Pavel Báča

* 1968

  • "Spali jsme různě, protože jsme neměli kde, tak jsme spali, zvonili jsme na kostely, na fary, protože oni ti tenkrát hodně pomohli. Spali jsme v ženském klášteře, kam nikdo nesměl, na zahradě teda. Ráno tam chodily jeptišky kolem nás a ráno ti daly výbornou snídani, protože ony měly od Červeného kříže vždycky hromadu sýrů, chleba ti namazaly, fakt to bylo fajn. My jsme se ale někde zmastili a já ztratil pas v tom Gdaňsku, a to jsem si říkal, že jsem úplně v p*deli, protože jsem tam na černo, v Polsku, nemám pas, ale ve finále nějaké ztráty a nálezy a on se našel, někdo ho vrátil. Pak jsme odjeli, furt jsme ale nemohli vyzvědět, kde je ten anarchistický festival, protože se to jmenovalo Hyde Park 88. Tam nebylo, že by někde visely plakáty nebo že by si to člověk přečetl na internetu. Takhle jsme se toulali Gdaňskem, večer jsme seděli, pili pivo a šla taková babička s přikrytým kočárkem a vypadala jak bezdomovkyně, dneska by se jí tak řeklo. A tak na nás tak koukala a my na ní, on pak mrkla, odkryla deku z kočárku a tam měla letáky a propagační materiály tady na ten Hyde Park 88. Tak nám to rozdala, řekla nám, odkud jede autobus a co máme dělat. Tak jsme nastoupili do autobusu v Gdaňsku a odjeli jsme někam daleko. Pod vesnicí jsme vystoupili, přišel kluk, ten si nás všechny převzal, ty, co vylezli z autobusu. Vedl nás přes pole, přes lesy. Jdeš hlubokým polským lesem a už jenom slyšíš z dálky basy. Opravdu jako Hyde Park. Čtyři pódia, agregáty, byly tam i kapely třeba z Anglie, různé a všechno možný. Samozřejmě stánky s ganžou, takže jsi se dostal úplně k něčemu co... do toho pivo. Čtyři dny, nebo pět dní jsme tam strávili, úplně perfektně. Takže takhle to fungovalo."

  • "To je ten legendární koncert, jak je na nahrávce, ale teď nevím, kde to bylo, v jaké hospodě. Jak tam začínáme hrát. Tenkrát se dělalo, že se to nahlásilo jako zásnuby, že to budou jakoby zásnubní... Byl to samozřejmě koncert, kde jsme hráli. Teď nevím, jestli jsme odehráli jednu nebo dvě písničky. Vlétli tam policajti, normální i estébáci, a hospodský – a to je ta klasická hláška a je to na nějaké desce Šanova – ‚Tak dost! Tohle nejsou zásnuby, ho*no zásnuby!‘ No a konec, že jo, vyplo se to a odjíždí se. Tenkrát bylo těchhle přerušených koncertů nebo nedokončených – toho byly mraky, že jo." – "Takže stávalo se to velice často?" – "Ano, velice pravidelně. Lysá nad Labem, tam jsme jeli na nějaký koncert. To si pamatuji, jak jsme tam jeli vlakem a vím, že jsem tam byl s Vejražkou, Vejr tam byl taky. Tam ani nevím, jestli to vůbec začalo nebo nezačalo, protože taková dálka, než se člověk do Lysé nad Labem těmi osobáky doplácal v té době… Pak tam samozřejmě vlítli, ale tenkrát přijeli takový tátové, takový starý policajti nějací vesnický. Takhle měli zavěšené píšťalky – na těch červených, jak má dévéťák. Pamatuji si, ale teď nevím, kdo to byl, ale někdo mu říká, jestli mu tu píšťalku půjčí. Takže mu ji půjčil a zapískal. No a Málkov třeba, tak tam to vůbec neproběhlo, tam to ani nezačalo. To byl nějaký rok 1985, když všichni jeli do Málkova, jako F.P.B. a další kapely, snad Svaz Áček, tam měl i hrát, kde hrál tenkrát Ota Chlupsa s Julkem Horváthem a Petrem Keřkou. Jeli tam všichni Tepličáci a jsou z toho fotky, jak jsem ti říkal, a tenkrát tam myslím nedošlo snad ani na brnknutí do kytary. Tam přijeli policajti..." – "Toho jsi se účastnil, Málkova?" - "Jojo, tam jsme byli s Pavlem Kyselkou a tam jsme potkali nějaké lidi z Plzně a pak jsme se kamarádili. Ale tam vlastně přijeli policajti a já si pamatuji dodneška z toho megafonu, že musíme opustit katastr obce Málkov, ale já jsem v té době vůbec nevěděl, co je to katastr a jak se mám rychle dostat po svých z katastru obce. Taky jsme pak všichni táhli na nádraží na odjezd a tam nebylo nic. To byl jen pěkný výlet, ale přijelo se do Teplic a udělal se veliký oheň na Písečáku a oslavilo se to tam."

