Zdeněk Buk

„Já jsem emigroval v osmdesátým devátým. Samozřejmě jsme se vyštengrovali s kamarádem u piva. Hloupost, nesmírná. On teda Chartu podepsanou neměl, tak jsem mu to umožnil. Tenkrát ji podepsal v Ječný ulici u Dany Němcový. Tenkrát tam byl snad jako mluvčí Charty Radim Palouš a on říkal: Doufám, že to nepodepisuje ten můj kamarád... Milan Reloch, Žanka jsme mu říkali... doufám, že to nepodepisuje z toho důvodu, že to zneužije, že pak vycestujete. No samozřejmě jsme říkali: Ne, ne, ne. No my jsme se vyštengrovali a šli jsme oba dva.“

„Samozřejmě, že ty lidi, ty máničky, ty undergrounďáci, ty mí současníci, kamarádi... těm se to nelíbilo. Že jsem se změnil. Že jsem úplně někdo jinej. A co tady jako vytvářim za blbosti. Že nejsem sám sebou. Asi měli pravdu, nevim. Já jsem to bral tak, že jsem tomu věřil. Že jsem za tím šel.“