Raisa Choadonova

* 1962

  • „Co jsem dělala těch deset let? No hlavně, protože nemám muže, dělám mužskou i ženskou práci v domě, měla jsem jednopodlažní dům, kamenný, polovina zdí byla z kamene, z nepálených cihel, celý dům jsem srovnala se zemí, když jsem dostala ty peníze, neutratila jsem je, ale postavila jsem za ně dům. Najala jsem si dělníky a začala se stavbou. Postavila jsem ten dům na paměť mojí dcery.“

  • „Hledala jsem ji. Všude byla těla... bylo to hrozné... hledala jsem ji celý měsíc. V noci jsem nemohla spát, stále jsem před očima viděla to, co jsem viděla přes den v márnicích, a stále jsem slyšela dceru, jak volá: ‚Mami, mami.‘ Když ji pak přivezli z Rostova... no já jsem ji nakonec našla. Ale tělo mi nevydali. Neměla jednu ruku a jednu nohu a tělo bylo celé roztrhané, asi jak začal padat strop... jistě jí ještě nebylo dobře, potom co byla předtím v nemocnici, a jak tak ležela, shořely jí vlasy, shořela zaživa, oči zůstaly otevřené, měla ještě jeden chomáč vlasů... no... shořela...“

  • Full recordings
  • 1

    Beslan, 01.06.2014

    ()
    duration: 
Full recordings are available only for logged users.

Postavila jsem dům na paměť své dcery

Raisa Choadonova
Raisa Choadonova
photo: archiv post bellum

Lekujeva Raisa Choadonova se narodila v horské vesničce Faraskatta v roce 1962. V roce 1972 se s rodiči a sourozenci přestěhovali do Beslanu. Oba její rodiče jsou Digorci. Digorština je nářečím osetštiny z oblasti Digorské úžiny. Když se pamětnice přistěhovala s rodiči do Beslanu, musela se naučit jak osetinsky, tak rusky. Začátky ve škole pro ni proto byly těžké. Když se dostala do Beslanu, byla také překvapená, jak vypadají jiné podoby křesťanství a jak muslimská víra. Ve Faraskattě se chodili všichni modlit na svaté místo Svjatojkust. Dávaly se zde odpustky a v místnosti byl kotel, ve kterém lidé z vesnice každý rok obětovali býčka nebo berana. Dnes je pokřtěná a s dětmi chodí do pravoslavného kostela. V roce 1982 se provdala. Narodilo se jí pět dětí: Suslan (1982), dcera Elvira (1983), syn Ruslan (1986), Regina (1989) a nejmladší Zaurbek (1997). 1. září 2004 byla se synem v nemocnici ve Vladikavkazu, když do pokoje vešla žena a řekla jim, že v Beslanu zaútočili na školu číslo 2 nebo 3. Ve vedlejším pokoji měli televizi. „Když říkali, že někdo zaútočil na školu č. 1 a že je tam 350 rukojmích, říkala jsem si, jak to, že 350, když se tam učí na dvě směny, jen učitelů tam bylo aspoň 50, dětí tam nemohlo být méně než 700.” Raisa Choadonova doufala, že dcera Regina do školy nešla. Nemohla se doma nikomu dovolat. Co se skutečně stalo, se dozvěděla, až když do nemocnice, kde ležela, začali přivážet raněné. Měsíc strávila hledáním dcery Reginy po márnicích. Pak dostala její tělo na základě testů DNA. Za finanční odškodné od vlády postavila „na paměť své dcery” vlastníma rukama dům, ve kterém dnes se zbytkem rodiny žije.