photo: Archiv pamětnice
Download image
Download image
Lída Engelová
* 1944
21. 8. 1968 - Invasion of the Warsaw Pact troops, 28. 1. 1977 - The “Anti-Charter”, 17. 11. - 29. 12. 1989 - The Velvet Revolution in Czechoslovakia
-
„Jeden z nejpůvabnějších okamžiků byl, že když jedna stávka měla začít, tak na druhé straně – tam, kde jsou dvě Ostravy vlastně, tak za mostem, za Sýkorovým mostem, tam byli popeláři, kteří nejeli na náměstí, ale ostravští popeláři, kteří všichni začali troubit. A ve chvíli, kdy troubili ostravští popeláři, tak všichni pochopili, že to je konec 'rudého království'. V divadle – ty vrtule všechny, které tam byly, tak já jsem si dala za povinnost, a to byla taková bych řekla osobní záležitost v souvislosti s Antichartou, o které jsem již mluvila, a s tím, že vlastně jsme to téměř všichni podepsali v Plzni tenkrát, aniž nám dali možnost si to přečíst. Tak jsem měla takový pocit, že mám něco udělat ještě teď, abych si to svědomí trošku jaksi ochránila a udělala jsem to, že jsem vyhlásila – a musím říci, že to všichni respektovali –, že nebude žádný lynč v divadle.“
-
„Až jednou – a to byl právě konec Kapesního divadla –, jsme měly [jet] do Řecka na nějaký festival, hrála se sólo inscenace pro dospělé Zdenky Kratochvílové Šatna na pláži a najednou přišlo, že mě nepouštějí. V Plzni. Já jsem se vždycky musela vrátit přesně, abych mohla začít zkoušet nebo abych tam nic neprošvihla. Tak se pak ukázalo, že byla schvalovací schůze a tam paní, kterou jsme znali odnaproti ze zelinářství, řekla: ,Ale ona nám, soudružka, tuto moc jezdí.‘ A bylo. A teď najednou Zdenka – a to bylo pro Pragokoncert velmi prestižní, protože za honorář –, tak řekla: ,Já nepojedu.‘ My jsme byli tak malé divadlo – já jsem byla všechno. Já jsem byla ředitelka, tlumočnice, osvětlovač, když bylo potřeba, a jeden kluk s námi jezdil. Většinou Vašek Kotek, tatínek Vojty Kotka. A najednou oni řekli: ,Jo, vy nepojedete? No tak nebudete učit na konzervatoři a Kapesní divadlo se zavírá.‘ Tak Zdenka odjela s třídenním zpožděním, ale protože Šatna na pláži, to bylo sólo – hodinu deset minut byla sama na jevišti a ještě na konci troubila na saxofon. Takže to hrát dva dny po sobě je skoro vyloučené. Ale musela, aby se naplnil počet představení, a když se vrátila, já jsem na ni čekala na letišti, to jsem ji mohla vzít akorát do náruče. Nebo na lopatku. Takže my jsme prakticky po Řecku zavřely Kapesní divadlo, protože ona byla úplně fyzicky vyřízená.“
- Full recordings
Full recordings are available only for logged users.