Naděje Nováková

* 1933

  • "My jsme nemohli sehnat třeba maso, máslo, mlíko. Tak jednou manžel říkal: „Ty, já už těch salámů mám dost, já už chci pořádný jídlo.“ Já říkám: „No jo, ale já nemůžu, děti jsou tady. Když já přijdu k tomu řezníkovi, tak už nic není.“ Tak on šel v pět hodin si stoupnout frontu, to už nebyl první, k tomu řezníkovi. A já jsem zase šla v šest hodin zase, aby on mohl jít do práce. A tak jsem dostala kousek masa."

  • "Nic nebylo k dostání, všechno bylo na lístky, nic jsme nemohli koupit. To byly, na všechno byly lístky. To bylo ne moc, mléko dostávaly jenom děti, šestnáctinku za den. Tak si umíš představit, jak se vždycky to schovávalo a brali jsme to za tejden, aby bylo mlíko. Chleba, no lautr všechno. A potom tam byly takový neidentifikovaný lístečky a na ty se vždycky vyhlásilo, co se na ně může koupit – hrušky nebo něco takovýho."

  • "Chodili do školy ty Hitlerjugend, ta mládež Hitlerova. Ty se v tu dobu, když já jsem chodila, vždycky vyvalili a oni ty černý kalhoty, zrzavý košile, hakenkreiz na tom a za pasem dýky, oni měli dýky. A jéžiši, já měla vždycky strach. Protože když bylo obsazení, tak já jsem nosila takovej čepeček bílej s vyšíváním, a to se nic takovýho nesmělo mít, co mělo barvy červeno-modro-bílý. A já jsem to měla vyšitý tím červeno-modro-bílým. Tak mi to strhli ze mě, tak jsem měla z nich strach."

  • Full recordings
  • 1

    Jihlava, 09.11.2018

    (audio)
    duration: 01:00:23
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Měla jsem čepeček s červeno-modro-bílým vyšíváním a ten ze mě kluci z Hitlerjugend strhli

Naděje Nováková v roce 1957
Naděje Nováková v roce 1957
photo: archiv pamětnice

Naděje Nováková se narodila 14. prosince 1933 v Jihlavě. Z druhé světové války si nejvíce pamatuje, jak cestou do hudební školy míjela chlapce z Hitlerjugend, kteří jí jednou z hlavy srazili čepeček. Vybavuje si také bombardování Jihlavy. Po válce vyměnila gymnázium za střední ekonomickou školu. V roce 1953, pár týdnů po měnové reformě, se vdala a se svým mužem měla tři děti. Srpen 1968 trávili na chatě, o sovětské invazi se dozvěděli cestou na nákup. Po smrti manžela navštěvovala Naděje Nováková univerzitu třetího věku.