Oto Šacher

* 1941

  • „Po té revoluci v osmdesátém devátém, předtím jsem se nemohl dostat na nějaké vedoucí místo, ale po roce osmdesát devět, jak se ten režim změnil, tak v roce devadesát jsem se stal zástupcem ředitele celé fabriky. Až do roku devadesát tři. Protože potom tam šikovní hoši zprivatizovali nějaký projekt a každý složil 30 tisíc a dostali fabriku za 400 milionů. Tak to už jsem neunesl a odešel jsem v roce 1993. To byli bolševici, kteří odešli v osmdesátém devátém, a po té privatizaci se tam zase vrátili.“

  • „Přijížděl jsem k těm hranicím a říkal jsem: ,Proboha, co se to tady děje?’ Projížděli jsme takové nějaké zátarasy, přijeli jsme na naši celnici – všechno ven z auta, úplně všechno, všechno vypakovat. Vím, že jsem zuřil, měl jsem to tam tak pěkně poskládané. Všechno jsme museli vydělat. Pak nás pustili, přejeli jsme nějaký kilometr a tam už byl svobodný život. Nadechli jsme se, jako když přijedete do jiného světa, v Rakousku. Vím, že jsme zastavili v Salzburku, synek měl oči jak tenisáky, protože viděl ty motorky a taková auta, to tady vůbec nebylo. A všelijaké kelímky, Coca-cola, nálepky. Byl z toho úplně hotový.“

  • „V tom roce čtyřicet osm nebo devět přišlo to znárodňování, takže dílna už nebyla otcova, bylo z toho družstvo, i když otec tam potom ještě chvíli pracoval. Dělal tam dokonce myslím i mistra, ve své vlastní dílně, ale už to patřilo někomu jinému. A matka byla celý čas v domácnosti a po znárodnění dílny musela jít pracovat, tak pracovala v Ivančicích v Retexu na tři směny. Ta to odnesla taky pěkně, znárodnění té dílny.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 23.09.2020

    (audio)
    duration: 02:03:03
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Všude jsem měl napsáno: syn živnostníka, strýc emigroval

Oto Šacher, 1961
Oto Šacher, 1961
photo: Archiv pamětníka

Oto Šacher se narodil 11. října 1941 v Ivančicích na Brněnsku. Pochází z rodiny řemeslných živnostníků. Otec Antonín (1910-1973) vedl vlastní stolařskou dílnu, ve které zaměstnával další řemeslníky, matka Gabriela (1914-1971) se starala o zázemí a domácnost. Pamětníkovým strýcem byl Otto Šacher (1917-1990), veterán druhé světové války z řad Francouzské cizinecké legie, Sil svobodné Francie a nakonec i 1. československého armádního sboru. Kvůli strýcově odbojové činnosti nacisté za války věznili otce Antonína v brněnských Kounicových kolejích, babičku Žofii poslali do internačního tábora Svatobořice. Po únorovém převratu v roce 1948 rodiče přišli o dílnu. V 50. letech vystudoval Oto Šacher střední elektroprůmyslovou školu v Brně, na vysokou však kvůli kádrovému profilu nemohl. Krátce pracoval v rožnovské Tesle, po návratu z vojny v roce 1962 nastoupil do podniku Avia v Ivančicích, kde setrval až do sametové revoluce. V roce 1978 legálně vycestoval do Švýcarska, kde se chtěl s rodinou natrvalo usadit. Nejmladší syn však povolení vycestovat nedostal, čímž si komunisté pojistili návrat zbytku rodiny. V roce 1990 se po více než 40 letech setkal ve Francii se svým strýcem, zmíněným válečným veteránem Otto Šacherem. V době natáčení rozhovoru (2020) žil Oto Šacher v rodných Ivančicích.