Úkryt v Zadním Chlumu
Příběh se šťastným koncem: uprchlíka Václava Jakeše skrývala rodina Peckových před komunisty patnáct let na svém statku. Peckovi riskovali po celá padesátá léta a uchránili Václava Jakeše od mnohaletého kriminálu.
Příběh se šťastným koncem: uprchlíka Václava Jakeše skrývala rodina Peckových před komunisty patnáct let na svém statku. Peckovi riskovali po celá padesátá léta a uchránili Václava Jakeše od mnohaletého kriminálu.
Pavla Glazarová-Fröhlich se narodila sedm let po válce. Přesto její život poznamenal holocaust a trauma otce, který jako jeden z mála vězňů přežil hrůzy nacistického vyhlazovacího tábora Treblinka.
V prosinci roku 1953 kdosi zaklepal na dveře ostravské ubytovny, kde žil Alois Čoček. Otevřel a s radostí a údivem přivítal své dva mladší bratry Jana a Josefa, které neviděl skoro deset let.
Nadaný student Jiří Březina mohl v 50. letech studovat pouze geologii. V oboru vybraném z nouze vynikal natolik, že na něj soudruzi nemohli. Zúčtovat s ním chtěli po vpádu vojsk Varšavské smlouvy, ale mladý geolog 25. srpna 1968 uprchl.
Jedno z prvních česko-vietnamských manželství muselo překonat nástrahy politické i společenské situace na začátku šedesátých let. „Nikdy jsem nelitovala,“ řekla Hong Nhung Nechybová, kterou kvůli vztahu s Čechem na čas zavrhla i vlastní rodina.
Odpovědí disentu byla Charta 77, která upozorňovala na jejich nedodržování v souvislosti s procesy s undergroundovými hudebníky v roce 1976.
Na studentský pochod na podporu prezidenta Beneše během komunistického puče v únoru 1948 jako by se zapomnělo. Jednalo se přitom o nejvýraznější protest proti nastupující komunistické diktatuře. Komunisté ho násilím potlačili.
Otec Miny Norlin jednal v roce 1989 ve Vídni jako zástupce Kurdů se zmocněnci íránské vlády. Během schůzky byl zastřelen. Jeho česká žena Helena zažalovala rakouský stát, který nechal uprchnout vrahy. Spravedlnosti se nikdy nedomohla.
„Lidi ho milovali, a to se jim nelíbilo,“ vzpomínal Karel Miláček ze Zahrádky u Ledče nad Sázavou na kněze Josefa Toufara, kterého místní komunisté okamžitě po 25. únoru 1948 nechali přeložit do nedaleké Číhoště.
„Zhasla světla a všechny starší dámy řekly, že to je špatné znamení.“ Charlotta Kotíková vzpomíná na dny, které předcházely komunistickému puči a smrti jejího prastrýce Jana Masaryka.