The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ladislav Lakomý (* 1929)

• narozen 11. září 1929 v Břuchotíně na Olomoucku

• otec Ladislav Lakomý starší v letech 1927 až 1941 starostou Břuchotína

• rodina v Břuchotíně vlastnila hospodářství s 19,91 hektarů polností

• perzekuce během kolektivizace

• šestadvacet měsíců v PTP

• v roce 1956 vstoupila rodina do JZD

• otec v letech 1959 až 1962 vězněn dva a půl roku v Leopoldově

• v roce 2018 žil Ladislav Lakomý na rodinném gruntu v Břuchotíně

Od roku 1678 vlastní rodina Lakomých hospodářství č. p. 17 v Břuchotíně. V průchodu do dvora na to upozorňuje pamětní deska se jmény jedenácti majitelů. Všichni obhospodařovali své polnosti a snažili se zvelebovat hospodářství, aby ho s hrdostí mohli předat svým potomkům. Zažili nespočet vlád a režimů, ale až komunistická diktatura je o vše připravila.

Desátý dědic v pořadí

Ladislav Lakomý se narodil 11. září 1929 na rodinném gruntu v Břuchotíně na Olomoucku jako druhé dítě a jediný syn rodičů Ladislava a Marie Lakomých. Rodina v obci vlastnila hospodářství s 19,91 hektarů polností, deseti krávami, několika jalovicemi a prasaty, až čtyřmi koňmi a další zemědělskou zvěří. Dobře prosperovali a pamětníkův otec v průběhu let koupil několik zemědělských strojů a také traktor Fordson. Lakomí měli významné postavení v obci, o čemž svědčí několik předků na místě starosty Břuchotína. I otec, který prošel boji první světové války a při výbuchu granátu přišel o část nohy, v letech 1927 až 1941 v obci nepřetržitě vykonával funkci starosty.

Ladislav se už od dětství připravoval na budoucí převzetí hospodářství, a tak po obecní škole v Břuchotíně nastoupil na gymnázium v Olomouci. Tehdy ale už druhým rokem Čechy a Moravu okupovalo nacistické Německo. V rámci germanizace vybraných území byli do obcí umísťováni němečtí přesídlenci z okupovaných oblastí Volyně, Bukoviny, Besarábie apod. Německé úřady je pak dosazovaly na zemědělské usedlosti, které bez zákonného podkladu zkonfiskovaly českým rodinám. V Břuchotíně takto o svá hospodářství přišla rodina Vitáskova a také pamětníkův dědeček Jindřich Tichý, který pak až do konce války žil ve výměnku.

Z období druhé světové války Ladislav Lakomý vzpomíná hlavně na poslední den válečného konfliktu. Osvobozující boje 8. května 1945 stály život tři obyvatele Břuchotína – Vincence Opletala, Vojtěcha Korce a Rudolfa Maixnera, kterému prý granát zapálil stavení, a němečtí vojáci ho zastřelili, když vyváděl z hořící stáje své koně.

Pro výstrahu do PTP

Po gymnáziu vystudoval Ladislav Lakomý ještě střední zemědělskou školu, kterou ukončil v roce 1949. Následně pracoval na rodinném hospodářství. Zlomovým momentem se pro rodinu stal únor 1948, kdy veškerou moc ve státě do svých rukou převzala komunistická strana. Pod jejím vedením se následně po celé republice rozjela kolektivizace zemědělství a s tím spojené zakládání jednotných zemědělských družstev (JZD). Agitace a nátlak se nevyhnuly ani Břuchotínu. Stejně jako ostatní větší hospodáři i pamětníkovi rodiče odmítali do JZD vstoupit. Na příkaz úřadů proto následně museli propustit všechny stálé zaměstnance a také museli plnit vyšší dodávky zemědělských komodit. V říjnu 1951 pak Ladislava povolali do základní vojenské služby. Jako „politicky nespolehlivý“ se stal jedním z asi padesáti tisíc branců zařazených do pomocných technických praporů (PTP). Do vybraných hospodářských odvětví potřeboval komunistický režim levnou pracovní sílu a také zastrašit tzv. třídní nepřátele. Místo zbraní tak tito mladí muži vyfasovali krumpáče, lopaty a zednické lžíce, aby těžili uhlí, kopali výkopy a stavěli různé civilní i vojenské objekty. „Byla to doba, kdy jsme nemohli nic ovlivnit. Velitel nám řekl, že si našimi pétépáckými hlavami budou dláždit ulice. Přece není normální, že si to ten chlap vůbec mohl dovolit,“ vzpomíná pamětník.

