Mgr. Pavel Bártek

* 1954

  • „Tam chodili občané na to Občanské fórum s různými svými problémy a záležitostmi. Jeden člověk třeba zjistil, že v té době, pravděpodobně v listopadu - prosinci, zřejmě estébáci pálili v Hodslavicích na ohništi dokumenty. Našel ohořelé zbytky těch materiálů a přinesl to k nám. Říkali jsme si: 'Co s tím? Odvezeme to na Ministerstvo vnitra.' A tak se to dalo do pytle a vezlo se to trabantem do Prahy. Následně přišli dva muži a po těch materiálech se ptali. Řekl jsem, že už to tady není. Byli to estébáci, kteří se mi nakonec legitimovali, i když nechtěli. Byli velmi nepříjemní, vyhrožovali i násilím, ale nepoužili násilí. Byl jsem v tu chvíli sám. Měli strach, co jsme našli, kam se to dostane. Nebylo tam dohromady nic - nedalo se to přečíst, ale to není důležité.“

  • „Bylo to plenární zasedání okresního výboru KSČ. Nějakým omylem si nás objednali jako kulturní vložku. Netušili, že si objednali dvouhodinové představení bez přestávky, ve kterém vystupuje symfonický orchestr, pěvecký sbor a promítají se válečné filmy. Mysleli si, že zazpíváme pár písniček a pojedem a bude oběd. Nebylo tomu tak. Přijelo pět autobusů. Vystavěli jsme si scénu, pustili jsme válečný film a skoro dvě hodiny s žílama na krku jsme zpívali ruské válečné písně. Oni zatím čekali na oběd v sále. A vrcholem bylo, že když už tedy bylo zřejmé, že se nedočkají, že to opravdu nejde přerušit, tak poobědvali během našeho krvavého válečného zpěvu. Nejprve jedli hovězí polévku s knedlíčky - to bylo šest set delegátů, konference stranická - potom řízky a na závěr byla káva. My jsme pořád ještě zpívali. Bylo to velmi kuriózní.“

  • „V průčelí byla spousta prosklených dveří, na které jsme zevnitř nalepili všechny materiály, co jsme přivezli. Svolávali jsme lidi telefonem, aby si to šli přečíst, takže kolem kolem toho J-klubu chodili lidi, četli si to, takže tam se korzovalo. Vedle byla policejní stanice. Po nějaké chvíli se k nám začali příslušníci dobývat, ale my jsme neotevřeli. To byly vlastně první kroky. Večer jsme šli na náměstí, tam už od pondělka chodili místní revolucionáři. To byl právě Mirek Urban, Vlastimil Šimík a ještě další. Ti tam byli, takže my jsme tam zapadli. Přitom já nejsem táborový řečník, takže jsem se řečnění neúčastnil. Nicméně jsme jim dali informace. Kamarád Ivan Junášek byl odvážnější než já, takže pozval to shromáždění z náměstí do J-klubu. Já se přiznám, že jsem se trošku bál, ale on se nebál a řekl: 'Pojďte, příště se sejdeme v J-Klubu.' No tak jsme šli. Další shromáždění už bylo větší a uskutečnilo se v J-klubu, protože byla zima, listopad. Tam už bylo 200 lidí. A zatímco na náměstí se do té doby scházely desítky lidí, v tom J- klubu už nás bylo hodně. Podařilo se nám někde také sehnat videokazetu ze 17. listopadu na Národní třídě, kterou jsme tam lidem promítali, protože oni k tomu neměli přístup. A tam se ustavilo Občanské fórum.“

  • Full recordings
  • 1

    v Ostravě, 16.08.2019

    (audio)
    duration: 02:33:50
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Chtěl bych znovu zažít víru tak jako v listopadu 1989, že se věci dějí správně

Pavel Bártek / 1973
Pavel Bártek / 1973
photo: Archiv Pavla Bártka

Pavel Bártek se narodil 11. srpna 1954 v Novém Jičíně. Oba rodiče byli učitelé. Otec řídil základní školu v Žilině u Nového Jičína. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ a zbaven ředitelské funkce. Pavel vystudoval hudební výchovu a češtinu na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Rok byl na vojně u Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, ve kterém zpíval. Na přelomu 70. a 80. let vedl novojičínské centrum mládeže M-klub, kde vystupovali i umělci takzvané šedé zóny postihovaní zákazem činnosti. V letech 1982 až 1988 zpíval v operním sboru Státního divadla v Ostravě. Na začátku listopadu 1989 se stal vedoucím J-klubu v Novém Jičíně, kde vzniklo 25. listopadu novojičínské Občanské fórum. Aktivně se zapojil do činnosti koordinačního výboru ve městě a v okrese. Od roku 1991 řídí Beskydské divadlo. Je členem Strany zelených a radním v Novém Jičíně.