Marian Visternicean

* 1966

  • "Viděl jsem spoustu pohřbených kamarádů, nechci ani o tom mluvit. Když vidíte, že je hlava tam, nohy jinde. Nejhorší to bylo v létě, na břehu Dněstru bylo totiž pšeničné pole, spoustu našich karabiniérů tam ostřelovali z druhé strany a oni se neměli kam schovat. Ti na druhé straně se mohli alespoň ukrýt v sadech, mezi jabloněmi. Ti u nás v první linii, chudáci, to dostali, takže i kluci z naší vesnice tam padli."

  • "Můj strýc si pamatuje, že projeli jako tanková divize Olomoucí, jeli na Brno. Byli samozřejmě pod rozkazem, nezúčastnili se ale žádných střetů, prostě jen hlídali. Byl tady přes rok, pak je naložili na vlak a přes Slovensko a Ukrajinu se vrátili domů."

  • "Rusáci nám oblíbenou rumunskou televizi rušili, ale my jsme jako děti vynalezli anténu a začali jsme na ni rumunské programy chytat. Tím, že blízko bylo vojenské letiště Longa, tak přes nás létala letadla, MiGy, a ta naše anténa začala rušit rádiové spojení mezi letištěm a letadly. Proto jsme pak měli problémy, policie začala zkoumat, kdo to vymyslel, protože vojáci nemohli ty MiGy navigovat. A protože to bylo většinou v neděli, tak nás brzy vypátrali a chytili."

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 07.05.2022

    (audio)
    duration: 01:30:25
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Za Rusy válčili v Podněstří i trestanci. Opíjeli se, vraždili a znásilňovali

Marian Visternicean na dvouleté základní vojenské službě v Oděse, 1985
Marian Visternicean na dvouleté základní vojenské službě v Oděse, 1985
photo: archiv Mariana Visterniceana

Umělecký řezbář a bývalý ostřelovač v občanské válce v Podněstří Marian Visternicean se narodil 2. června 1966 v tehdejší Moldavské socialistické republice, která byla součástí Sovětského svazu. Své dětství označuje za tvrdé, jako děti museli s matkou Jevgenijí pracovat v kolchozu na tabákových a kukuřičných polích, pomáhali i na vinicích. V zimě tkala celá rodina koberce. Už v dětství si oblíbil umělecká řemesla, proto šel v 15 letech studovat na umělecké učiliště v hlavním moldavském městě Kišiněvě. Po ukončení učiliště v roce 1984 absolvoval základní vojenskou službu v ukrajinské Oděse. V době gorbačovské perestrojky byl v roce 1987 svědkem nacionalistických demonstrací v lotyšské Rize, kde chtěl studovat uměleckou vysokou školu. Nakonec si kvůli nepokojům v Rize studium rozmyslel a vyučoval na odborném učilišti v Bělorusku. V roce 1991 se začal rozpadat Sovětský svaz. Moldavsko vyhlásilo úplnou nezávislost, vznikla Moldavská republika. Také moldavské Podněstří vyhlásilo v roce 1991 úplnou nezávislost. Moldavsko jednostranné odtržení Podněstří neuznalo a považovalo jej i nadále za součást svého území. 1. března 1992 začala moldavská ofenzíva proti Podněstří. Na moldavské straně bojovalo mnoho rumunských dobrovolníků, zatímco Podněstří se dostalo podpory od ruských a zčásti ukrajinských dobrovolníků, donských kozáků a také propuštěných trestanců. Mariana Visterniceana povolala moldavská armáda do války, byl ostřelovačem. Řada jeho kamarádů přišla o život, doteď ho straší jejich zohavená těla. Občanská válka si vyžádala kolem jednoho tisíce obětí včetně civilistů. V blízkosti podněsterského Tiraspolu byly objeveny hromadné hroby, ve kterých byla nalezena těla studentů tiraspolské univerzity, včetně znásilněných dívek. Válka v Podněstří skončila 25. července 1992 příměřím a Marian Visternicean se stal součástí mírotvorných sil. Po válce došlo v Moldavské republice k ekonomickému úpadku. Marian Visternicean se proto rozhodl odjet do Spolkové republiky Německo, kvůli svému záznamu o účasti ve válce v Podněstří ho ale Němci označili za nežádoucího. V roce 1995 nakonec odešel přes Ukrajinu a Slovensko do České republiky. Usadil se v Mníšku u Liberce, kde má nyní uměleckou dílnu a vyrábí repliky historického nábytku i plastiky ze dřeva.