Božena Csoroszová

* 1942

  • „Toho 21. jsme se to dozvěděli z rádia, co se děje. Koupili jsme předtím v Soči fotoaparát a také tranzistorové rádio. Měla jsem hysterický záchvat. Bála jsem se, že se nevrátíme domů. Dcera byla u mých rodičů. Díkybohu jsme 30. srpna přece jen odletěli. Přiletěli jsme do Prahy a na letišti jsme viděli plno cizích vojáků. Bylo to hrozné. Rychle jsme šli na vlak a jeli jsme domů. Druhý den jsme šli k rodičům. Dcera mi říká: ‚Maminko, už jsem si myslela, že tě nikdy neuvidím...‘ I pro moji maminku to muselo být strašné. Bratr byl na vojně, my tam [v Sovětském svazu]. Večer jsme viděli jet tanky a ráno jsme viděli na rondelu nápisy Kolder, Biľak a u toho byla oprátka.“

  • „Rodiče po válce vstoupili do strany [Komunistické strany Československa]. Šli tam z přesvědčení, chtěli, abychom se měli lépe. Člověk se po letech zhrozil, co se všechno dělo. Pamatuji si na obrovskou tabuli zvenku na okně s Gottwaldem a Stalinem. Ženy dělaly papírové květiny a všechno zdobily. A byl průvod. Žili jsme v tom. A pak se člověk dozvěděl, co třeba Stalin všechno udělal. I nejstarší manželův bratr byl po válce v gulagu. Vrátil se až v roce 1949. Šlo jich tam sto dvacet a jen patnáct se jich vrátilo. Nikdy o tom nemluvil. Dozvěděla jsem se to až později.“

  • „Byla jsem husopaska. Chovali jsme také prase a králíky. Teta měla prase a slepice. Jednou na jaře se nám vylíhly housátka. Maminka je potom dala do chlívku. Měla jsem možná devět nebo deset roků. Maminka mi říká: ‚Boženko, dej housátka do košíku.‘ Tak jsem je začala vybírat, ale husa je bránila. Skočila mi na záda, škrábala mě a klovala. Volala jsem o pomoc. Potom jsem je chodila pást do Stromovky, jak je dnes vchod do zoologické zahrady, a dál až na hůrku, kde byl rybník. Řeknu vám, že jsme neměli všechno, ale byli jsme skromní a radovali jsme se ze všeho. Dnes jsou mladí rozmazlení.“

  • Pamětnice zpívá ukázku z hornické hymny a poté další hornickou píseň v nářečí „po našemu“.

  • „Jakou máte nejstarší vzpomínku na dětství?“ – „Nejstarší? Když jsem byla malá, tak mi maminka zpívala Osiřelo dítě. Bylo to smutné. Vzpomněla jsem si na to až po letech. A pamatuji, že jsme se ve čtvrté nebo v páté třídě učili čínskou hymnu. Dodnes ji umím.“ – „Tak nám ji zazpívejte.“ – „Já už zpívat neumím. Ale zkusím to.“ (Zpívá kousek čínské hymny.)

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 20.02.2023

    (audio)
    duration: 01:28:07
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 27.02.2023

    (audio)
    duration: 57:30
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Život v hornické kolonii byl prostý, primitivní, ale moc pěkný

Božena Csoroszová / kolem roku 1954
Božena Csoroszová / kolem roku 1954
photo: Archiv pamětnice

Božena Csoroszová se narodila jako Veverková 12. prosince 1942 v Ostravě-Heřmanicích. Vyrůstala v tamní hornické kolonii Dolu Petr Bezruč. Její děda, otec a později i bratři a manžel pracovali v černouhelných dolech v Ostravsko-karvinském revíru. Vyučila se prodavačkou textilu a celý život pracovala v obchodech s textilem či galanterií. S manželem maďarského původu, který pocházel z jihovýchodního Slovenska, žila v Ostravě-Porubě. V době invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 byla s manželem na rekreaci u Černého moře v Sovětském svazu. Prožila intenzivní strach, že se nebude moci vrátit domů za dcerou a rodiči. V roce 2023 žila jako vdova v Ostravě-Porubě.