Josef Bednář

* 1930

  • „Povolali mě k odvodní komisi do Prostějova, kde každého prověřovali. Mě se ptali na arcibiskupa Berana, protože tehdy s ním proběhl proces a nesměl se vrátit domů. Řekl jsem, že o něm nemohu nic říct, protože ho tak dalece neznám. Toho to tak rozčílilo, že vyskočil ze židle a zařval, že na to nezapomenu. Tak nevím, jestli to byla ta příčina mého PTP, nebo to, že jsem se chtěl osamostatnit.“

  • „Po nich přišli Rusi a to byla spoušť. Ti nás okradli. Do ložnice jsme ubytovali pár, chlapa s ženskou. Naši měli v šatníkové skříni spořitelní knížku a nějaké peníze. Všechno se ztratilo.“

  • Full recordings
  • 1

    Slatinice, 09.03.2018

    (audio)
    duration: 01:20:09
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Z toho, co jsem za ty roky vydělal, tak jsem manželce koupil akorát šicí stroj

Josef Bednář
Josef Bednář
photo: archiv pamětníka

Josef Bednář se narodil 4. srpna 1930 v Olšanech u Prostějova. Vyučil se vulkanizérem a spolu se strýcem si chtěl založit živnost. V té době ale už v zemi dva roky neomezeně vládla komunistická strana, která se otevřeně stavěla proti podnikání. Josefu Bednářovi a jeho strýci se tak živnost ani nepodařilo rozjet a právě jeho podnikatelské snahy se nejspíš staly důvodem, proč ho v roce 1951 zařadili do Pomocných technických praporů (PTP). Sedmadvacet měsíců pak pracoval v dolech na Kladensku. Za celou dobu dostal jen jednou povolení k návštěvě domova, přestože tam na něj čekala manželka a malý syn. Poté pět let pracoval jako řidič nákladního auta v ČSAD a následně jako údržbář v místních lázních. Po rozvodu s manželkou se v roce 1971 přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako řidič a údržbář na Filozofickém ústavu, a poté až do odchodu do penze dělal domovníka a údržbáře v Ekonomickém ústavu ČSAV. Následně se vrátil do Slatinic, kde žil i v roce 2018.