Ing. Miloslav Brouček

* 1935

  • "Tehdy, když ze mě dělali trochu takového polopantátu, tak to už rozhodovala strana a vláda, že mám problém, že jsem křesťan. Tak jsem šel na zkoumání, jestli v tom není pro stranu a vládu nebezpečí." - "A můžete upřesnit to slovo 'zkoumání'?" - "Zavolali si mě na schůzi, kde byli samí komunisti a ptali se mě, jak je možné, že vysokoškolský vzdělaný člověk takhle špatně smýšlí. Já jsem řekl důvody, že jsem v tom prostředí vyrostl a že nevidím zásadní rozpory, akorát vidím rozpor v učení, že to komunisti nesnáší."

  • "V rámci církve byla část lidí, kteří považovali komunismus za nepřátele číslo jedna. A asi říkali teorii takovou, já to zjednodušuji: Komunismus je od zlého, když nebude komunismus, bude dobře na světě. A já se bohužel s těmito lidmi nemohl ztotožnit, protože příčinou lidské bídy je svévole člověka, sklon ke zlému, a to je vidět v každém režimu. Tak jsem říkal, že mezi komunisty jsou taky dobří lidé, kterým řada křesťanů třeba nemusí sahat ani na paty, a tohle jsem říkal i bratru Ehrlichovi, kazateli, a pak jsem dostal dopis od švagra, že jsem členem komunistické strany, a co jsem za pacholka. A jen tohle jsem mu říkal. A těmhle hochům zase v rámci církve jsem říkal: 'Vy jste tady od toho, abyste zvěstovali lidem křesťanství, a to je zápas s hříchem s lidskou porušeností, a každé kývnutí, které je ve prospěch lidské společnosti, je pozitivní. Ale že by se podařilo tuhle věc vám vyřešit, to není možné.'"

  • "Najednou se ze sousedního baráku od Zobačů (s těmi já strávil kus dětství)... tak tam byla skupina partyzánů, a to bylo v deset jedenáct hodin dopoledne. Vyšli ven a najednou slyším: 'Sašo, nestrilaj!' Kouknu a oni tam byli už zalehlí na cestě. To když se podíváte tady na cestu, tak je tam vidět. A to tady ti dva [němečtí vojáci]: 'Partyzan, Partyzan!' a hnali pryč. A za chvíli přišla zpráva, že to poslali na německou stranu nebo nevím jak, a že bude Věcov vypálen jako Lidice. Tak samozřejmě tady se začaly stěhovat peřiny do lesa, zvířata ven, to byla panika a my děti jsme z toho byly samozřejmě vyděšené."

  • Full recordings
  • 1

    Věcov, 14.07.2020

    (audio)
    duration: 01:27:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Všude se o nás rozhodovalo jako o škodné a to bylo ponižující

Miloslav Brouček (1935)
Miloslav Brouček (1935)
photo: archiv pamětníka

Miloslav Brouček se narodil 1. března 1935 v Bratislavě, kde jeho otec působil jako právník. S vyhlášením samostatného Slovenského státu v roce 1939 se rodina stěhovala do Čech, nejprve do Hradce Králové a následně do Pardubic. Často dojížděli do Věcova na rodinný statek, odkud pocházela Miloslavova babička. V závěru války se stal Miloslav svědkem toho, jak vesnici hrozilo údajné vypálení nacistickým vojskem. Vyrůstal v křesťanské rodině a po přestěhování do Olomouce se důležitým životním mezníkem stalo seznámení s jeho budoucí manželkou Bohuškou, se kterou se potkávali v církvi. Po roce 1960 se spolu přestěhovali do Věcova, kde se jim zanedlouho narodila dcera, již pojmenovali Naděje. Léta komunismu zažíval jako aktivní křesťan-evangelík po svém a kádrový strop zastavil jeho profesní růst. Od roku 1971 pracoval v podniku AGRA Přelouč, kde se objevila možnost pracovat ve funkci náměstka. Pozici odmítl s tím, že by ho časem vyhodili, protože je křesťan. Vstup do komunistické strany mu byl nabízen celkem šestkrát a pokaždé odmítl. V polovině devadesátých let odešel Miloslav Brouček do penze. Projektování a včelaření se věnuje dodnes. V době natáčení žili spolu s manželkou ve Věcově (2020).