Ivo Beneš

* 1934

  • „Akademické bláto bylo to, že když se vrátil z továrny, tak neakademik šel normálně na ubytovnu, budu tomu říkat ubytovna, do lágru. Ale akademici jako takoví měli ještě jednu radost, že na prostoru toho koncentračního tábora na jedné straně bylo bláto a to museli naložit do kolečka, vozit na druhou stranu určité štreky. Já jsem se tam byl podívat po válce s tátou, takže vím, mám to ještě před očima, mohlo to být takových osmdesát devadesát metrů. Tam to vyklopili a naložili si jiné bláto, které tam vyklopil někdo jiný, a vezli ho zase na druhou stranu. A takhle hodinu až půldruhé hodiny denně.“

  • „Tak jsem i chvíli dělal předsedu školní samosprávy, ale pouze do výročí narození soudruha Klementa Gottwalda. Tam jsem řídil jakousi takovou schůzi na počest velkého člověka. A když jsem tam povykládal o tom, jak soudruh Gottwald, protože neměl peníze, tak musel studovat pod uličními lucernami, a jak se měl a jak byl charakterní a všecko možné. A na závěr toho jsem řekl: 'Vidíte, co všechno jde říkat a napsat o takovém gaunerovi?' A tím jsem skončil s tímto bodem předsednictví školní samosprávy.“

  • „Zkrátka zasluhovali se o lidské zdraví a to bylo vlastně úplně všechno. Zemřel v koncentráku dědeček Josef Bondy. Dokonce ne v koncentráku, ale zemřel ještě po přesunu do Terezína. Jiná legrace byla u větve ze strany mamičky, to byl děda Emil Frišman, který původně měl ve své době obchodní školu, a to bývávalo veliké vzdělání.“

  • „Pak se ozval i otec, který měl za ženu už jinou dámu a odjížděl do transportu do koncentráku. Nicméně, protektorátní úřady si vzpomněly i na mě a koncem roku 1942 jsem měl být do transportu odveden i já.“

  • „[Udělali to tak], že jsem se utopil. Dokonce někde v Podbabě ležely nějaké moje šaty, ale on mě sebral a odvezl mě za jistou bývalou švadlenkou mého dědy do Řimic na Hané. Tam mě schovávali, až... Nebudu říkat až do převratu, protože někdy v polovině dubna se objevil ředitel místní školy a říkal: 'Stejně víme, že tady schováváte Žida, tak ať přijde do školy.'“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 10.07.2019

    (audio)
    duration: 02:02:37
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 13.09.2019

    (audio)
    duration: 01:14:39
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 3

    Praha, 15.05.2021

    (audio)
    duration: 01:50:16
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 4

    Praha, 17.06.2021

    (audio)
    duration: 01:51:30
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Otčím zachránil svého židovského chlapce. Nahrál, že se utopil v řece

Ivo Beneš
Ivo Beneš
photo: Archiv Ivo Beneše

Ivo Beneš se narodil jako Ivo Bondy 11. září 1934 v Praze do smíšené rodiny, maminka Emilie byla židovsko-katolického původu a tatínek Jiří Bondy pocházel z židovské rodiny. Rodiče se však rozvedli a Ivo Beneš tak putoval se svou maminkou do Rosic nad Labem. Na Pardubicku strávil podstatnou část svého dětství a v roce 1942 dostal předvolání k transportu do Terezína. Druhý (nežidovský) manžel maminky Josef Preclík však předstíral utonutí Iva ve Vltavě a do transportu tak pamětník nenastoupil. Válečná léta prožil ukrýván v sýpce v obci Řimice u Loštic na Hané. Otec Jiří Bondy prošel Terezínem a Osvětimí a lágrem Taucha (pobočný tábor KT Buchenwald). Jeho druhá manželka a syn válku nepřežili. Po osvobození se Ivo přimkl opět ke svému otci, oba přijali nové příjmení Beneš a usadili se v Březně u Chomutova. Pamětník se zde učil v obecné škole a poté přešel na gymnázium do Chomutova, přičemž zpočátku obtížně doháněl vědomosti, které zameškal kvůli letům perzekuce a ukrývání. Svá gymnaziální studia úspěšně dokončil v Praze, ale dál studovat nemohl a nastoupil tak ke švýcarské firmě Wagons-Lits/Cook. Firma však byla později znárodněna, a tak se Ivo Beneš přihlásil na akci 77 tisíc do výroby a nastoupil do Avie Letňany. Následně pracoval v podniku Stavby silnic a železnic a ve firmě Konstruktiva a poté odešel na vojnu, kde působil u technických jednotek. Nakonec zakotvil v podniku Inženýrské a průmyslové stavby. Mezi životní peripetie Ivo Beneše patří také skutečnost, že byl odsouzen na pět a půl roku za neoprávněné nakládání se svěřenými prostředky, několik let strávil ve vazbě, nakonec se v roce 1973 dočkal podmínečného propuštění. Po návratu k podniku Inženýrské a průmyslové stavby byl odeslán na budování plynovodu a ropovodu v Sýrii. Po úspěšné pracovní misi měl přislíbenu také zakázku na stavbu dálnice vedoucí z Ammánu (Jordánsko) do Bagdádu (Irák), ale to již přišla sametová revoluce (1989) a následná změna geopolitické situace a válka v Perském zálivu přerušila zahraniční pracovní kariéru. Po roce 1989 Ivo Beneš podnikal. V roce 2021 žil v Praze.