Jiří Blažíček

* 1942

  • „Otec i matka byli v komunistické straně. Otec tomu věřil, hodně věřil... Neměl vůbec představu, jaké to je v Sovětském svazu. Poprvé se dostal do zahraničí díky Tesle a tělovýchově, byl v Itálii na nějakém zájezdu [asi v roce 1966]. A nevěřil, že na Západě žijou lidi normálně. Trochu jsem se o něj bál, on byl furt přesvědčený, že je vše v pořádku… že Rusko je dobré a že se tady máme dobře.“

  • „A jaké bylo Rusko v tu dobu [v 70. letech], jak se tam žilo...?“ – „Pro mě to byla hrůza. Jedna věc je, co vám chtěli ukázat – velkej barák, Lomonosovu univerzitu… a těch baráků tam bylo několik. My jsme si ale vzali taxík, za něj se tehdy platilo pár korun, a jezdili jsme sami. A když to bylo možné, tak v tom dnu, po oficiálním zájezdovém programu. Nás nikdo nehlídal, kam jedeme, byli jsme zájezd. Tak jsme viděli automaty na alkohol, to bylo neuvěřitelný, cikány, co měli americké vozy s přívěsy, to bylo u Jerevanu – jedeme a najednou vidíme kemp plný ruských cikánů s bouráky a říkali nám: ‚Pojďte!‘ Tak jsme šli, pozvali nás na šašlik. Vyvrhli to na cestě a vařili… Takže jsme zažili i takové věci.“

  • „Protože jsem kdysi promítal dětem v sokolovně, když jsem ještě chodil s tátou cvičit. Tak mě napadlo, že když nám kluci přinesou vyvolaný film, tak bychom to mohli promítat na zeď a přes kameru snímat a vysílat. To byl můj nápad. Přitáhli tam promítačku a já tam maloval plakáty s nápisy: PŘEPOJUJEM. Vše se promítalo na stěnu a televize to vysílala. Nosili filmy, na nich bylo to, co se děje v ulicích, co kde kdo natočil... Filmy chodili vyvolávat asi do Jindřišské. Promítalo se to na zeď a přes normální kameru se to pouštělo ven.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 07.03.2022

    (audio)
    duration: 01:41:48
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Dělalo se vše pro to, aby se dostaly informace mezi lidi

Jiří Blažíček v roce 2022
Jiří Blažíček v roce 2022
photo: Post Bellum, 7. 3. 2022

Jiří Blažíček se narodil 2. října 1942 v Praze. V letech 1951–1958 bydlel s rodinou na nově vybudovaném sídlišti Solidarita ve Strašnicích. Vyučil se frekvenčním mechanikem v závodech Tesla Strašnice. V letech 1960–1962, v době Berlínské a Kubánské krize, byl na vojně v pražských Kbelích. V šedesátých letech začal pracovat jako kamerový technik v televizních přenosových vozech. Stal se svědkem událostí v centru Prahy v srpnu 1968, pomáhal udržet v chodu televizní vysílání ve dnech krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. V sedmdesátých letech pracoval jako elektrikář pro německý a rakouský cirkus Rebernigg a Sarrasani. V letech 1973–1989 se živil jako opravář hudebních automatů. V době natáčení v roce 2022 žil v Hřensku.