Ladislava Lakomého zařadili do 52. PTP a prošel přijímačem ve Svaté Dobrotivé ve vojenském újezdu Brdy a následně ho s dalšími vojáky poslali do Jínců, kde stavěli budovy pro vojenské účely. „Dostal jsem se mezi inženýry, doktory, veterináře, pacholky, cigány a lidi ze všech možných sfér společnosti,“ dodává. Nejdelší čas, něco kolem roku, strávil v brdských lesích nedaleko Dobříše. Pamětník vzpomíná, že tam zpočátku spali ve stanech a nejprve se musely postavit latríny, aby měli kam chodit na záchod. Později jim postavili dřevěné montované ubikace, v nichž se ale v zimních měsících nedala udržet normální teplota a skrz škvíry dovnitř neustále profukoval mrazivý vzduch. V tamních lesích bez jakékoli mechanizace káceli stromy a vytrhávali pařezy a na vyčištěném prostotu pak stavěli cesty do budoucího skladu ženijní munice. Později pamětníka z Dobříše převeleli na stavbu do Prahy a po šestadvaceti měsících v prosinci 1953 konečně propustili domů.

Otce poslali do vězení

Mezitím v Břuchotíně v roce 1952 ustavili JZD, ale to se o rok později rozpadlo. Ladislav se tak vrátil na rodinné hospodářství, které v roce 1955 převzal. Ne nadlouho, protože tlak se stupňoval. Rodina neměla jinou možnost a rok poté vstoupili do JZD. „Nikdo nechtěl vstoupit a ztratit majetek. Tehdy byl sedlák svým způsobem pán. Prostě řekli, že jít musíme.“ Ani to ovšem rodinu neuchránilo před další perzekucí a v prosinci 1959 otce zatkla Státní bezpečnost a následně byl v zinscenovaném procesu odsouzen k šesti letům vězení. Po dvou a půl letech strávených v nechvalně proslulém Leopoldově otce v roce 1962 propustili na amnestii. „Fyzicky a psychicky byl úplně zničený. Vzpomínám si, že nikdy neřekl, co s ním dělali v kriminále nebo co tam prožil. Tak se třásl a měl strach,“ vypráví pamětník a dodává, že otec pak musel žít vedle lidí, kteří proti němu křivě svědčili u soudu.

Ve stejném roce jako Ladislava Lakomého staršího poslal soud za údajné pobuřování na dva roky do vězení také otce devíti dětí a největšího hospodáře v Břuchotíně Stanislava Dostála. Potom už si nikdo nedovolil vyjadřovat otevřený odpor vůči kolektivizaci.

Trojnásobná vražda, která otřásla celým krajem

Ladislav Lakomý mladší následující léta pracoval až do odchodu do penze v jednotném zemědělském družstvu. Chtěl ještě vystudovat vysokou školu, ale záporné stanovisko MNV Břuchotín mu to neumožnilo. V roce 1955 se oženil s Marií Vychodilovou, s níž měl pak dcery Hanu a Pavlu a syna Lubomíra.

Ještě jedna událost z Břuchotína se Ladislavu Lakomému nesmazatelně vryla do paměti. Dne 3. dubna 1981 zběhlý sovětský voják Jurij Konovov přistižený při vykrádání umlátil kladivem devětadvacetiletou Věru Dostálovou, její šestiletou dceru Pavlínu a čtyřletého Tomáše. V domě je našel manžel Pavel Dostál, který byl synem již zmíněného hospodáře Stanislava Dostála, uvězněného v roce 1959. Vrah se sice přiznal, ale bezpečnostní orgány se snažily celou událost ututlat, šířily dezinformace a také znepříjemňovaly život pozůstalým obětí. „To se nedá zapomenout. Všechno se dělo strašně tajně a žádné vyšetřování v obci neproběhlo,“ dodává Ladislav Lakomý.

Po pádu komunismu rodině Lakomých vrátili jejich polnosti, ale po dlouhých letech již nebyl nikdo schopen navázat na rodinnou tradici a soukromě hospodařit. Pozemky má tak dnes v pronájmu Zemědělské družstvo Unčovice. „Mrzí mě, že je všechno pryč. Nejde to pustit z hlavy. Všechno nám sebrali a nic nám nenechali.“ dodává na závěr Ladislav Lakomý, který v roce 2018 žil s manželkou stále v rodinném gruntu v Břuchotíně.

PŘIDAL, Jan. Konec selského stavu na Olomoucku: čas násilí – doba temna. [Česko]: Společnost pro minulost venkova, [2009?].

https://echo24.cz/a/iNQiP/zabijel-sovetsky-vojak-pribehy-neznamych-obeti-okupantu