Jiří Bláha

* 1950

  • „Rozdíly byly velké. Když jste se díval, že u nás to tam jedině spásaly krávy, tak vedle Němci měli krásné domy, zahrady, asfaltové silnice až k té státní hranici. My jsme tam běhali v bažinách, po loukách, v lese. Udržované cesty byly pouze ty, kde se jezdilo s autem. Rozdíl byl markantní, kór když by člověk mohl letět vrtulníkem nebo nějakým letadlem.“

  • „Jeden ten německý vysídlenec, který se tady narodil před válkou, tak se nechal jakoby zajmout. V podstatě řekl, že jde umřít, že se vrací do Čech, že se tady narodil a chce tady umřít. Byl to opravdu velmi starý člověk, který přišel na stanoviště, kde byla ta hlídka. Nechal se tam zajmout a pak jej odvezli do Rozvadova, kde ho vlastně kontrarozvědka dostala. Ani nevím, jak to dopadlo, jestli ho vrátili nebo nechali u někoho dožít.“

  • „Přijedu do Loun, a tam, co vlastně vede státní silnice z Chomutova na Prahu, tak tam jsem čekal nejméně půl hodiny, než v koloně vojsk Varšavské smlouvy, která jela do Prahy, se našla skulina, kde jsem se mohl prosmýknout. Do práce jsem se samozřejmě dostal se zpožděním asi okolo půl sedmé. Tam už to bylo nohama vzhůru. Lidé v hloučkách na svých pracovištích živě debatovali a diskutovali. Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o vojenské cvičení, což nebylo tenkrát nic neobvyklého. Tam jsem se ale vlastně dozvěděl, že nás přijeli osvobodit. V uvozovkách.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 28.01.2022

    (audio)
    duration: 01:47:36
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Němci vedle měli krásné domy. My jsme tam běhali v bažinách

Jiří Bláha v září 1970
Jiří Bláha v září 1970
photo: Archiv pamětníka

Jiří Bláha se narodil 19. dubna 1950 v Lounech. Pocházel z rodiny živnostníka, ale podniku se rodina musela krátce po jeho narození vzdát. Přesto zažíval bezstarostné dětství, především se spolužáky a kamarády, mezi kterými byli také ti němečtí, jejichž rodiče nemuseli do odsunu. Posléze se vyučil mechanikem motorových vozů a lokomotiv. Do zaměstnání nastoupil v době prvního náznaku uvolňování poměrů v Československu. Dne 21. srpna 1968 však viděl, jak Sovětský svaz učinil dalšímu uvolnění rázný konec. Vzápětí se stal svědkem, jak jeho spolupracovníci na dělnických pozicích ztratili iluzi o komunistické ideologii. Navzdory třídnímu původu vykonal v raných letech normalizace povinnou vojenskou službu u pohraniční stráže. V období 1969 až 1971 sloužil u 12. brigády pohraniční stráže v oblasti Starý Pochr na Tachovsku. Jednalo se ovšem o klidný úsek, a tak se během služby setkal s narušením hranic pouze minimálně. V žádném z případů nikdo nezemřel. Po absolvování povinné vojenské služby se odstěhoval do Plzně, kde založil rodinu a žil i v roce 2022.