Karel Bloch

* 1965

  • „No převážně to fungovalo z té Klamovky. To byl zdroj číslo jedna. Když jsem byl v Praze na montáži dost dlouho, skončila akce v jedné čtvrti, začala druhá. V podstatě jsem byl nejvíc v Praze. Tak jsme s Fíkem [Jiřím Fialou] a Lojzou chodili na tu Klamovku. Tam Čuňas [František Stárek] nosil Voknoviny, pokaždé ještě čerstvé, ještě špinily. Vždycky: ,Dej mi balík pro Mariánky, balík pro Plzenec.’“ –„Jak fungovalo, to předávání?“ – „Nikdy mě s tím nesebrali a vždycky jsem to dovezl až do Plzence. Řekl jsem Vencovi: ,Hele, na nádraží ti to hodím z okna, když pojedu osobákem.’ Nebo sraz v Plzenci, nebo sraz v Plzni. Vždyť já jsem do toho Plzence jezdil často. A v Mariánkách to stačilo dát Metudovi [Vladimíru Svobodovi] a byly toho plné Mariánky. Po hospodě, po kámoších. Vždycky každý dostal víc než jeden výtisk, protože měl komu to dát dál. Nebo dostal za úkol: ,Tady máš jen jeden výtisk, přečti si ho, ale pošli ho dál.’“ 

  • „…ale na akci, kde jsme měli jenom takový poslechový večírek. Já jsem tam přitáhl plný kufr těch kazet, co jsme měli od Mikuláše [Chadimy] a od Cíby [Petra Cibulky]. Tak jsme si je tam vesele pouštěli a debatovali. Chodili tam normální hosté, takže mezi nimi zase určitě seděl nějaký estébák nebo nějaký aktivní blbeček. Takže po nějaké době se tam zjevilo celé komando, zase pod taktovkou kapitána Zoubka. Takže já s Vrahem [Václavem Vlachem] a výčepákem jsme skončili na fízlárně ve Starém Plzenci. Naštěstí jsme dostali jenom do držky a vykopli nás, ale mně sebrali celý ten kufr s kazetami. Asi týden nebo čtrnáct dnů nato jsem dostal obsílku, ať si pro ně přijdu na fízlárnu. Tam někde v Plzni to bylo, ta estébárna, někde u řeky, kde je plavečák. Tam ze mě chtěli tahat nějaké moudrosti. Nejdřív přišel takový hodný pán, ten Zoubek ze sebe dělal hodného, pak tam vběhnul nějaký poručík, ten ze sebe dělal hrozného tvrďáka. A já jsem se jim tam trošku jakoby vysmál. Dali mi do držky a zase mě vykopli ven. Ale ten kufr mi teda dali, tak jsem si říkal, že dobré a už jsem úplně nevěnoval pozornost tomu, že mě zřejmě upozornili na to, že všechny nahrávky byly znehodnoceny. Protože když jsem si to doma pustil, tak… Oni to nějak zmagnetizovali. Jak je ta páska navinutá na tom kolečku, přes to jsou nějaké kovové výčnělky. Vždycky byla zmagnetizovaná jenom půlka toho závitu. Takže jsem si to pustil a ono nic. Najednou, zničehonic, to začalo hrát, a zase do ztracena. A takhle to bylo u celé pásky. A bylo to od nich skvělé! Pak už jsem nemusel vyrábět smyčky na naše další vystoupení. Jenom jsem vzal tady tu kazetu, to byl krásný základ, než jsme začali hrát. Pustit tam zničehonic tohle. Ono to bylo furt dokola, že jo? To se jim povedlo.“ 

  • Full recordings
  • 1

    Mariánské Lázně, 20.05.2023

    (audio)
    duration: 01:26:28
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Čerstvé samizdaty putovaly z Klamovky do Mariánských Lázní

Karel Bloch, 1988
Karel Bloch, 1988
photo: archiv pamětníka

Karel Bloch se narodil 7. prosince 1965 ve Strakonicích. V roce 1966 se s rodiči přestěhoval do Mariánských Lázní, kde vyrůstal. Jeho otec pracoval jako odborník na lesnictví, matka byla učitelkou a později ředitelkou v mateřské školce. Po absolvování základní školy se hlásil na průmyslovku do Ostrova nad Ohří, nebyl však přijat. Nastoupil proto na střední odborné učiliště spojů do Tábora, kde v roce 1984 odmaturoval. V letech 1985–1986 vykonal základní vojenskou službu, nejdříve v Kolíně a poté v Českém Krumlově u útvaru radioelektronického boje. Během vojny se podílel na inscenaci divadelního představení a založil hudební skupinu Mozková sondáž, ve které působil jako kytarista a baskytarista. Po návratu z vojny pracoval v Montážním podniku spojů Praha, jehož součástí byly i výjezdy na montáže po Čechách. V druhé polovině osmdesátých let se aktivně zapojil do mariánskolázeňského a západočeského undergroundu. Účastnil se koncertů místních kapel, například Patologického orchestru nebo kapely Litinovej Pepa and Průmyslovej plyn. Pravidelně také šířil samizdaty, které přivážel z Prahy. V roce 1994 emigroval do Spojených států amerických, kde žil až do roku 2019. V USA vystudoval obor práce s chladicími kapalinami a získal inženýrský titul. Od roku 2019 znovu trvale žije v České republice. Za šíření samizdatů získal osvědčení jako účastník třetího odboje.