listopadu 1939 k nám vtrhli příslušníci SS a všechny zahnali do přízemí, kde před nás postavili kulomet. Muži byli bledí a vystrašení, ženy plakaly a já musím přiznat, že jsem se bál. Pak jsem si všiml matky. Držela mého malého bratra a sestru a vysvětlovala jim: ‚Tamto je voják. To je kulomet, do kterého se dávají náboje, a jak voják střílí, tak z druhé strany vyletují prázdné nábojnice.‘ Popisovala jim to s takovým klidem. Dodnes bratr i sestra vzpomínají, že to bylo tak zajímavé, že se ničeho nebáli. Naše matka se tenkrát stala hrdinkou dne.“

  • „Byli jsme blízko Pardubic a viděli, jak plno německých vojáků jede směrem na Prahu. Říkali jsme si, že asi budou chtít potlačit revoluci. Já byl ozbrojen revolverem, který patřil panu domácímu. Když přijela další vlna vojáků, zastavil jsem je a v jistém pomatení smyslů jim řekl: ‚Můžete pokračovat, ale musíte složit zbraně.‘ Jeden z nich se zeptal: ‚Tady je už západní zóna?‘ Já jsem odpověděl: ‚Ne, až o kus dál.‘ Ale ona byla ve skutečnosti až za Plzní! On dal tedy povel a zbraně složili. Šla z toho hrůza. Bylo tam všechno možné – kulomety, pušky, pistole, ruční granáty... Když to všechno naházeli na hromadu, tak jsem jim pokynul a celá kolona jela dál. Teprve později jsem zjistil, že náboje, které jsem měl, nefungovaly na můj druh revolveru.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 07.10.2016

    (audio)
    duration: 01:50:24
  • 2

    Praha, 22.11.2016

    (audio)
    duration: 47:53
Full recordings are available only for logged users.

Zpátky já zkrátka nejedu

Zdenko F. Daneš
Zdenko F. Daneš
photo: Archiv - Pamět národa

Zdenko Frankenberger Daneš se narodil roku 1920 v Praze. Oba jeho rodiče byli lékaři, avšak otec se věnoval spíše vědeckému výzkumu. S rodiči žili krátký čas v Lublani a poté v Bratislavě, kde pamětník navštěvoval obecnou a střední školu. Před vypuknutím druhé světové války se rodina vrátila do Čech. Dne 17. listopadu 1939 se Zdenko Daneš stal svědkem přepadu ze strany vojáků SS. Během války se aktivně zapojil do protinacistického odboje, v té době se také poznal se svou ženou Marií Haňkovou (1921-1998). Po válce studoval matematiku, fyziku a geofyziku na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1950 uprchli s Marií z tehdejšího Československa. Poté, co prošli uprchlickým táborem v Německu, se v roce 1952 dostali do Spojených států amerických. Tam se jim narodily děti Petr (1954) a Elena (1956). Během svého života pracoval pamětník ve Státním geofyzikálním ústavu v Praze a na Karlově univerzitě v Plzni. V Americe byl zaměstnancem Gulf Oil Corporation, The Boeing Company, University of Puget Sound a také US Geological Survey. Publikoval mnoho odborných prací. Ve volném čase se věnuje hudbě a problémům z různých kulturních oborů. V roce 2007 se podruhé oženil - s Julsimou Duisebayevou. V současné době žije v Praze.