The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jorge Amado Robert Vera (* 1965)

„Kubánci, přestaňte být lhostejní, šedesát let diktatury v naší zemi je víc než dost!“

  • narodil se 8. července 1965 ve městě Santiago de Cuba, v Kubánské republice

  • nezávislý novinář a bojovník za lidská práva

  • v roce 1983 byl odsouzen za držení cizí měny ke třem letům odnětí svobody ve vězení „Valle Grande“ v Havaně

  • v roce 1986 byl obviněn z vraždy a odsouzen ke čtyřem a půl letům odnětí svobody

  • po ukončení vazby v roce 1990 se přidal k opozici komunistického režimu na Kubě

  • v roce 1994 byl obviněn z atentátu na orgány Státní bezpečnosti, ale do vězení nastoupil až v roce 2003, kdy byl odsouzen na osm let za tento čin

  • ve vězení zintenzivnil svou disidentskou činnost a začal psát články pro nezávislé opoziční noviny

  • v současné době spolupracuje jako reportér s „Deníkem Kuby“ [Diario de Cuba], je členem „Pen klubu kubánských spisovatelů“ [Pen Club de Escritores de Cuba] a aktivistou organizace „Občanská rada pro rasovou integraci“ [Comité Ciudadano por la Integración Racial]

  • žije v Santiagu de Cuba

„Jako oponenta tě komunistický režim nejdřív utiskuje, potom utiskuje a do třetice utiskuje, ale nejhorší je odloučení od rodiny“, svěřuje se Jorge Amado Robert Vera o životě v opozici kubánské vládě, proti které navzdory několika věznění a zadržení nadále otevřeně vystupuje.

Mýtus jménem „Che“ Guevara

Jorge Amado Robert Vera se narodil 8. července 1965 v Santiagu de Cuba. Amadův otec s nimi nežil a jeho matka byla v době jeho narození nezletilou studentkou, takže Amada vychovávala babiččina sestra: „Moje teta mi vštěpila občanské hodnoty, jí jsem vděčný za myšlenky svobody a demokracie, za kterými si dodnes stojím,“ uvádí. Po ukončení druhého stupně základní školy byl poslán na povinnou „školu v přírodě“, kde s ostatními studenty pracoval na kávových plantážích. Odtud byl ale kvůli kázeňským přestupkům vyloučen bez dokončení studia. Doma rodina Amada pravidelně poslouchala nezávislé opoziční rádio „Hlas Ameriky“ [La voz de América],[1] zatímco diskutovali o komunistickém režimu a o násilí, kterého se státní policie dopouštěla na kubánském lidu. Z období dospívání Amadovi utkvělo v paměti, jak komunistický systém vykresloval osobnost revolucionáře Ernesta „Che“ Guevary[2] a vypráví: „‚Che‘ představoval úplnou ikonu, toho pravého muže a všichni chtěli být jako on. Já jsem ale vždycky v sobě vedl vnitřní boj a až postupem času jsem si uvědomil, že není tím, za koho ho komunisté vydávají.“

Rasismus z Kuby nikdy nezmizel, jak tvrdí režim

Podle Amadových slov je Santiago de Cuba hlavním městem castrovské diktatury [Fidel Castro byl kubánským prezidentem a premiérem, revolucionářem a prvním tajemník Komunistické strany Kuby. U moci byl od roku 1959 do 2011, pozn. ed.] a právě zde obyvatelé odjakživa zažívají útisk režimem ve vyšší míře než v jiných částech země. „Když měl někdo tady v Santiagu účes afro nebo nějaký módní výstřelek, považovalo se to za provokaci a následovala okamžitá reakce Státní bezpečnosti. Jakákoliv maličkost, která vybočovala ze stereotypu, znamenala velký problém,“ popisuje. Sám Amado byl terčem šikany ze strany státních úředníků v souvislosti s rasismem: „V Santiagu tvoří většinu obyvatel míšenci, černoch nikdy nebude zastávat pozici ředitele nebo vedoucího. Být černý není snadné, to už tak je od pradávna,“ popisuje existující diskriminaci v kubánské společnosti a dodává: „Na základní škole se mi děti posmívaly, nadávaly mi ‚negro africano‘ nebo ‚marrón‘“, což v překladu znamená „africký negr“ a „hnědý“. Podle Amada rasismus z Kuby nikdy nezmizel, jen se schovává, protože rasismus se dědí z generace na generaci. Po odchodu ze školy na venkově v roce 1983 se Amado přestěhoval s vidinou stálého zaměstnání do Havany. „V Havaně jsem byl ve svých pouhých 18 letech odsouzen k odnětí svobody za nelegální držení zahraniční měny. Obchod s cizími měnami mě živil, ale i za držení jednoho amerického dolaru posílali do vězení,“ komentuje přetrvávající zákon zakazující vlastnictví zahraničních měn kubánským obyvatelstvem.

