Pavel Cisovský

* 1943

  • „Zničehonic se tady objevili absolventi AMU, kteří přišli s Janem Kačerem a jeho ženou. Byl to celý ročník, také Rosťa Volf se ženou, pak Husák a další. A začali dělat v Divadle Petra Bezruče trošku jiné divadlo, než na jaké jsme byli zvyklí. Bylo dynamičtější, zajímavější. A hlavně sem přinesli kabaret. Zatímco Praha měla takových scén více, tady to tenkrát nebylo.“

  • „Najednou se tady objevily spousty sovětských filmů, na které jsme chodili, hlavně do kina Vesmír, se školou. Promítali nám třeba Timura a jeho partu, Čuka a Geka a pak válečné filmy jako Obrana Stalingradu, Pád Berlína. Všechno to byly svým způsobem agitační filmy. Než jsme začali brát trošičku rozum, vůbec jsme se nedozvěděli, že existovala nějaká druhá, západní fronta. Jedině Sověti byli hrdinové a ti vyhráli celou válku. Nevěděli jsme, že se bojovalo v Tichomoří. To až později, když člověk dozrával a dostal se k nějaké literatuře.“

  • „V zimě jsme hráli hokej na ulici před evangelickým kostelem. Dneska to zní neuvěřitelně, ale tam a na přilehlých ulicích Chelčického nebo Milíčova projelo jedno dvě auta za den. Pěkně jsme si to uhladili, nadělali branky a hráli. V létě jsme se chodívali koupat na takzvaná korýtka. To už dneska neexistuje. To byla voda z chladicích věží. Bylo to přibližně v místech dnešního obchodního centra Karolina. Byl tam obrovský průmyslový areál, který byl několikrát větší, než jsou dnes Dolní Vítkovice. Sahal od vítkovických vysokých pecí ke koksovně Karolina. A tam byla taková dřevěná koryta, kde cirkulovala voda na chlazení vysokých pecí. A tam jsme chodili.“

  • Full recordings
  • 1

    v Ostravě, 18.06.2019

    (audio)
    duration: 04:26:21
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Méně konformní umělci měli problémy. A možná právě proto dělali lepší věci

Pavel Cisovský / Ostrava / červen 2019
Pavel Cisovský / Ostrava / červen 2019
photo: E.D.

Pavel Cisovský se narodil 24. října 1943 ve Vratimově. Dětství prožil v centru Ostravy. Otec byl úředníkem ve Vítkovických železárnách, matka pracovala v městských jatkách. Absolvoval gymnázium v Ostravě. V sedmnácti letech začal hrát ochotnické divadlo. Chtěl dál studovat, ale škola mu nedala doporučení. Po dvou letech v provozu Vítkovických železáren byl přijat na pedagogickou fakultu v Ostravě. Zapojil se do studentského divadla. Obor tělocvik a čeština však z kádrových důvodů nedostudoval. Po dvouleté vojenské službě u posádky na letišti Mošnov u Ostravy zůstal v armádě jako civilní zaměstnanec. V tamním letištním klubu organizoval kulturní vyžití vojáků. Po roce 1968 musel odejít, protože odmítl uznat okupaci vojsk Varšavské smlouvy jako bratrskou pomoc. Asi patnáct let pracoval v Městském kulturní středisku v Ostravě jako metodik pro divadlo a slovesnost a přitom působil jako režisér v ochotnických souborech. Od poloviny osmdesátých let byl dramaturgem a režisérem ostravského Divadla hudby, kde založil oceňovaný činoherní soubor Komorní scéna Aréna.