Radomír Burša

* 1961

  • „Znovu mám pocit obrovského napětí až mrazení, když si to vybavuji. Měli jsme během deseti, patnácti minut začít a na dvoře v Tatře bylo obrovské množství lidí. Viseli na sloupech, na jeřábech, kam se dostali pomocí různých pracovních pomůcek. Byli prostě všude. Bylo to naprosto neuvěřitelné. Když to člověk řekne číslem, tak to tak nevyzní, jako když to vidí. Považovali jsme za velký úspěch, že se to podařilo zorganizovat.“

  • „V mé první fázi praxe v Tatře Kopřivnice jsem se setkal tváří v tvář s Lidovými milicemi. Do té doby jsem věděl jen z občanské výchovy, že je to jakási ozbrojená pěst dělnické třídy, ale šlo to mimo mě. Pak jsem vídával uniformy Lidových milicí u vrátnice, když jsem šel do práce, občas i na dílnách. Říkal jsem si, co to je? Jednou jsem zjistil, že nebudou hlídat milicionáři, ale nějaká složka Civilní obrany, protože Lidové milice mají cvičení ve střelbě. Ptal jsem se, proč jdou, proboha, střílet. Prý kdyby bylo třeba bránit fabriku. Tenkrát jsem se tomu smál, ale smích člověka docela přešel, když viděl pochodující špalír lidí s puškami přes rameno, jak nastupují do náklaďáků. Byli mezi nimi i moji spolupracovníci.“

  • „Voda, chodba, zubní kartáčky, šůrování podlahy, řev, tvrdé šťouchance. Méně odolní kluci měli lokty a kolena do krve. Já se dokázal od viditelného poranění uchránit. Ten řev a obrovský tlak byl hrozný. Následné dny jsem pozoroval, že starší vojáci, takzvaní mazáci, si vybíjeli svou zlost nebo psychickou deformaci na těch, kteří to nejhůř snášeli. Nedalo se proti tomu nic dělat. Bylo jasné, že kdyby to někdo řekl profesionálním vojákům, byl by to obrovský průšvih. Postupně mi docházelo, že není možné, aby o tom lampasáci nevěděli. Kdyby měli zájem, tak by to řešili. Ale asi to patřilo k věci. Se sebezapřením jsem si přetrpěl své a postupem času mi přestali tito mazáci věnovat pozornost. Potřebovali vidět výraz utrpení a obrovského strachu, a to se jim u mě nedostávalo, i když přitvrdili. Pak jsem najednou získal oproti jiným, kteří to zažívali mnohem intenzivněji, jakýsi klid.“

  • Full recordings
  • 1

    v Ostravě, 20.06.2019

    (audio)
    duration: 03:35:03
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Do revoluce jsem se vrhl s plným nasazením. Strach jsem ale měl

Radomír Burša / Ostrava / červen 2019
Radomír Burša / Ostrava / červen 2019
photo: E.D.

Radomír Burša se narodil 7. srpna 1961 v Uherském Hradišti. Vyrůstal v Březolupech, obci tehdy proslavené motocyklovými závody. Vystudoval automobilovou průmyslovku v Mladé Boleslavi. Po vojně, kde na vlastní kůži zažil šikanu ze strany služebně starších vojáků, nastoupil v kopřivnické automobilce Tatra. V listopadu 1989 pomáhal v Kopřivnici organizovat protikomunistické demonstrace, první se sešla 22. listopadu 1989. Patřil k zakládajícím členům tamního Občanského fóra. Po revoluci byl tajemníkem Městského úřadu v Kopřivnici. Tuto funkci pak vykonával také v Hranicích na Moravě a v Lipníku nad Bečvou. Poté nastoupil u Policie České republiky v Novém Jičíně jako vyšetřovatel. V roce 2013 se přestěhoval do Hostašovic na Novojičínsku.