Marie Králová

* 1932

  • „Z našeho okna jsme viděli požár. To kousek od nás hořela Lundwallova kolonie. Byla tam velká pískovna, kde měl Lundwall i svou vilu a domy pro zaměstnance. Nevím, jestli to zapálila bomba. Bylo to v roce 1944, zrovna se narodil bratr František. Tatínek rozhodl, že odjedeme k známým do vršovické lesovny a zašel k strýci pro vůz. Maminka sice nechtěla, ale otec přijel, naložil nás a jeli jsme. Ve Vršovicích už bylo několik rodin z Kylešovic, byl to velký dům. My děti jsme se tam měly dobře. Hrály jsme hry a chodily na borůvky. Jednou jsme vyšly na kopeček nad lesovnou a viděly jsme, jak na Opavu padají fosforové bomby. Opava hořela! To bylo pro Opavu asi největší neštěstí. Byla hodně zničená. Ty bomby při dopadu začaly hned hořet. Tehdy jsme ještě ve Vršovicích zůstali. Jedno ráno jsme se probudili a celé prostranství až k lesu bylo plné Němců, aut, kanónů. Maminka hned poslala sestru, aby dojela na kole pro tatínka.“

  • „Z půdy našeho domu jsme se v noci dívali na Ostravu, jak z nebe padaly lesklé stromečky. To aby letadla měla Ostravu lépe osvětlenou. U nás žádné velké boje ještě nebyly. Jindy, když jsme byly s kamarádkou na naší půdě, uslyšely jsme americká letadla. To byl tak krásný zvuk. Obě jsme se dívaly z okna a najednou začaly kousek od nás padat bomby. To jsem v životě nepoznala. Tlaková vlna nás odhodila a přitlačila k zemi. Letadla potom dál bombardovala opavskou nemocnici. Sousedka byla s malou dcerkou v prádelně, kam zrovna dopadla bomba a obě je zabila. V bývalé orlovně, která se využívala na místo kostela, byla vystavená jejich těla. Kostel už tehdy nestál, byl zničený. Letadla občas přiletěla a nějaká ta bomba spadla. Ale z počátku jsme válku tak nevnímali.“

  • „Chtěla jsem mluvit o školách. Když začala druhá světová válka, Němci v Kylešovicích vytvořili novou německou školu. Naši rodiče nám vymohli, abychom chodili do té staré české. Ředitelem byl Němec Kindlar z Kylešovského kopce. Když jsme ho potkali, museli jsme zvednout ruku a pozdravit: ‚Heil Hitler‘. Jenomže to jsme nechtěli, tak jsme se snažili, abychom ho nepotkali. A když měl Adolf Hitler 20. dubna narozeniny, měli jsme v orlovně oslavy. Tehdy už byl Orel zrušený. Náš ředitel tam přišel v oranžové nacistické uniformě.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 14.06.2023

    (audio)
    duration: 01:46:21
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 26.06.2023

    (audio)
    duration: 01:37:11
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Drž se pravdy v každé době, neboť lež má trest už v sobě

Šestiletá Marie Králová na portrétní fotografii
Šestiletá Marie Králová na portrétní fotografii
photo: Archiv pamětníka

Marie Králová se narodila 14. listopadu 1932 v tehdy samostatné obci Kylešovice u Opavy manželům Anně a Františkovi Jelenovým. Rodiče u ní pěstovali vztah k Sokolu, stejně jako u její o dva roky starší sestry Elišky. Plány na výstavbu sokolovny kylešovským občanům zkřížila druhá světová válka. Ta během sedmi let rozložila pěstěné vztahy mezi místními Čechy a Němci. Rozhodující byl pohled sedmileté Marie Králové na pochodující Hitlerovu mládež z místní německé školy. Nejhorší zážitky si odnesla z konce války, kdy se s rodinou a novorozeným bratrem Františkem ukrývali nejdříve v lesích u Vršovic a později doma ve sklepě. Po válce si doplnila chybějící základní vzdělání a absolvovala dvouletou obchodní školu. Od roku 1949 pracovala jako účetní, později jako vedoucí účetní okresních podniků Živena a Restaurace a jídelny. Na konci padesátých let procestovala s dvěma kamarádkami Československo na motocyklu Pionýr. Vdala se a má dvě děti. V době natáčení v roce 2023 žila v domku v rodných Kylešovicích.