Alena Buchalová

* 1930

  • „Tak já jsem problémy měla, ale ne moc veliký, kvůli tomu, že jsem chodila do kostela. Chodila jsem zpívat do kostela a chodila jsem zpívat na pohřby. Chodila jsem a věřila jsem tomu, co dělám. A vždycky správec, co byl v nemocnici, říkal: ‚Ty musíš do toho kostela, ty musíš chodit zpívat?‘ Já jsem mu říkala: ‚Tondo, udělejte varhany v kostele a já budu chodit do sokolovny. Já mám ráda chrámovou hudbu, já budu chodit tam.‘ Vždycky mně říkal: ‚Ty seš sviňa baba, ty máš štěstí, že umíš dělat.‘“

  • „Jedny ty prázdniny, když jsem tam byla s tou sestřenicí, tak jsme byli sami doma se strýčkem a s tím mladším bratrancem. Tetička šla do Rovečného nakupovat a přišlo gestapo. Napřed někdo strýčkovi telefonoval, ale to jsme nevěděli co. Strýček začal lítat po té chalupě, do pytlů házel flinty a já nevím, co všecko, a nosil to do zahrady a tam to házel někam, to nevíme. Byli jsme vystrašeni, no a přišlo gestapo a zatklo ho, odvezli ho. Nevím, kolik let byl v tom koncentráku, ani kde, to už si nepamatuju, a když se vrátil, měl špatný nervy a pak rodina říkala, že se strýček oběsil.“

  • „To jsme stály jako děcka tam na tom asfaltu a dívaly jsme se dolů k té Vážné studni, kde oni stáli. Čekali. Jestli pro ně přijely auta, to si už neuvědomuju, nebo šli na nádraží. Ale tam se řadili u té Vážné studny. Kabele, batohy, děti za ruku, bylo to strašný. Oni sami ani nevěděli, kam jedou, a oni si mysleli, že se vrátí, vzali si jen to nejnutnější, však se vrátí, bylo to ale hrozný.“

  • Full recordings
  • 1

    Boskovice, 10.03.2022

    (audio)
    duration: 02:20:06
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Boskovice, 18.03.2022

    (audio)
    duration: 01:21:31
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 3

    Boskovice, 10.05.2022

    (audio)
    duration: 01:26:56
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Mysleli si, že se vrátí

Alena Buchalová v roce 1948
Alena Buchalová v roce 1948
photo: archiv pamětnice

Alena Buchalová se narodila 23. července 1930 v Boskovicích jako jediné dítě rodičům Kristýně a Jaroslavu Konečným. Bydlela v blízkosti židovské čtvrti a jako malá si společně hrála se všemi bez rozdílu národnosti nebo náboženství. V roce 1942 viděla nucený odchod židovských obyvatel z Boskovic. Její strýc Stanislav Zána a celá jeho rodina pomáhali na Vysočině partyzánům. Ona sama při svém prázdninovém pobytu v Malém Tresném byla svědkem jeho zatčení gestapem. Po skončení obecné školy nastoupila do školy měšťanské a poslední, čtvrtý ročník musela i s dalšími spolužáky pracovat v bývalé textilní továrně na výrobě kabátů pro bombardované Německo. Po válce absolvovala dvouletou veřejnou obchodní školu v Blansku, kde se setkala se dvěma židovskými spolužačkami, které přežily holokaust. S Lizzy Schwarzerovou (Dysckievicz) žijící v Londýně se několikrát navštívily a udržuje s ní kontakt po celý život. V roce 1949 se vdala za Přemysla Buchala a v roce 1952 se jim narodil syn Přemysl. Pracovala jako mzdová účetní nejdříve v podniku Minerva Boskovice a potom až do roku 1989 v nemocnici. Celý život byla členkou chrámového sboru, pěveckého souboru Janáček a hrála ochotnické divadlo. Po manželově smrti žije společně s rodinou svého syna v domku v Boskovicích (rok 2022).