Jiří Boreš

* 1948

  • „Já jsem si vymyslel, že by bylo možné dokumenty nafotit, nevyvolat, nechat to ve foťáku v kazetě a převézt to přes hranice do Východního Berlína. V případě, že by se na to celníci chtěli dívat, tak ukážu, že je to kazeta, že je to jenom film. Vyndám to a bylo to ve foťáku, což bylo to nejjistější, aby nikdo nebyl ohrožený. Tak foťák otevřít a říct: ‚Ježíšmarjá, on není ještě vyvolaný. Já myslel, že už je to vyvolané,‘ prostě dělat blbého. Tím pádem by ten člověk nebyl ohrožený, že by mu nic nemohli dokázat."

  • „Já jsem za ten rok v Anglii přičichl k tomu, co může být demokracie – i když je konstituční. Už jenom moct si číst dvoje dobré noviny a chodit na filmy a do divadla, na jaké chci, a být svobodný. To jsem do té doby nezažil. Kolébka demokracie – to je moje láska k Británii, pořád ještě neutuchající, ale hlavně k západnímu stylu demokracie.“

  • „V srpnu šedesát osm mi moje holka Daniela volala v noci. Ten první telefon jsem neslyšel, protože jsem spal, a potom jsem se probudil a slyším nějaký prapodivný hukot a ona říká: ‚Jsou tady Rusové!‘ Tak jsem se sebral a šel jsem k Toskům a ptal jsem se, co můžu dělat, jaké budou úkoly. My jsme to nečekali. Byli jsme trochu naivní. Četli jsme a poslouchali všechna různá varování a už se nám nelíbilo, že po Dvou tisíci slovech se snažili nějací lidi, hlavně ta komunistická strana, dubčekovské křídlo, uklidňovat. Protože už měli obavy a dostávali výhružky ze Sovětského svazu, kterým možná ne úplně dobře rozuměli, ale nevím, co by se dalo dělat jiného. Položit to by byla blbost, to by se lidi bouřili. Byl to velký šok. Tak jsem se šel ptát, jaké úkoly, takže jsem dělal poslíčka mezi novináři.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 17.01.2023

    (audio)
    duration: 01:58:11
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 19.01.2023

    (audio)
    duration: 02:20:26
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

V Anglii jsem přičichl k tomu, co je demokracie

Jiří Boreš, 2023
Jiří Boreš, 2023
photo: Post Bellum

Jiří Boreš se narodil 5. března 1948 v Praze. Po ukončení základní školy nastoupil na Střední všeobecně vzdělávací školu Budějovická. Roku 1966 odmaturoval. Poté studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde prožil pražské jaro. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy odjel na podzim 1968 do Velké Británie, kde chtěl zůstat. Nedostal studijní stipendium, a tak se po roce vrátil zpátky do Československa. Po návratu se seznámil s lidmi z prostředí disentu. V roce 1972 byl souzen kvůli šíření časopisu Listy, ale byl zproštěn viny. Ve stejném roce ho vyloučili z univerzity. Aby se vyhnul základní vojenské službě, simuloval schizofrenii a rok strávil v psychiatrické léčebně. Roku 1976 uzavřel účelový sňatek s Němkou. Na počátku roku 1977 podepsal Chartu 77. V březnu 1977 se zúčastnil pohřbu Jana Patočky. V květnu 1977 vycestoval s manželkou do Západního Berlína, kde se podílel na vydávání čtvrtletníku Informační materiály (Infomat). Do roku 1992 působil v divadle Freie Volksbühne. V roce 2023 žil v Berlíně.