František Nejedlý

* 1931

  • „Matka to musela nahlásit, protože jsme nevěděli, co se stalo. Jestli není někde v nemocnici a tak. No a tak hledali, nakonec přišli na to, že asi utekla za hranice. No tak začaly výslechy. A pak, když přišel vůbec první dopis, měli jsme je tam co chvíli. To v měsíci bylo třeba dvakrát, třikrát, co přišli. A to už pak většinou o půlnoci a v podroušeném stavu. To bylo hrozný, to bych nikomu nepřál.“

  • „Nasedli jsme do vlaku v Zábřehu, v Mostu jsme vystoupili. Tam nás nahnali do takových buněk. Hodili nám pytel: ,Běžte si nacpat, tam máte slámu!‘ Tak jsme si nacpali, pak nám hodili deky. Tak jsme tam leželi, myslím, že pomalu čtrnáct dní. A nevěděli jsme ani, o co jde. Pak tam někteří říkali – já nevím, jestli to byla pravda, nebo ne – že čekáme na vagony, které nás mají dopravit do Sovětského svazu. Ve skutečnosti tam byli posláni ti před námi.“

  • „Už to tam bylo veselé. Byli tam Rusové, a jak jsme měli pařák pro dobytek, jak se vařily zemáky, tak v tom vařili polévku. Měli tam zabitou krávu. Tak jsem poprvé ochutnal boršč.“

  • „To byl příšerný člověk. Už ta jeho slovenská řeč a pořád si klepal hůlčičkou do holínek. Dělal hrdinu, ale když šel v noci na latrínu, tak stráž musela jít s ním. Nedokázal jít sám. Měl vlčáka a toho tam v tom kdosi vykoupal. On pak k němu přišel na ubikace. To bylo haló a pak jsme to museli všichni čistit, ale přáli jsme mu to. Přišel se sovětskou armádou a vždycky nám říkal, že bojoval na Slovensku a že my ani nevíme, co to je, a že nám ještě ukáže. Tak ukázal. V zimě jsme vždycky museli do trenek a bosí ven do sněhu a k zemi a válet se ve sněhu. Mě to tam vyléčilo. Když jsem byl v civilu, tak jsem měl každou chvíli angínu, a od té doby už nikdy.“

  • „Narukoval jsem začátkem září [1951] a odtáhli nás do Mostu, kde jsme byli ubytovaní v kasárnách a čekali jsme. Bylo to tam hrozný. Vedle mě spal baptista, kterého tam pak mlátili, protože si ostříhal knoflíky s těmi meči. Nechtěl žádnou zbraň. Byli jsme tam měsíc a pořád se nic nedělo a nakonec jsme zjistili, že tam měly být přistavené vagony, aby nás jako nežádoucí odsunuli do Sovětského svazu. Jenže vagony nepřistavili, tak aby nás zbytečně nedrželi, tak nás rozvezli. První štací byla práce v kasárnách v Bílině. Tam to bylo také veselé. Měli jsme tam cigána, co krmil prasata, a chodil ho kontrolovat jeden major. Cigán vždycky posbíral Rudé právo a dával to prasatům do žlabu. Major se ho ptal, co blbne, a on mu odpověděl, že jim dává politické školení.“

  • „Byl jako vozataj. Napřed sloužil v Polsku, teda v Rusku. Tam byl krátkou dobu, pak šel do Vídně a pak do Francie, kde se nechal zajmout, a přešel do Anglie, kde u jednoho lorda sloužil až do konce války. Pak uvažoval, jestli se má vrátit. Matka tam nechtěla, tak jsme zůstali tady a otec v Německu. Po únoru osmačtyřicátého sestra utekla za ním. Emigrovala a teď žije v Austrálii.“

  • Full recordings
  • 1

    Dolní Studénky, 29.11.2017

    (audio)
    duration: 02:04:05
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Jeseník, 01.07.2020

    (audio)
    duration: 01:53:36
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Studený odchov

František Nejedlý
František Nejedlý
photo: archiv pamětníka

František Nejedlý se narodil 17. února 1931 v osadě Plechy, spadající tehdy do obce Dolní Studénky v okrese Šumperk. Zatímco jeho matka byla českého původu, otec pocházel z národnostně smíšeného, česko-německého manželství. Za druhé světové války musel otec narukovat do wehrmachtu a v roce 1940 se v bitvě o Francii dostal do britského zajetí. Po propuštění se domů již nevrátil a zůstal v Německu, kam mezitím odsunuli většinu jeho příbuzných. V Československu zanechal manželku a tři děti, z nichž prostřední Inke za otcem krátce po únoru 1948 emigrovala. Následovalo několik domovních prohlídek a opakované předvolání matky k výslechu na StB. Když pak nejstarší syn František narukoval na vojnu, zařadili ho do Pomocných technických praporů (PTP), které státu sloužily pro získání levné pracovní síly. V složkách PTP na různých místech republiky strávil 27 měsíců. Po návratu z PTP pracoval František Nejedlý v plynárnách, poté v MEZ Šumperk a od roku 1965 v dílnách Československých drah. V roce 1956 se oženil s Jiřinou Linhartovou, s níž měl tři syny – Jiřího, Jindřicha a Františka. Dva roky po svatbě se přestěhovali do Dolních Studének, kde s manželkou žili i v roce 2017.