Olga Brzáková

* 1938

  • „Němci odešli a dostávali tady někteří po nich statky, takže tady ten statek u dvora dostala jedna rodina. To děvče jejich chodilo se mnou do třídy, byla to fajn holka. No, dostali statek – a já, prostě, jak byly ještě ty čtyři strany... to nevím, jestli víte, jak byly ještě čtyři strany povolený po válce, tak každá ta strana měla svůj průvod a já s děsem koukala, že paní Pavlíčková, můžu to snad říct, vlastně statkářka, v komunistickým průvodu mávala nadšeně, protože si asi myslela, že jí ten statek dali komunisti. Jenomže uběhlo pár let a oni je z toho samozřejmě vystěhovali, vzali jim to a udělali z toho státní statek.“

  • „Na podzim přišla Mnichovská dohoda, takže tatínek jako státní zaměstnanec vlastně vyklízel se svejma kolegama český úřady do vnitrozemí. Čili stěhovali to všechno do Moravských Budějovic a maminka tam vlastně zůstala se mnou, s malým dítětem. Museli odtud odejít, přitom teda ve Znojmě nebylo možná sehnat nějaký auto, že by odstěhovali svůj majetek, měli zařízený dvoupokojový byt, takže v podstatě odešli, maminka s dítětem v náručí. Naštěstí tam byla ještě její sestra, takže něco vzali ještě do kufru, jinak všechno tam zůstalo. Jediný štěstí bylo, že maminka se mnou teda odešla do Havlíčkova Brodu, nebo ne do Havlíčkova Brodu, ale do vesnice u Havlíčkova Brodu, odkud pocházela, a dědeček v Havlíčkově Brodě sehnal auto, takže nakonec ty svoje věci odstěhovali.“

  • „Tak Gottwald někde řečnil, maminka to poslouchala – a jenom naše maminka začala plakat, takže já jsem hned viděla, že se děje něco zlýho, takže jaksi moc nechápu lidi, kteří byli v té době nadšený, ale budiž. No, načež teda, protože maminka pocházela ze statku... já nevím, jestli vám něco říká slovo kulak. Kulak, prostě statkář, byť na Vysočině, a dřina, takže to byli kulaci. Babička byla kulačka, nikdo se asi tak moc nenadřel jako ona, ale byla kulačka. Maminka byla dcera kulaka, já jsem byla vnučka kulaka, takže když jsem se hlásila na gymnázium, tak jsem tam teda neměla jít, protože zaprvý museli, to nebylo, že se dělaly nějaký přijímačky nebo něco takovýho, to byl posudek z ulice. Načež tady byl teda zápornej, protože jak se vyjádřila paní učitelka od toho důvěrníka, takzvaného uličníka, tak děti se neučily, takže všichni dostali špatný posudky – kromě tady jednoho syna ze silně komunistický rodiny.“

  • Full recordings
  • 1

    Jihlava, 20.10.2018

    (audio)
    duration: 26:51
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Maminka odešla jen se mnou v náručí

Maturitní fotografie
Maturitní fotografie
photo: PNS

Olga Brzáková, rozená Nováková, se narodila 16. února 1938 ve Znojmě. Její otec působil jako státní zaměstnanec u krajského soudu. Když byla v září 1938 podepsána Mnichovská dohoda, tak musel otec odejít ze Znojma do vnitrozemí. Po nějaké době ho následovala i jeho žena s malou Olgou. Rodina se usadila v Jihlavě. Matka pocházela ze selské rodiny, během kolektivizace jim zabavili hospodářství. Olga měla kvůli nevhodnému kádrovému profilu ztíženou cestu ke vzdělání, ale nakonec mohla na přímluvu vystudovat gymnázium a farmacii. Celý život pracovala jako lékárnice v Jihlavě. Vzpomíná na příjezd sovětských okupantů v srpnu roku 1968 i na dění sametové revoluce v Jihlavě v roce 1989.