Jan Lorman

* 1946

  • „Tak se vlastně stala taková prostě věc, když jsme nakonec uzavřeli s hlavním městem Prahou smlouvu na pětadvacet let v roce devadesát pět, to bylo v září. A tam jsme dostali podmínku, že ten dům zrekonstruujeme na svůj náklad. Asi jsem trochu sebevrah, já jsem to podepsal. Protože asi jiná možnost nebyla. Samozřejmě, vliv, který jsme tam tenkrát měli… ještě dnes děkuji paní Daně Martinovské, která byla náměstkyní primátora, ale k ní mě přivedla paní Jiřina Jirásková. Která se mnou seděla, když rada města rozhodovala o tom pronájmu. Se mnou seděla, vedle mě. Víte, takové věci nejsou malicherné. Ono to působí, prostě je to tak. Pro dobrou věc je to úplně v pořádku. Bylo to úžasné.“

  • „Ta situace byla zvláštní, co se týče kádrových možností a prostě koho obsadit a koho neobsadit. Protože ta situace byla o tom, že nikdo neříkal: ,Toho nesmíš‘. Takhle nebyly… že by byly černé listiny, kdo se nesmí obsazovat. Ne. Tam byl seznam herců, který se používal a mezi nimi někteří nebyli. To znamená, to se používalo. Je pravda, že prostě byly situace, kdy by se diskutovalo o tom, jestli někoho použít, kdo tam není nebo kdo momentálně nemůže. Protože to zase se říkalo jenom ústně: ,Tak teď nebudeme tady toho obsazovat‘, jsme dostali pokyn. Takže takové věci. A na druhou stranu zase když třeba bylo potřeba… potřebovali jsme vrátit do seznamu paní Galatíkovou, tak jsem o to požádal ředitele Českého rozhlasu a vlastně nebyl žádný problém. Zkrátka on řekl: ,Ano‘. Jinými slovy, situace byla velice nepřehledná, bylo to prostě takovým tím způsobem, že každý má být autocenzura.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 11.05.2023

    (audio)
    duration: 01:38:30
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha , 12.07.2023

    (audio)
    duration: 01:29:02
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Snaha dorovnat se těm druhým mi zůstala celý život

Jan Lorman
Jan Lorman
photo: archiv pamětníka

Jan Lorman se narodil 1. června 1946 v Praze. Rodiče pocházeli z bohatých podnikatelských rodin, po roce 1948 se však rodina dostala do materiální chudoby. Velkou zálibou otce Jiřího bylo loutkové divadlo a byl i ředitelem Ústředního loutkového divadla. Matka Libuše, rozená Brožová, byla krejčovou loutek pro Dílo. Malého Jana silně ovlivnilo dětství v 50. letech minulého století, kdy vnímal, že jsou jako rodina nežádoucí, a snažil se ostatním vyrovnat, někam patřit. Na základní škole vynikal v recitaci a i když později studoval technický obor, této zálibě zůstal věrný. Díky tomu se také již jako středoškolák dostal do divadelní kavárny Viola a později působil jako herec v Divadle za branou. Tyto herecké roky vnímal jako nejlepší školu svého života. V roce 1969 byl přijatý na Divadelní fakultu AMU, kde vystudoval obor režie. Jako režisér pak nastoupil do Československého rozhlasu. Zde také přijal nabídku na vstup do KSČ, což bral jako ústupek za možnost dělat svoji profesi. Tento krok si dodnes vyčítá. Po změně vedení v rozhlase v roce 1988 se pro něj atmosféra stala neúnosná a vnímal, že je nežádoucí. Nastoupil tehdy jako ředitel Divadla S. K. Neumanna v Libni, ale ani tato práce mu nepřinášela příliš uspokojení. S vděčností přijal události sametové revoluce, i když z divadla musel odejít. Po obnovení Divadla za branou se vrátil do jeho řad a zároveň s manželkou Blankou a přáteli založil občanské sdružení Život 90, které si kladlo za cíl nejdříve cestou dobrovolnictví zkvalitnit život seniorům. Později se podařilo získat a zrekonstruovat dům v centru Prahy, kde vznikla nabídka řady služeb. Sdružení se profesionalizovalo a Jan Lorman byl do roku 2018 jeho ředitelem. Zároveň aktivně působil a působí v řadě vládních a nevládních institucích zaměřených na témata sociální a zdravotní péče starých lidí; od roku 2006 do roku 2020 byl členem Rady vlády pro seniory a otázky stárnutí. Za svoji činnost obdržel řadu cen doma i v zahraničí; v roce 2020 Stříbrnou pamětní medaili předsedy Senátu Parlamentu ČR za nezdolnost, vizionářství, osvětovou činnost a pomoc seniorům a sociálně znevýhodněným. V době natáčení (2023) žil v Praze.