Petr Brandeiský

* 1930  †︎ 2022

  • „Byl to opravdu zážitek, když doslova během hodin se všechno změnilo. Vysloveně úplně jiná situace. Tak samozřejmě, ta vzpomínka na ten 8. a 9. květen je mimořádná. Já jsem toužil zjistit, jak to s tím Ruskem je. No a v tom městečku, ale to i jinde, byla celá řada takových lidí, kteří byli nadšení a to Rusko pochopitelně spojovali s komunismem. To i dneska.“

  • „No, ať si to přeberou, samozřejmě, ale ať si zachovávají sami svou linii, své myšlení. Ať jdou dál než já. Já samozřejmě jsem v podstatě na konci, jsem rád, že se těch pár dnů, že se probudím a že zase přijdu a vařím tady kafe a tak. A sedím a zase se dívám, jestli tam jsou ty Hradčana a ten Petřín, jo? No jsou tam jo, no…“

  • „Jó, jsem tam měl takový případ. Měl jsem skládat zkoušku z historické mluvnice, a zkoušku měla přijmout jistá profesorka Sokolovová. A já jako chlapec z Československa, protože (kde samé): ‚soudruhu a soudruhu, soudruhu, co děláte… soudruhu a soudruhu…‘ Tak jsem si to přeložil, pochopitelně, a říkám ‚Tovarišč Sokolovova…‘ A ona se tak podívá a říká: ‚A vy otkuda?‘ Tak to soudruhování, to jsem zažil až teprve tady, v Československu.“

  • „Já jsem byl vyvolán tím vyučujícím, tím profesorem Chalvinem, a on viděl, že mám akcent, a ptá se mě, odkud jsem, já říkám z Československa, a on říká, že v květnu 1945 byli v Československu a že sjížděli z hor a že právě kvetly stromy podle silnic a že přijeli do města Opočna. A nakonec dodal: ‚Nas tam sam knjaz prinjal‘, teda Colloredo Mansfeld, že byli na zámku a že uviděl renesanční zámek. Já nevím, jakou on ten Pjotr Jakovlevič Chalvin, jakou on měl hodnost v armádě. To už si nepamatuji.“

  • „To bylo v 56. roce, a to byly ty události v Maďarsku. Tam taky studovali studenti z Maďarska, jeden se jmenoval Šándor. Vysokej, štíhlej, říkali jsme mu ‚Šagajuščij exkalator‘. A ten se najednou o přednášce přihlásil a říká: ‚Já jsem věděl, že to všechno je podvod (to bylo v době těch maďarských událostí) s celým tím socialismem‘, zkrátka, že tomu už nevěří, a tak. A ten profesor mu tenkrát říká: ‚Šándor, vas nikto nezastavljajet byť patriotom Sovetskogo sojuza, no vy možetě byť patriotom ruskoj litěratury.‘ Hezký, že jo?“

  • „Těch policajtů teda tam bylo, to bylo hrozný. Dal jsem se na útěk do metra, do ‚Áčka‘, víte. A za mnou policajt s pendrekem a já jsem běžel po eskalátoru dolů a ten policajt by se byl pustil za mnou, ale ta obsluhující ten eskalátor zastavila, takže on mě nedohonil, ale jenom bušil tím pendrekem do toho klandru a řval na mě: ‚Však já tě dostanu!‘“

  • „V 39. roce, 15. března, to byla středa, to jsem byl ve třetí třídě. To bylo oznámeno, že se vytváří ten Protektorát Čechy a Morava. Paní učitelka hrála na housle a my děti jsme zpívaly ‚Čechy krásné, Čechy mé…‘ Paní učitelka slzela, plakala, no a pak nás odvedla do sklepa, protože najednou byla taková představa, že okupační vojska tam vtrhnou, taky do toho města. To se nestalo, v tu chvíli to nebylo na pořadu dne.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 17.07.2021

    (audio)
    duration: 59:42
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 30.07.2021

    (audio)
    duration: 01:40:20
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 3

    Praha, 06.08.2021

    (audio)
    duration: 37:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Přes snahu poznat druhého, každý sám za sebe musí jít žitím

Petr Brandeiský na studiích v Leningradě, 1953
Petr Brandeiský na studiích v Leningradě, 1953
photo: Archiv pamětníka

Petr Brandeiský se narodil 6. února 1930 v Úpici jako druhé dítě manželů Zdeňka a Zdeny Brandeiských. Manželství rodičů bylo smíšené, otec pocházel z úpické židovské rodiny, matka byla katolička, původem z Nymburka. Aby protektorátní protižidovská opatření nezasáhla děti, manželé se rozvedli a otec se odstěhoval do blízkých Hořiček. V roce 1943 byl otec transportován do Terezína a později zahynul v Osvětimi. Když byl Petr Brandeiský z rasových důvodů vyloučen ze studií gymnázia v Jaroměři, pracoval v továrně na váhy, kde se vyučil vahařem. Intenzivní zážitek osvobození Úpice Rudou armádou v květnu 1945 v něm prozbudil zájem o Rusko, jeho jazyk a kulturu. V roce 1951 započal studia rusistiky, nejprve v Praze a od roku 1952 v Leningradě (dnešním Sankt Petěrburgu), kde mladého studenta hluboce ovlivnilo setkání s výraznými osobnostmi tamní univerzity. Po návratu ze studií v roce 1957 působil jako asistent na katedře rusistiky FF UK. Koncem šedesátých let absolvoval stáž na univerzitě ve Spojených státech amerických. V době normalizačních čistek přišel o místo na fakultě a byl vyloučen z KSČ. Od sedmdesátých let až do své penze vyučoval na Akademii múzických umění ruský a německý jazyk. Petr Brandeiský žil v době natáčení rozhovoru v roce 2021 v Praze, věnoval se dobrovolnické práci v rámci Židovské obce, četl a překládal své oblíbené německé a ruské klasiky, psal poezii a povídky. V roce 2019 získal od MČ Praha 10 cenu „Dobrovolník roku“. Petr Brandeiský zemřel 9. srpna 2022.