Věra Bartošková

* 1946

  • "Teda někdy šlo Pavlovi úplně o krk a o existenci naší rodiny. Takže vám můžu říct, že v Oseku se podařilo Pavlovi pozvat restaurátory a sehnat na to peníze, na restaurování stropu v klášteře v Oseku, kde byli Hrabišicové, zakladatelé Oseka – páni z Rýzmburka. Když práce skončily, klášter byl uzavřený, ale on pozval veřejnost a uspořádal malý koncert. S velkým nadšením vše prezentoval. Následovaly děsné tahanice a popotahování. Pozvali si ho z okresního stranického výboru. Tam ho zdeptali a musel opustit památkovou péči. Protože tíhl ke psaní, naskytla se příležitost nastoupit do Průboje a nastoupil k novinařině. Z památkové péče byl vyhozen kvůli tomuhle, ale podobných situací, kdy to bylo na hraně, bylo hodně."

  • "To bylo mimořádné v tom posledním ročníku, to už probíhaly ty demonstrace. V posledním ročníku už otevřeně mluvili lékaři. To byla síla, protože otevřeně mluvili, že mají plné ordinace, jaký to [životní prostředí] má vliv a dopady. Kdokoli takto otevřeně vystoupil, tak riskoval, co bude dál. A to jsme riskovali i my. V té redakci to bylo dramatické, měli jsme kromě časopisu pod sebou i rozhlas, kde jsme zveřejňovali informace. Byli jsme pod městským úřadem, ale byli jsme i s lidmi, takže jsme hlásali o celém tom dění. A dostávali jsme se do ostrého střetu s radnicí. A já říkala, že jdeme s lidmi. Bylo to aktuální. Byly tam momenty, kdyby se to nezvrtlo, tak já mohla přijít o práci. Například mi zavolali z města a řekli, že k organizacím, které mají pod sebou, dávají milicionáře, aby chránili je i nás. A já řekla, že milicionáře nechci. I když jsme byli kolektiv sevřený, dobrý kolektiv, nikdo si to netroufl rozhodnout. Přišli se za mnou zeptat, co mají dělat. Takže já jsem to rozhodla."

  • "V kulturním domě jsem dělala tehdy, tam jsem dělala vedoucí v Duchcově. Tehdy tam malovali prostory kulturáku a malíři vzali portrét Lenina a dali ho na pánský záchod. Byla z toho šílená aféra, protože to tam jeden z těch představitelů komunistů rozvířil. Já si říkala, podle toho, jak to všechno probíhalo, že být padesátá léta, tak bych šla pod gilotinu. Byla to aféra neuvěřitelná. Pozvali si mě, bylo tam asi 20 lidí, bylo to moje první zaměstnání tady na severu. Udělali ze mě vyvrhele totálního, prý jak jsem si to mohla dovolit a doslova na hodinu mě vyloučili z práce. Tehdy mi ale paní na městském úřadu poradila, sama od sebe, že byl zákon, že když máte malé děti, tak vás nemohou vyhodit z práce na hodinu. Tak to šlo k soudu. A co nastalo? Ti malíři napsali úžasný dopis, že to není pravda, že bych ho tam – Lenina – dala, že ho tam dali proto, že ho chtěli uchránit, protože se malovalo na chodbách. Že to byl dobrý počin a že vůbec nevědí, proč se tam toto odehrává. A že já s tím neměla nic společného. Ten dopis mě zachránil, ti malíři tam byli podepsaní. Tak proběhl soud, kde byla jen zástupkyně úřadu a nakonec to vyřešili tak, protože uplynuly měsíce od té výpovědi, že mně museli vrátit peníze a vzít zpět, ale já řekla, že tam už nenastoupím."

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 31.05.2022

    (audio)
    duration: 01:49:27
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Lesy na Teplicku mi připomínaly umírajícího koně

S dcerou Šárkou a synem Matoušem, 1975
S dcerou Šárkou a synem Matoušem, 1975
photo: archiv pamětníka

Věra Bartošková se narodila 27. září 1946 v Praze. Její otec Julius Bartošek alias Ilja Bart byl silně levicově zaměřený básník a překladatel, matka Věra Bartošková, rozená Kalašová, byla ženou v domácnosti. Pamětnice trávila dětství na pražském Smíchově, kde absolvovala základní a střední školu. V roce 1968 byla přijata na Fakultu sociální a publicistiky Univerzity Karlovy. V roce 1973 o dva roky mladší bratr Ilja podlehl vážné nemoci, následovalo úmrtí otce. V Duchcově se seznámila se svým budoucím manželem Pavlem Koukalem, který pracoval na Památkovém ústavu, vzala si ho v roce 1975. Mají spolu dvě děti. Po mateřské dovolené nastoupila jako vedoucí do kulturního domu v Duchcově. Odtud o rok později odešla a stala se novinářkou. Zabývala se kulturou a ekologií. V roce 1986 se jí podařilo přesvědčit komunistické orgány, aby zorganizovaly přehlídku filmů s ekologickou tematikou. Přehlídka vedla v roce 1989 k ekologickým demonstracím v Teplicích. Po sametové revoluci stála u zrodu mnoha ekologických aktivit a u záchrany památek, například zámku Jezeří. Ekologii a psaní veršů se věnovala neustále, vydala několik sbírek básní. V roce 2022 žila v Duchcově. Pamětnici jsme mohli natočit díky podpoře města Teplice.