Marta Čechová

* 1940

  • „Když jsem končila devítku, na kterou už jsme museli jezdit do České Lípy, tak jsem chtěla jít do Liberce na zdravotní školu. Táta měl podepsat přihlášku, tak roztrhal přihlášku, ještě mi dal facku a řekl: ‚Půjdeš vydělávat, nepůjdeš na žádnou školu a najdi si nějakou práci, musíš dávat domů peníze, vidíš, jak to je.‘ Tak jsem to tak musela udělat a udělala. Našla jsem si práci a v České Lípě jsem dělala fakturantku v rozdělovně ovoce a zeleniny.“

  • „Náš táta statek zabral a nebyli lidi. Děti, které se narodily tady, byly malé. Tak to bylo nejdřív všechno na mamince, mně bylo pět let, když jsme sem přišli. Začínala jsem v šesti letech pást krávy, a to bylo do tmy tmoucí, dřív jsem je nemohla přihnat zpátky, než až se setmí. Pak jsem jezdila do České Lípy do školy – a to bylo to stejné. Přiběhla jsem domů, o čtyřech houskách celý den jsem utíkala dolů k lesu s krávami a zase jsem se vrátila po tmě. Když jsem se naučila číst, tak jsem mohla číst jen s baterkou, nesměli jsme svítit.“ – „Když jste chodila do školy, starala jste se o hospodářství po škole, nebo i před ní? Že jste musela pomoct i ráno.“ – „Když jsem byla už na škole v Lípě, musela jsem pomoct vyházet hnůj ráno. Když už maminka měla problémy s nohama, aspoň to jí pomoct, ona potom podojila. Potom jsem se musela jít celá umýt, protože jsem utíkala na vlak, který jel už v šest hodin ráno.“

  • „Bratrovi už táhl šestnáctý rok. Běhal jak divej ještě s kamarádama. A oni vypátrali na hřbitově, že se Němci schovávali ve svých hrobkách. Z hrobky byla malá roura a z té se kouřilo. Jim to nedalo, tak šli, hrobku otevřeli a tam byly malý kamínka. Byli tam zajištění, měli tam prý i buchty, ještě to přinesl domů. Maminka říkala, ať to nejí. Oni se tam schovávali a v hrobce přebývali. Velká hrobka, ale bylo to k neuvěření. Pak běhali a kdejakého vojáka viděli a někdo jim i něco dal. Odznáčky, nějakou dýku, nožík. To víte, jako kluci, já jsem se bála s nimi někde běhat. Taky jsem byla ještě malá.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 16.03.2022

    (audio)
    duration: 01:49:57
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Na statku dřela jak kůň. Když si ho vzalo JZD, měla radost

Marta Čechová v roce 1965
Marta Čechová v roce 1965
photo: Archiv pamětníka

Marta Čechová, rozená Málková, se narodila 31. ledna 1940 ve Štrampouchu u Čáslavi jako čtvrté dítě celkem ze sedmi. Na konci války se její otec rozhodl převzít statek po odsunutých Němcích v severočeských Volfarticích. Rodina zde s obtížemi vedla rozsáhlé hospodářství s polnostmi i dobytkem. Nejvíce práce obstarávala pamětnice a její matka. Kvůli tomu zakázal otec pamětnici studium na zdravotní škole. Později nastoupila jako účetní v JZD, kam rodina s úlevou odevzdala své hospodářství. Začátkem 60. let se vdala, její manžel po vojně pracoval jako učitel. Pamětnice nastoupila jako mistrová ve sklárně ve Skalici u Nového Boru. Čechovi spolu měli dvě dcery – Ilonu a Romanu. Pamětnice v roce 1973 ovdověla, o dcery se musela starat sama. Navzdory těžkým finančním podmínkám se rozhodla je podporovat ve vysokoškolském studiu. Starší dcera Ilona se stala učitelkou na novoborské sklářské škole, poté školu i vedla jako ředitelka. Mladší Romana vystudovala medicínu a působila jako doktorka v České Lípě. Pamětnice ze sklárny přestoupila do uranových podniků ve Stráži pod Ralskem. Ještě během komunismu navštívila Vídeň, kam se provdala její mladší sestra, cestovala také po jiných západoevropských zemích. Po pádu železné opony nadále cestovala po celém světě, navštívila například Brazílii, USA nebo Thajsko. V uranovém podniku pracovala do roku 1995, pak odešla do důchodu. V roce 2022 žila v České Lípě.