Josef Bartík

"Potom, když jsme šli, to už bylo po válce, na náměstí shromažďovali Němce, kteří byli na odsun. Pamatuji, jak jsem tam viděl, jak tam okolo nich byli [revoluční gardisti] seřazení, chodil jeden s flintou a mlátil je, aby ustoupili dál. To jsem se dozvěděl, že to byl jeden z největších hajzlů, že to tak musím říct, který tu [byl] po válce. Dal si pásku RG, jestli jim dělal nějakého náčelníka... Ale vím, že tam chodil kolem těch Němců, co měli připravený uzlíček na odsun, tak tam byli shromáždění. Ty babky a dědky tam mlátil…"

"Ulicí nahoru šel nějaký ruský voják, ožralý jak doga, samopal, a střílel do vzduchu a pořvával. Maminka jedné mé spolužákyně bydlela naproti v baráku a byla v okně. Oni [vojáci Rudé armády] byli nadržení. Uviděl ženskou, tak se začal dobývat do baráku. Jenomže někdo tam zadem – tam byl dům stavitele Knora, který tu stavěl po Jihlavě a uvolnil vojenské policii jedno patro –, tak někdo tam zaběhl, z toho baráku vyšli dva vojáci, jsme viděli, a důstojník. Dva vojáci se samopaly. Oni měli odlišné čepice, s červenými pásky a tak. Toho vojáka odzbrojili a odtáhli tam dozadu, jak jsme říkali, dneska tam jsou baráky. Když tam někde bagrovali, museli vybagrovat jeho mrtvolu nebo pozůstatky. Slyšeli jsme střelbu a pak říkali, že ho tam někde zastřelili a zahrabali a hotovo. Ta jejich vojenská policie, to byly rychlé soudy. Bez soudu postavili ke zdi a zastřelili."