Eliška Ciklová

* 1929

  • „Poprvé jsme byli v Praze, tomu nebudete věřit, v roce 90. Proč? Protože poprvé směly západní Čechy říct, že je osvobodila americká armáda. A západní Čechy to slavily obrovsky a lidi z rádia někteří dostali za úkol být u toho. Teď se spojily vysílače, třeba západočeský a podobně několik. A teď vysílali čeští redaktoři hlavně a něco málo spojení s tím rádiem, to přednost měli ti domácí, pochopitelně. A to bylo poprvé. Vy si těžko dovedete představit, co to znamenalo od roku 68 poprvé vstoupit na českou půdu. To s člověkem něco dělá, to ano.“

  • „Ještě ke všemu se nám podařilo dostat ven maminku, moji maminku, teda. Ta nám strašně pomohla, protože nechtěla. Bylo to strašně složitý, protože říkala: ,Nemáte pevnou budoucnost, já vám budu na krku, to není možný, to nezvládneme.‘ A nám se podařilo přes přátele v Praze, což taky nebylo jednoduchý, tu maminku umluvit, aby si uvědomila, že když jsme venku my, že bude mít problémy ona. A že oni ji nakonec můžou svým způsobem použít proti nám. No, tak pochopitelně, že nakonec se podařilo maminku dostat ven. Jela posledním vlakem, ze kterého nevyndávali lidi. V dalším vlaku už prostě zastavili a všecko, co jako mělo jet přes hranice z naší, tedy z republiky, tak všichni museli ven z vlaku.“

  • „Věc se měla tak, že my jsme byli náhodou na dovolené, a sice v Jugoslávii. A byli jsme na ostrově Rab, když přišel srpen. A tehdy to byl takovej zvláštní moment, někde venku jsme seděli, bylo poměrně brzo dopoledne a přišel jeden člen rodiny, takový vysoký, pěkný, starý, šedovlasý pán, a povídá: ,V Čechách jsou Rusové.‘ No, my jsme tomu skoro jako nevěřili z toho důvodu, že předtím byly manévry. To jste s tím už možná taky byli seznámeni, že na jaře přišli a dělali cvičení. No, nikoho nenapadlo, když potom odešli v červenci, tak jsme to slavili. Tak my jsme říkali: ,No, tak oni tam byli v červnu nebo v červenci.‘ A ten pán říká: ,Ne, jsou v Čechách.‘ Tak my jsme si pustili rádio a teprve jsme zjistili tu pohromu.“

  • Full recordings
  • 1

    Mnichov, 19.09.2020

    (audio)
    duration: 01:29:04
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Nedovedete si představit, co to znamenalo po dvaceti letech vstoupit na českou půdu

Eliška Ciklová v roce 2020
Eliška Ciklová v roce 2020
photo: PNS

Eliška Ciklová (Cikl), za svobodna Žaloudková, se narodila 7. června 1929 v Praze. Od dětství byla členkou Dismanova rozhlasového dětského souboru a s rozhlasem a později televizí je spjatý celý její profesní život. Po únorovém puči Dismanův (nově Fučíkův) soubor opustila, ale zůstala redaktorkou Československého rozhlasu. Pracovala nejprve v oddělení dětí a mládeže a poznala zde i svého manžela Ivana Cikla. V 60. letech spolu pracovali v Československé televizi. V srpnu 1968 pobývali na dovolené v Jugoslávii, kde se dozvěděli o okupaci Československa. Domů už se nevrátili a odjeli do Norska, kde získal Ivan Cikl práci. V Norsku žili dva roky a v roce 1970 se přestěhovali na Nový Zéland, kde Eliška pracovala v televizi. V roce 1978 se manželé stěhovali zpět do Evropy, tentokrát do Mnichova. Oba pracovali v Rádiu Svobodná Evropa. Po roce 1989 uvažovali o návratu do vlasti, ale nakonec se ze zdravotních důvodů nevrátili.