Marie Nováková

* 1934

  • „Němci – to byli lidi, kteří nemluvili. Oni neuměli česky, a německy se neodvážili mluvit. A když jsem šla po ulici a teď oni se mě něco chtěli zeptat, nejdřív se ptali: ‚Sprechen Sie Deutsch?‘ A když jsem jim rozuměla, tak úplně, úplně rozkvetli." - "Byla tady animozita mezi Čechy a Němci – tenkrát v těch 50. letech?" - "No, tak to už ti Němci byli na odchodu. Jako třeba tady v těch vilách, to už nebyli. Ti už odcházeli." - "Kdo se stěhoval do těch vil po nich?" - "No, ti tam sedí doposud." - "Jaký typ lidí to byl? Znala jste někoho z nich?" - "No samozřejmě. No tak přišli do prázdné vily, to nebylo špatné.“

  • „V dalším roce byl první ročník vysoké školy a přicházeli sem... – to už byla nějaká příprava, že dělnický původ kdo měl, tak mohl jít na dělnické přípravky a ti se rychle vyučili maturitu." - "Jak to dlouho trvalo, ta dělnická přípravka?" - "Dva roky. A jak kde. Někde to udělali třeba za rok. Nevím, jak to potom srovnávali. Vím, že manžel jako matematik říkal, že to na těch studentech většinou pozná a že v prvním ročníku jich většina odejde, že vidí, že na to nemají. Ale pár těch studentů skutečně dostudovalo a stali se vyučujícími na této škole.“

  • „Tohleto? Jednoho kněze tady v Liberci, který učil ve škole náboženství. A říkal: ‚No nechceš to učit?‘ Tak já jsem si udělala roční kurz, jezdila jsem do Prahy a pak jsem učila náboženství. I ve škole, což nikdo jiný neučil, jenom já, na dvou školách. Paní ředitelka na jedné škole mně říkala: ‚Mě to zajímalo, jak to, že vám tam chodí tolik dětí?‘ Tak mě chodila poslouchat za dveřmi.“

  • Full recordings
  • 1

    v Liberci, 17.06.2021

    (audio)
    duration: 01:08:10
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Němci, to byli lidi, kteří nemluvili

Marie Nováková, 80. léta
Marie Nováková, 80. léta
photo: archiv pamětnice

Marie Nováková, rozená Marková, se narodila 11. září 1934 v Dolní Čermné u Ústí nad Orlicí. Školní léta a válku prožila v Opočně se dvěma sestrami a bratrem v soudržné rodině, která vedla děti k lásce k hudbě. Marie dodnes pravidelně navštěvuje koncerty vážné hudby. Po maturitě na Vyšší zdravotnické škole v Praze odešla s manželem do Liberce, kde manžel v tradičním německém prostředí po válce pomáhal založit novou českou Vysokou školu strojní. Marie zprvu pracovala na vysoké škole v administrativě, později u prvních počítačů MINSK na Vysoké škole strojní a textilní (VŠST) a posléze v liberecké Textilaně. V závěru své profesní historie se vrátila do zdravotnictví. V 50. letech byla rodina traumatizována osudem strýce Vojtěcha Nováka odsouzeného ve vykonstruovaném politickém procesu na doživotí. Ve vězení nakonec strávil sedm let. O Marii a její rodině se v Liberci vědělo, že nesouhlasí s režimem, ale VŠST potřebovala dobré matematiky, a proto směl její muž učit až do roku 1970, do normalizačních čistek. Po vyhození našel práci v Lanškrouně a na univerzitu se směl vrátit až v 80. letech. Jejich tři děti, výborní studenti, směli vystudovat pouze technické obory. Od září 1989 začala Marie Nováková studovat roční kurz v Praze opravňující k výuce náboženství na základní škole. Náboženství učila 20 let v různých libereckých školách. Dnes (2021) má Marie Nováková velkou rodinu, tři děti, 13 vnoučat a 14 pravnoučat.