Chodbař v „Kombinovaném východním vězení“

Amado byl nejprve držen ve věznici „Chatka“ [La Cabaña], kde čekal na soud. Odtud byl převezen do „Kombinovaného východního vězení“ [Combinado de Este] a následně do vězení „Valle Grande“, obě v Havaně. V „Kombinovaném východním vězení“ působil jako chodbař, pověřený úklidem vězeňských chodeb, díky čemuž byl v kontaktu s ostatními vězni: „Fungoval jsem jako pošta, předával jsem zprávy a informace, hlavně mezi politickými vězni, ale strážci mě bedlivě sledovali,“ vypravuje. Z vězení ho pustili po třech letech v roce 1986, ale ještě v tomto roce byl obžalován z vraždy a odsouzen ke čtyřem a půl rokům za mřížemi, k čemuž se ale Amado nerad vrací. Když v roce 1990 opustil vězení, zaskočilo ho každodenní trápení kubánských obyvatel, zapříčiněné socioekonomickou krizí nazývanou „speciální období“.[3] K tehdejším událostem nechtěl být lhostejný, a tak se přidal k aktivistům za základní lidská práva. Mezi vážné problémy tamní doby uvádí drogovou problematiku: „Stát všechno popírá, tvrdí, že na Kubě nejsou drogově závislí, že zde není prostituce. Ale naopak, prostituce je přímo napojena na námořní sektor – dodnes je všude tam, kam připlouvají filipínské, ruské nebo čínské lodě. Stát nevymýtil prostituci, naopak, prostituci se na Kubě náramně daří.“

Válka mezi kubánským státem a disidenty

V roce 1994 byl Amado opět zadržen Státní bezpečností a obviněn z atentátu na představitele státu, avšak do vězení nastoupil až v roce 2003, kdy byl odsouzen k osmi letům za mřížemi ve vězení „Mar Verde“, odkud byl přemístěn do věznice „Boniato“ v Santiagu de Cuba. „Shodou okolností jsem byl odsouzen ve stejné době, jako vězni svědomí „Kubánského černého jara“[4] z března 2003, s mnohými jsem se spřátelil,“ uvádí a zdůrazňuje, že právě v tomto období se začal aktivně věnovat nezávislému tisku. „Kubánský lid žije ve strachu, komunistický režim zasévá tato zrnka strachu nekonečným násilím a potlačováním lidských práv. To, co Kubánci postrádají, je jistota vědět, že existuje alternativa,“ vysvětluje důvody, proč se přidal ke hnutí nezávislých novinářů. Z vězení začal psát reportáže se sociální a rasovou tématikou. Byl propuštěn po osmi letech v roce 2011. V současnosti spolupracuje s „Deníkem Kuby“ [Diario de Cuba],[5] s nejčtenějšími nezávislými novinami na ostrově. Pro Amada je velmi důležité podílet se na vytváření povědomí kubánské společnosti a je přesvědčen, že jedním z nástrojů k naplnění tohoto cíle jsou i sociální sítě. „Rád bych povolal všechny mladé Kubánce na sociální sítě, protože právě tady teď probíhá otevřená válka mezi státem a disidenty,“ zdůrazňuje.

