Jitka Chaloupková

* 1943

  • „Nedokázala bych se vzdát varhan, přestože mě paní Růžičková přemlouvala, abych šla učit na AMU na cembalo, dělat její asistentku. Jí bych to nedokázala odmítnout. Věděla jsem, že mi nebezpečí nehrozí, když se přihlásím, protože se se mnou hlásila sovětská občanka. Věděla jsem, že neriskuju. Já jsem chtěla zůstat na konzervatoři, tam jsem mohla učit obojí. Neříkám, že bych se chtěla vzdát úplně cembala, to jsem taky neudělala nikdy, ale nedokázala bych se vzdát varhan, prostě by mi to scházelo. No a nikdo by mě nedostal do komunistické strany, to bych bývala raději šla zametat ulice. Ale naštěstí k tomu nedošlo, on mi to nikdo nenabízel. Bylo to rozumným vedením zdejší konzervatoře – věděli, že varhanice těžko... tam se dalo očekávat, že to bude věřící člověk.“

  • „To je právě zásluha ředitele Seidla, velmi stál o to, aby se ty varhany opravily, měl rád muziku. Teď co s tím, když už se to opravilo a památkáři na to získali peníze. Další nápad ředitele Seidla byl, že začneme dělat koncerty, na to byl ale třeba souhlas strany, církevního tajemníka. Ten se k tomu moc neměl, namítal, že je to v kostele a ředitel Seidl mu celkem vtipně řekl: ‚Já si ty varhany nevezmu na záda a nepostavím na náměstí.‘ Nakonec ho přesvědčil, ty koncerty se tam začaly dělat a měly úspěch. Měli jsme vždycky ten kostel úplně plný.“

  • „Převor Heřman Josef Tyl byl původně v Nové Říši a potom ho poslali do Teplé, protože ti němečtí premonstráti museli odejít, to bylo česko-německé. I ten klášter, tam se s nimi nebavili, chtěl, nechtěl, prostě musel jít, nechali tam jedině už skoro devadesátiletého knihovníka. A ten pan převor Tyl měl problémy kvůli tomu, že jim chtěl dát jídlo na cestu. Chtěl, aby odešli slušně, normálně, vždyť to byly duchovní osoby. Pak tam tedy zůstal a snažil se ten klášter držet v činnosti, což se mu na těch pár let podařilo, na těch skoro pět let, protože on byl úžasný organizátor, navíc uměl jednat s lidmi, takže je snadno získával. Jenže on si také zažil své, on byl za války v Osvětimi a v Buchenwaldu. Já jsem tam mluvila s jedním člověkem, který s ním byl ve vězení, byl to komunista. On mi říkal: 'Víte, on nás tam všechny držel, jinak bychom to nepřežili.' No a po válce a po zrušení kláštera šel znovu do vězení na Mírově a na Leopoldově, byl odsouzený na 15 let za nic, jenom proto, že byl kněz a že se snažil slušně odeslat ty chudáky německé spolubratry. Na amnestii byl potom propuštěn, myslím, za osm let, přesně to nevím.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 27.07.2023

    (audio)
    duration: 01:46:00
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Kostelní kůr jsem za sebou v jisté době raději zamykala

Jitka Chaloupková, 1975
Jitka Chaloupková, 1975
photo: Archiv pamětníka

Varhanice, sbormistryně a cembalistka Jitka Chaloupková se narodila 23. listopadu 1943 v Dolních Kralovicích, které později musely ustoupit stavbě vodní nádrže Želivka. V roce 1948 se celá rodina musela z politických důvodů stěhovat do Teplé v západočeském pohraničí. Chaloupkovi krátce docházeli na mše do tepelského kláštera, jenž byl v roce 1950 zrušen v násilné Akci K. Ve zdejším chrámu oslovil Jitku Chaloupkovou zvuk varhan, své hudební nadání pak rozvíjela v hudební škole v Bečově nad Teplou. Později vystudovala Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění, dva roky se zdokonalovala na stipendiu ve Výmaru. V létě roku 1968 byla v Lipsku svědkem studentského protestu proti zboření gotického chrámu, 21. srpen strávila doma v Teplé. Od 70. let působila na konzervatoři v Plzni, od 90. let také na konzervatoři v Českých Budějovicích. Jako organoložka pečovala ještě v době natáčení rozhovoru v roce 2023 o varhany Plzeňské diecéze a vedla chrámový sbor.