Ing. Jan Janda

* 1943

  • „Pustili nás ze školy a řekli: ‚Jděte domů a nikam nechoďte.‘ To jsem chodil do čtvrté třídy. Nevěděli jsme co, proč… Ale dozvěděl jsem se to ještě ten den večer, když přišli nějací estébáci nebo policajti. Nevím, kdo to byl. Přišli pro strýce, protože se zúčastnil manifestací proti měnové reformě, které byly v Plzni prvního června. A šel do Jáchymova na šest let… Jak už mi bylo těch deset, tak následně po tom [co se to stalo] už jsem si uvědomoval, že tady něco nehraje.“

  • „Když jsme v roce 1948 přijeli z toho pohraničí, tak si mě – jak já říkám ‚matka‘ [jinak ale tedy] – teta Pašková, vzala k sobě a řekla mi, to si pamatuju: ‚Honzíku, já ti musím něco říct. Ty nejsi Pašek, ty nejsi náš, ty jsi Janda. Táta zemřel v koncentráku v Osvětimi.‘ Já jsem samozřejmě v pěti letech nevěděl, co to vůbec ten koncentrák je... ‚A matka zemřela na gestapu. My jsme si tě vzali a staráme se o tebe.‘ Tečka. [Předtím] mi všichni v bydlišti říkali Pašek a pak, když jsem šel do první třídy, tak jsem se jmenoval Janda, a po čtvrti, kde jsem vyrůstal, se říkalo Janda Pašek – kdy to ‚Pašek‘ bylo v závorce.“

  • „O rodičích toho moc nevím. Když jsem se narodil, sestře bylo osmnáct a bratrovi devatenáct let. Takže jsme ani pořádně neměli možnost nikoliv se setkat, to jsme se setkávali, ale bratr a zvláště sestra nějak nechtěli přede mnou mluvit [o tom, co se rodičům stalo]. A já si myslím, že oba dva měli otci trochu za zlé, že se vůbec někde angažoval a byl za to popraven. Spíše ale tomu okolí asi vadilo, že se tu narodil kluk a během tří měsíců se mu otec vypařil, jak se říká. A kterému matka po výsleších na gestapu na podzim zemřela.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 16.08.2021

    (audio)
    duration: 02:01:29
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

O rodiče jsem přišel kvůli nacismu, ale život mi pak zachránil Němec

Jan Janda
Jan Janda
photo: Post Bellum

Jan Janda se narodil 9. ledna 1943 v Plzni jako nejmladší dítě Karla a Anny Jandových. Jeho tatínek se v plzeňské Škodovce za války zapojil do odbojové činnosti organizace Obrana národa. Koncem roku 1942 se podílel na ukrývání dalších odbojářů. Roku 1943 byl zatčen a téhož roku zemřel v plynové komoře v Osvětimi. Maminka Anna Jandová zemřela v nemocnici po několika výsleších na gestapu. Po smrti rodičů vychovávala Jana jeho teta Marie Pašková a strýc Václav Pašek. Ten se v roce 1953 zapojil do protestů proti měnové reformě a soud jej odsoudil k šestiletému trestu. Více než čtyři roky jej věznili v jáchymovských lágrech. Jan v roce 1962 absolvoval v Plzni Střední průmyslovou školu stavební. V letech 1962 až 1967 pak studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Roku 1965 se oženil s Bohumilou Stejskalovou a narodily se jim dvě děti. Na podzim roku 1967 se účastnil spontánního protestu studentů na strahovských kolejích. Velkou většinu profesního života prožil v podniku Povodí Vltavy. Dne 1. ledna roku 1989 se zde stal ředitelem, ovšem musel kvůli tomu vstoupit do komunistické strany. Ředitelem zůstal i po sametové revoluci a v této funkci působil až do svého odchodu do důchodu roku 2005. V roce 2002 byl oceněn prezidentem Havlem za své angažmá během tehdejších záplav.