Lidská práva jako nástroj boje proti komunismu

Amado je aktivistou za lidská práva, nezávislým novinářem a členem „Občanské rady pro rasovou integraci“ [Comité Ciudadano por la Integración Racial][6]: „Všechny tyto aktivity podporují můj osobní rozvoj, je to velmi důležité, mluvím i za hlasy, které nemohou nebo nechtějí promluvit. Být disidentem s sebou přináší závazek vůči společnosti,“ komentuje. I když být součástí opozice pro Amada znamenalo a stále znamená neustálý útisk ze strany režimu, nikdy o své činnosti nepochyboval: „Všichni musíme změnit své myšlení, změnit sami sebe. Nepostradatelnou součástí tohoto procesu jsou základní práva každého jedince, všichni si musíme být vědomi svých práv, rozumět jim a použít je jako nástroj boje proti komunismu.“ Navzdory zákazu vycestování ze země [je regulován] se vždy snaží účastnit se mezinárodních kurzů a seminářů pro novináře, jako tomu bylo například v roce 2013 v Kolumbii nebo v roce 2017 ve Španělsku. Měsíc po návratu z Evropy mu ale státní policie neumožnila odletět do Mexika[7]: „Zadrželi mě na 36 hodin, bez udání důvodu, zrovna když jsem měl nastoupit do letadla do Cancúnu,“ vzpomíná a dodává: „skoro všichni novináři ‚Deníku Kuby‘ jsou regulováni. Protože když slyšíte psa štěkat, znamená to, že jsme na nohou a jdeme dál, nezastavíme se jen tak.“ Amado je přesvědčen o nutnosti pokračovat v ochraně lidských práv na Kubě: „Existuje zde mechanismus strachu, lhostejnosti a útěku. Kubánská společnost nemá dostatečné povědomí o situaci, řeší problémy útěkem ze země,“ popisuje a zanechává zprávu svým krajanům, kterou uzavírá svůj příběh: „Kubánci, přestaňte být lhostejní, šedesát let diktatury v naší zemi je víc než dost!“

 

 

[1] „Hlas Ameriky“ [The Voice of America] je multimediální zpravodajský zdroj a instituce pro oficiální zahraniční vysílání vlády USA. Začala jako rozhlasová vysílací stanice v roce 1942, později přidala televizní vysílání a internetové zpravodajství v angličtině a dalších 30 jazycích. Oficiální stránky zde: https://www.voanews.com/

[2] Ernesto „Che“ Guevara (1928 Argentina – 1967 Bolívie) byl marxistický revolucionář a vůdce kubánských guerill. V Jižní Americe se pokoušel vyvolat další revoluce. Více informací zde: https://plus.rozhlas.cz/ernesto-che-guevara-snilek-se-samopalem-ktery-zemrel-vcas-6507687

[3] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [periodo especial], jedná se o ekonomickou a potravinovou krizi, vzniklou v důsledku pádu Sovětského svazu v roce 1990 a ukončení hospodářské pomoci Kubě. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[4] „Kubánským černým jarem“ [Primavera Negra de Cuba] se označují události v březnu 2003 na Kubě, kdy bylo odsouzeno k odnětí svobody 75 politických oponentů, novinářů, umělců atp. Více informací zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1184485295-kubanske-jaro/205542155040002/

[5] „Deník Kuby“ [Diario de Cuba] je nezávislý zpravodajský internetový portál. Oficiální stránka zde: https://diariodecuba.com

[6] „Občanská rada pro rasovou integraci“ [Comité Ciudadano por la Integración Racial] byla založena v Havaně v roce 2008 s cílem vymýtit rasovou a sociální diskriminaci v kubánské společnosti. Oficiální stránka organizace zde: http://cir-integracion-racial-cuba.org/

 

[7] Více informací o jeho zadržení před cestou do Mexika v roce 2017 ve španělském jazyce zde: https://www.14ymedio.com/nacional/Usted-puede-viajar-regulado_0_2240175965.html

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Memoria de la Nación Cubana / Memory of the Cuban Nation

  • Witness story in project Memoria de la Nación Cubana / Memory of the Cuban Nation (Iva Fričová)