Jindřich Červený

* 1948

  • "Informaci o stříhání jsem dostal dřív od německého kolegy než z české strany, to musím říct. Organizoval to Plzeňský kraj, ten měl hlavní slovo. Ale organizovat jsme to pomáhali jak my z Rozvadova, tak Waidhauští z německé strany. Ten krajský úřad ještě asi nic podobného nepřipravoval a muselo se to nějak připravit dohromady. Lokálně jsme to znali my, jak Rozvadov, tak Waidhaus – kde se to bude organizovat atd. Spolupodíleli jsme se na tom s krajským úřadem, byl i stanovený program, který se s krajem konzultoval. Na tom stříhání drátů byli jak rozvadovští občané a lidé z celého okresu i kraje, tak i lidé z Waidhausu a širokého okolí. Bylo tam hodně lidí. Na místo došel ministr zahraničí Hans Dietrich Genscher, a to pochodem s německými občany. Z naší strany zase přišel pan Jiří Dienstbier s Čechy z okolí. Setkali se na hranici, proběhly krátké projevy a všechno to nastoupilo do aut a autobusů. Odjelo se na ty hraničky, cca tři a půl kilometru daleko. Tam přímo procházela hranice a byly tam originál dráty. Tam to přestřihli oba ministři zahraničí, byly velké ovace a sláva, no a pak obě delegace včetně mne byly pozvány od Waidhausu na společný oběd a oslavu. Pan Gentcher i pan Dienstbier nám poděkovali za to, jak to všechno bylo dobře připraveno. A já s panem starostou Reichenbergerem jsme dostali na památku takový malý pozlacený budíček na podstavci, kde je podpis pana ministra Gentschera. Bylo to na památku a já ho mám dodnes vystavený v obýváku." - "O osudu těch nůžek, kterými se tenkrát stříhalo, se vyprávějí různé historky. Jaký je váš pohled? Kde ty nůžky skončily?" - "Ty nůžky se sháněly, ale ony vlastně nikde nebyly. Někdo říkal, že si je nechal schovat pan Dienstbier, někdo říkal, že ne. Takže jsme se nedopídili ničeho. A je fakt, že jsem se s ním sešel několikrát, ale nikdy jsem si nevzpomněl, abych se ho na to zeptal. A před Vánoci 2019, když bylo to stříhání znovu, tak se ptali Dienstbiera mladšího, ale on říkal, že neví, že by je táta měl. Ale že je možné, že je táta měl, ale že neví, kde teď jsou."

  • "Ten pan Reichenberger, on už teda umřel, ten byl tady u nás zavřený. Protože převážel jednoho občana NDR do SRN. Bylo to před tím rokem 1983, než jsem se stal starostou a než se stal starostou Waidhausu on. Dostal, myslím, tři roky. Rok a půl si odseděl a potom ho propustili. Ty podmínky u nás tedy dobře znal. Ale byl uznalý. Říkal, že si to zavinil sám, byl mladý a hloupý. V tomhle smyslu to vždycky pak vyprávěl."

  • "Vy jste mluvil o té kartotéce na hranicích. Tuhle databázi míval každý hraniční přechod?" - "Ano. Kartičky byly rozděleny podle barev. Třeba ty nežádoucí osoby měly zrovna zelenou, nebo takovou modro-zelenou barvu. Podle toho se to hned poznalo. To byli lidi, kteří tady třeba něco provedli, nebo se tu někomu nehodili. Prostě je sem do Československa nechtěli pustit, no tak je sem prostě nepustili." - "Nějaké další barvy kartiček, vzpomenete si?" - "Byla ještě žlutá a červená barva. To znamenalo, že třeba bude ten člověk něco pašovat. Anebo že bude pašovat něco od nás ven. To bylo na těch kartičkách zaznamenáno, pak jméno, příjmení, datum narození a samozřejmě co asi by měl u sebe ten člověk mít. Kartičky sloužily k jednorázovému účelu a když se u něj nic nenašlo, tak se ten člověk pustil, ohlásilo se to do Prahy a ta karta se zrušila." - "Co se dělo s takovým člověkem, který byl na té modro-zelené kartičce a přijel na ten hraniční přechod?" - "No tak se mu to vysvětlilo. Ale on to de facto už věděl, protože to bývalo rozhodnutí soudu, kde stálo, že ho třeba na dva roky do Československa nepustí. Ale někteří to přesto zkoušeli a přijeli na ten hraniční přechod, tak se to na té kartě našlo, šlo se mu to říct a tak se prostě ten člověk otočil a musel jet zpátky."

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 13.07.2020

    (audio)
    duration: 50:12
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Nikdo už dnes neví, kde ty kleště skončily

Jindřich Červený se narodil 26. října 1948 v Blatně v severních Čechách. Otec byl horníkem na povrchovém dole v Mostě, později pracoval na dráze. Matka byla pekařkou. Jindřich je ze tří dětí, jeho bratr a sestra žijí s rodinami v Mostě. Prošel středoškolským vzděláním a studoval i policejní vysokou školu právnickou, tu ale nedokončil. Základní vojenskou službu odsloužil v letech 1968 - 1970 jako řidič v Rozvadově. V obci při západoněmecké hranici se oženil a už tam zůstal, v letech 1970 - 1983 pracoval na hraničním přechodu v oddělení pasových kontrol. V roce 1983 se stal předsedou místního národního výboru v Rozvadově, vyžádal si ho okresní výbor KSČ. V čele obce zůstal až do roku 2011, v zastupitelstvu je doposud.