Lubomír Bažant

* 1954

  • „K pousmání je i to, že jsem byl vlastně odsouzen k třem a půl letům vězení tehdejším předsedou Okresního soudu v Pardubicích, no a po revoluci přišla rehabilitace, byl jsem rehabilitován, a na tom rozsudku o rehabilitaci je podepsán jeho syn, který je podle mne dodnes předsedou Krajského soudu v Pardubicích. Tak to je takový bonbonek, tatík mne zavřel, synáček mne osvobodil, tatík pracoval pro StB a jeho syn nyní hájí čistotu české justice.“

  • „Já když jsem pak začal působit, tak jsme na ně nasadili sledovačku, věděl jsem přesně, kam to vozí, na Nový Hradec, to odváželi do takového statku. My jsme naproti udělali opěrný bod, kde jsme to fotografovali a zaznamenávali auta a lidi, který to tam vozili, pak jsme operativní cestou zjistili, kdy to povezou do Prahy, a naložili to do auta a vezli do Prahy, já jsem na ně nasadil sledování, jenže podle tehdejších předpisů to sledování bylo jen na okraj Prahy a tam to převzala sledovačka pražská. Když jsem se pídil po tom, kam to dovezli, bylo mi řečeno, tak ta sledka pražská uvedla, že bohužel jim došel benzin, takže to vozidlo ztratili. Jenom abyste si udělala představu. Za tím si stojím, to je pravda. To je moje zkušenost z práce ředitele BIS.“

  • „To mám takový úsměvný příběh, když jsem otci v Libišanech řezal dřevo, a najednou zastavil žlutý žigulík a z něho vystoupil policajt, který byl taky z Libišan, a křičel na mne: ‚Luboši, pojď sem! Já tě beru na služebnu, ty jsi příživník, tam nám vysvětlíš, z čeho žiješ!‘ Nacpal mne do auta a odvezl do Pardubic. Tam se na mne vrhli, že jsem příživník a že půjdu zase do kriminálu. Říkal jsem, že nemůžu najít práci, ale že žiju z peněz, který mi posílá František Janouch z nadace Charty ze Stockholmu. Oni vytřeštili oči a já měl v kapsičce složený papírek, kde mi oznamovali, že mi posílají bony, tak to jsem jim předložil a ty bony jsem měl ještě v kapse, protože jsem si je vyzvedl na poště. Ty mě vlastně zachránily, tak mě z té služebny vyhodili, ani mě nedovezli zpátky domů, já tam zůstal bez peněz, jenom s těma bonama v montérkách. Jestli jsem šel pěšky z těch Pardubic, to už si nepamatuju. Takhle to bylo. Příživě jsem unikl díky tomu, že Vašek Havel požádal Frantu Janoucha, aby mi poslal nějaký bony.“

  • „Troufám si tvrdit, že jsme s kamarádem, spoluvězněm Zbyňkem Čeřovským, pomohli zachránit jeho život. Protože Zbyněk šel na ošetřovnu a viděl, jak nesou na nosítkách chlapa, a on to byl Vašek. Tak na něho promluvil, a on mu vůbec neodpovídal, byl v hrozném stavu. Nesli ho na ošetřovnu. Zbyněk přišel zpátky a říkal, že to je hrůza, že je Vašek hrozně nemocný. Nemocný byl proto, že on dělal v prádelně, kde byla pára, tam se praly košile, a oni ho přeřadili na kovošrot, to bylo venkovní pracoviště a byly dvacetistupňové mrazy tenkrát. Čili on dostal hned něco na ty plíce a v důsledku toho ho nesli na tu ošetřovnu a Zbyněk říkal, že musíme něco udělat, tak jsme poslali Olze, tehdejší manželce, kanálem, který jsme měli vybudovaný, zprávu o tom, že je Vašek nemocný, ať Olga něco udělá. Tak vyvinuli tlak, Vašek byl převezený na Pankrác a z toho Pankráce ho potom propustili.“

  • „Tito lidé mi řekli, co je to Charta, a v té době jsme se rozhodli s kamarádem Rendou Matouškem z Liberce, který zemřel krátce po sametové revoluci, podepsat Chartu. Takže si myslím, že jako jediní dva chartisti jsme tu Chartu podepsali v kriminále. A tenkrát jeden hoch, který zrovna šel do civilu a s kterým jsem tam kamarádil, tak jsem ho poprosil, udělali jsme tzv. šulku, to byl papír, smotali jsme ho, dali jsme ho do igelitového obalu, on si ho dal do konečníku a ten papír vynesl ven s tím podpisem Charty naším, že souhlasíme se zveřejněním našeho podpisu, a odnesl to rodině spoluvězně Honzy Litomiského, která to předala na Svobodnou Evropu. Takže jsem pak poslouchal ze slamníku v rádiu, jak Luboš Bažant a Renda Matoušek podepsali Chartu v kriminále.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 05.03.2020

    (audio)
    duration: 01:48:46
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Pardubice, 01.06.2021

    (audio)
    duration: 57:39
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Šel jsem ke zpravodajské službě, abych tuhle zemi udělal lepší

Lubomír Bažant v polovině 70. let
Lubomír Bažant v polovině 70. let
photo: archiv pamětníka

Narodil se 12. června 1954 v Pardubicích a dětství prožil v Libišanech u Hradce Králové. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou v Hradci Králové. V roce 1979 emigroval do Rakouska se svojí přítelkyní a sestrou. Po třech měsících se na nátlak přítelkyně vrátili. S Lubomírem Bažantem zahájila československá justice trestní řízení a byl podmíněně odsouzen za nedovolené opuštění republiky. Lubomír měl poté problém sehnat práci a plánoval další útěk. Sehnal si falešný cestovní doklad, se kterým ho však chytili na maďarské hranici, až později zjistil, že mu tento doklad podstrčila Státní bezpečnost (StB). Putoval za mříže s tříletým trestem a několika měsíci navíc z první podmínky. Strávil je na „šatonech“ na Borech a tam se setkal se zatčenými disidenty. Na Borech také podepsal Chartu 77, o čemž obratem informovala Svobodná Evropa. Vězení opustil v lednu roku 1985. Opět měl problémy sehnat práci, ale tou dobou už se mohl opřít o podporu nadace Charty 77. Po listopadovém převratu vstoupil do Občanského fóra a dostal na starost prověření bývalých pracovníků StB. Na jaře 1990 vstoupil do vznikajícího Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, předchůdce BIS, ve kterém byl jmenován prvním krajským ředitelem pro Hradec Králové. Z této funkce ale musel za zvláštních okolností po necelých dvou letech odejít. Po odchodu ze zpravodajských služeb cestoval a přitom podnikal, dnes žije v Libišanech u Hradce Králové. V roce 2018 získal uznání účastníka třetího odboje.