Blanka Častvajová

* 1951

  • „Měla jsem vynikající paní profesorku. Pomáhala mi při recitačních a literárních soutěžích – psala jsem do Strážnice Marušky Kudeříkové. A tenkrát, když se to stalo, věděla z jakých jsem poměrů, tak jsme se o tom bavily. Byla pronásledovaná, bylo to takové na hraně. A vždycky si mě vzala a říkala: ‚Podívej, dám ti něco přečíst, ale prosím tě, ručíš mi za to hlavou.‘ To jsou Hovory s T.G.M., to tady nemám, četla jsem to až později. Ale šlo o ty Hovory s T.G.M., jak psal Karel Čapek. Tak to jsem si potajmu vždycky přečetla. Nikomu, ani holkám na pokoji, jsem o tom neřekla, strašně jsem si toho vážila a čerpala jsem z toho moudra. Věděla jsem, že o tom nesmím mluvit ani před kamarádkami, ani nikde, ani doma. Doma jsem to teda říkala a táta odpovídal: ‚Opovaž se, už sem nechoď.‘ Báli se.“

  • „Bylo mi sedmnáct, když byla okupace. Narodila jsem se 21. srpna 1951, tak jsem měla narozeniny. No a ráno, když jsem se těšila, tak místo toho, aby táta jako vždycky přišel a: ‚Tak ti přejeme všechno nejlepší, tady máš pytlíček bonbónů...‘ žádné ovace nebo hromady dárků, to neexistovalo, tak místo toho táta vtrhl do ložnice a vykřikl: ‚Opovažte se vystrčit nos z baráku! Přepadli nás Rusáci.‘ Táta někde běhal, mamka brečela, všichni v Aši z toho byli velice špatný. V poledne jsme potom utekli aspoň kousek k nemocnici. A ukazatele na Prahu, protože chtěli jet Cheb–Praha, byly všechny zamazané vápnem nebo překryté hadrama a jinačí směrovky. Rusáky posílali úplně někam jinam, aby je zmátli. No a tam jsme viděli asi dva tanky a byli tam takoví opravdu kluci, vojáčkové, holobrádkové vyvalený, vykulený, unavený. A tak tam tak vyjukaně stáli a nevěděli co.“

  • Full recordings
  • 1

    Mnichovice, 15.01.2020

    (audio)
    duration: 01:10:21
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Místo dárků dorazily na její narozeniny sovětské tanky

Pamětnice Blanka Častvajová
Pamětnice Blanka Častvajová
photo: Paměť národa

Blanka Častvajová, za svobodna Popelková, se narodila 21. srpna roku 1951 v Ohařicích u Jičína. S rodiči a sourozenci se kvůli práci přestěhovala do Aše, kde se v tu dobu osídlovalo pohraničí. Maminka i tatínek pracovali v obchodě a nejspíš i proto, že oba odmítli vstoupit do komunistické strany, žila rodina takříkajíc od výplaty k výplatě. Blanka vystudovala střední pedagogickou školu a živila se jako učitelka, což bylo její vysněné povolání. Vdala se v roce 1972, o dva roky později se narodil první ze dvou synů. Po revoluci hodně cestovala. Vyučovala také angličtinu.