Václav Cvejn

* 1944

  • „Tam to bylo jednoduché. Tam přišel jeden učitel, asi ve druhém ročníku. A říkal, on nám říkal milánkové. ‚Milánkové, jistě chápete význam československo-sovětského přátelství a jistě není nikdo z vás, kdo by nechtěl vstoupit do této organizace. Dědíková, sepište to a přineste mi to do sborovny.‘ Dědíková byla spolužačka v první lavici. ‚Já vám děkuju a na shledanou.‘ Takže takto se zagitovalo a byli jsme tam všichni. Já jsem pak tuhle legitimaci československo-sovětského přátelství odevzdal na hořící hranici v Náchodě po 21. srpnu 1968.“

  • „To bylo za náchodské průmyslovky z roku 1961. Všichni byli nuceni na prvomájové oslavy, zaměstnanci ze závodů, studenti ze škol a tak dál. A my se tenkrát formovali naproti tepenské jídelně a kolem šla děvčata od Plhova. Naše škola stále čekala na povel a děvčata od Plhova nás míjela. A jelikož to byl rok 1961, tak to byl triumfální let Jurije Gagarina do vesmíru, tak děvčata měla nad hlavami spoustu balonků s Gagarinem. A hoši z naší třídy neměli nic lepšího, než že skobičkami začali ty Gagariny sundávat. A těch Gagarinů prořídlo. Toho si všimli funkcionáři strany a velký průšvih byl na světě. A teď se náš učitelský sbor rozdělil na dva tábory. Jedni říkali, je to závažná protisocialistická propagace, okamžitě vyloučit ze školy. Druzí říkali, je to klukovina, je potřeba jim domluvit a nějak to vyřešit. Tak mezi sebou bojovali a nakonec zvítězili ti, co říkali, že je to klukovina. Velkou zásluhu na tom měl náš třídní učitel Prokop Krutil a učitel tělocviku Pepa Černíkovský. Takže to nakonec dopadlo dobře. No, dobře, dotčení žáci byli ohodnoceni trojkou z chování a ředitelskou důtkou. Ale nejdůležitější bylo, že jejich setrvání na škole rok před maturitou bylo zachováno.“

  • „Jednou se tam stalo, že přijel nějaký komisař a s ním byli dva příslušníci VB, dnes by se řeklo policajti, tenkrát Veřejná bezpečnost. On prostě přišel ty sousedy Kantovy lákat, nebo verbovat do zemědělského družstva. A ten starý pán, hospodář, nechtěl za žádnou cenu. A teď jak to udělat, on se bál jim říct: ‚Vypadněte, já to nechci.' A asi taky přivolit nechtěl, tak zvolil takovou taktiku, že si přiložil ruku k uchu, a řekl: ‚Co říkáte? Já vám nerozumím.‘ ‚No, jestli už se dáte do družstva!‘ ‚Když já tak špatně slyším.‘ Asi třikrát si to takhle zopakovali a pak ten komisař zvolal: ‚My vám ukážeme!‘ A řekl, tam stál ještě nějaký traktorista, a on mu řekl: ‚Najeďte do dvora a všechen hnůj vyberte na naše pole.‘ A tuhle loupež provedli za dohledu dvou příslušníků Veřejné bezpečnosti. Ale opomněli na očitého svědka za plotem, ostatní dospělí byli zalezlí doma.“

  • Full recordings
  • 1

    Velké Poříčí, 21.06.2022

    (audio)
    duration: 01:51:11
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Stříleli po balónkách s Gagarinem a málem je vyhodili z průmyslovky

Pamětník v době povinné vojenské služby jako radista a spojař, 1963
Pamětník v době povinné vojenské služby jako radista a spojař, 1963
photo: Archiv pamětníka

Václav Cvejn se narodil 13. srpna 1944 ve Velkém Poříčí u Hronova. Jeho otce nutili ke vstupu do KSČ, ale nepochodili. Museli ho akceptovat jako nestraníka, protože byl jediný, kdo v podniku uměl cizí jazyk, a to němčinu. Pamětník jako dítě z věřící rodiny měl potíže s přijetím na střední školu. V roce 1968 vstoupil do Československé strany lidové. 18. srpna 1968 se s kamarády vracel z Rujány a na hranicích potkával množství vojáků a vojenské techniky. Po invazi spolu s dalšími lidmi veřejně spálil průkazku Svazu československo-sovětského přátelství. O rok později při prověrkách odmítl souhlasit se vstupem okupačních armád. V 80. letech složil státní zkoušku z němčiny. Po roce 1989 se stal v podniku jediným, kdo uměl cizí jazyk, a mohl se tak stát vedoucím zahraničního obchodu. Stal se radním a zastupitelem městyse Velké Poříčí a zasloužil se o odluku od města Hronova. Po odchodu na odpočinek po roce 2008 se stal městským kronikářem. Celoživotním koníčkem se mu stala výtvarná tvorba. Pamětník v roce 2022 žil ve svém domě ve Velkém Poříčí.