  • "To bylo první, co jsme zkoušeli, jeli jsme k Pavlovi Kyselkovi, kde měl jeho táta statek někde v Suché, a tam jsme dělali nějaké první zkoušky, kde měl Pavel bubny. Potom jsme byli jen ve dvou a já jsem pořád hrál na Irisku, protože jsem neměl basu. Ale pak jsme si řekli, že bychom založili kapelu, na tom jsme se domlouvali. Objevil se Karel Kalousek – ten se vrátil, byl taky po vojně, kde si našetřil na kytaru, protože Karel byl takový spořivý, takže měl pěknou kytaru, tak že by s námi hrál. Furt jsme říkali, že bychom potřebovali nějakého zpěváka nebo tak. Pak jsme někde na půdě na Bílé cestě objevili Petra Čermáka, alias pak Biafru, který perfektně zpíval nějaké Beatles a hrál na španělu a měl výborný hlas – i hudební sluch. A tím vlastně vzniknul Šanov 1. Název vymyslel Pavel, protože furt: jak se budeme jmenovat? Tak jsme to vymýšleli. Předtím jsme koketovali i s jinými kapelami, ale to už nevím přesně. Ale Šanov 1 bylo proto, že Pavel bydlel pod botanickou a najednou z toho byl Šanov 1 a tak to začalo."

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 12.02.2025

    (audio)
    duration: 02:02:20
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

I když jsme byli Semínka, tak jsme ukázali, zač je toho loket

Pavel Báča, 1986
Pavel Báča, 1986
photo: Archiv pamětníka

Pavel Báča se narodil 12. září 1968 v Teplicích. Od dětství měl rád hudbu, ke které ho přivedl jeho starší bratr. Oblíbil si hlavně punk a německou novou vlnu. Začal se sám učit na kytaru a s dalšími kamarády se oblékat ve stylu punk, což tehdy přineslo i první problémy s režimem. Během studia na střední průmyslové škole v Teplicích se dostával často do konfliktu s vyučujícími a málem neodmaturoval. Již v této době si ho k výslechům pravidelně předvolávala Státní bezpečnost a vyhrožovali mu. V roce 1987 spoluzaložil s dalšími kamarády punkovou skupinu Šanov 1, která se stala v tehdejším Československu jednou z nejoblíbenějších punkových kapel. Skupina svými texty provokovala a útočila na tehdejší komunistický režim. Pravidelně se účastnil zakázaných koncertů a akcí, kde například s kapelou odehrál jen několik písní a po zásahu policejních jednotek byl koncert rozpuštěn. Se Šanovem 1 koncertoval nejen v Československu, ale vystupoval i v Polsku a východním Berlíně. V roce 1988 ze skupiny odešel a přidal se k formaci Divize T, kde zůstal pouze do ledna 1989, než nastoupil na vojenskou službu. Vojnu strávil nejprve v Senici nad Myjavou a odtud byl převelen do Levic ke stavební rotě, kde pracoval na výstavbě jaderné elektrárny Mochovce. Zde aktivně šířil petici Několik vět a během vojenské služby prožil i sametovou revoluci. Po návratu do civilu se opět vrátil k hudbě a založil skupinu Dixies 45, později hrál ve skupinách jako The Hysterics či Remember the Heroes. V době natáčení (2025) žil v Teplicích. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře ze statutárního města Teplice.