Jaroslav Steinocher

„Než jsme vstoupili do JZD, tak aby nás donutili, tak přišli v lednu a vzali nám veškerý krmení. Přišla sem milice ze Soběslavi a nějakej policajt byl u toho. Přijeli traktorem s vozem a začali shazovat z půdy všechno, co tam bylo. Matka se postavila před kolnu, že je tam nepustí. ‚Co se dá těm zvířatům!?‘ Oni do ní drbli a ona upadla. Otec pochopitelně na toho blbce, co do ní strčil, skočil a začal ho škrtit. Otec se nebál, jemu to bylo všechno jedno, jak byl z toho koncentráku…“

„Jak jsem se na tu Prahu díval z tý výškový budovy, jak jsem tam dělal, tak tyhle ti lidi, co tam jezdili na tom tanku, stříleli na všechny strany a stříleli taky po těch, co byli v protiletadlovém hnízdě v barrandovských stráních. Ty to okamžitě obrátili a začali střílet po nich. Jak tam začali střílet po nich, tak to lítalo na všechny strany a já, jak jsem byl v tom osmým patře, tak mi akorát nad hlavou proletěl dělostřeleckej granát a vletěl do výtahový šachy. Tam to vybuchlo. Můžu vám říct, že jsem do rána neslyšel. Měl jsem velikou kliku, že ta šachta byla železobetonová, takže mě nezabili.“