Mgr. Jan Breník

* 1945

  • „To moje dětství tedy nebylo nijak excelentní. Měli jsme dost hluboko do kapsy, u nás doma. Nakonec to dopadlo tak, že moje maminka, která byla dost unavená těmi sedmi porody a také prací doma, protože jsme měli svoji vilku a dost velkou zahradu, kde bylo hodně ovocných stromů a tatínek se o ně velmi pečlivě staral a nás k tomu vedl taky, tak musela jít do práce. A protože byla vystudovaná učitelka, tak šla samozřejmě učit. A hledala místo a našla ho až v Kralupech nad Vltavou. Tam potom učila na základním stupni, první až pátou třídu. Tím se samozřejmě ta naše situace doma ještě více zkomplikovala, ale nebylo to úplně na škodu, protože tím, že na mě a na bratra spadlo více těch domácích prací, tak to bylo nakonec k našemu užitku pro další život.“

  • „Já jsem tedy stál před rozhodnutím, co dál. Průmyslovka nevyšla ani jedna, třetí přihláška už byla bezpředmětná, protože se nedal stihnout termín. Sešla se tedy „rodinná rada“ a byla tu nabídka buď od mého nejstaršího bratra do Otrokovic, do Moravanu, a nebo od mého švagra, manžela mojí sestry Mileny, do Ostravy, do Nové Huti. Do učení. A protože v učilišti a na internátě Nové Huti se nic neplatilo, tak ekonomické důvody samozřejmě hrály svoji roli a já jsem se ocitl ve svých 14 letech v Ostravě. Bylo to pro mě hrozné město, špinavé, nesympatické a jako Pražák jsem tady na tom učilišti, v té naší třídě, také neměl na růžích ustláno, nicméně postupně jsem se s tím vyrovnal a vyučil jsem se.“

  • „Šok byl potom samozřejmě ten 21. srpen. Na to taky nezapomenu. Pracoval jsem na noční směně a nějak kolem půlnoci jsme v tom traťovém rozhlasu dostali zprávu, že nás obsadila okupační vojska. Tak jsme okamžitě zareagovali a zastavili jsme výrobu, na protest proti tomu. A byli jsme nesmírně zklamaní, nesmírně roztrpčení, naštvaní. Vyšli jsme z haly ven, a když jsme viděli, že nejen ta naše hala, ale všechny ostatní kolem kontidrátové trati jsou obestavěny houfnicemi a tanky a obrněnými transportéry, tak si možná dovedete, možná nedovedete představit, jak nám bylo.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 09.11.2021

    (audio)
    duration: 01:06:01
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Moje žena mě k pánubohu přivedla a za to jsem jí nesmírně vděčný

Jan Breník - 15 let
Jan Breník - 15 let
photo: archiv pamětníka

Jan Breník se narodil 31. prosince 1945 v Praze. Dětství prožil v Roztokách u Prahy s rodiči a třemi sourozenci. Život rodiny ovlivnilo chatrné otcovo zdraví. V roce 1960 absolvoval základní školu, poté se z politických důvodů nedostal na střední školu a vyučil se v Nové Huti v Ostravě. Po vyučení vykonával několik profesí ve všeobecné válcovně na kontidrátové trati. V roce 1970 se oženil s manželkou Ludmilou, společně vychovali pět dcer. V roce 1979 ukončil maturitou večerní studium na průmyslové škole a začal pracovat ve středojemné válcovně. V 80. letech se stal předsedou místní organizace Československé strany lidové v Ostravě-Mariánských Horách. Na podzim 1989 se stal členem koordinačního centra Občanského fóra v Ostravě. V roce 1990 se stal kooptovaným místostarostou ONV v Ostravě 1. V roce 2001 začal studovat na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 2006 byl vysvěcen na jáhna. Poté sloužil na farnosti v Mariánských Horách. V roce 2021 žil v Ostravě.